Přišlo více než 120 lidí – nejvíce ze základních škol, ale i školy střední, zástupci resortních ústavů, státní správa, krajů i magistrátu a městských částí, pedagogické a filosofické fakulty UK Praha, PedF Brno, Hradec Králové, Ostrava, nebývale zastoupena byla Česká školní inspekce (18 inspektory!), zájem projevila i nakladatelství. Zástupci ministerstva školství byli v auditoriu dva. Média se zajímala kupodivu méně než jindy (asi je toto téma pro ně stará vesta, strašení veřejnosti už tady bylo!). Výčet míst, odkud přijeli účastníci, je zajímavý a signifikantní: Benešov, Brno, Březnice, České Budějovice, Český Těšín, Dlouhý Most, Dobříš, Hradec Králové, Chotýšany, Liberec, Mladá Boleslav, Most, Mukařov, Nové Město na Moravě, Odolena Voda, Olomouc, Ostrava, Praha, Sedlčany, Semice, Stará Boleslav, Řevnice, Zruč nad Sázavou, Zvole. Jsou to místa velká, malá i nejmenší, zblízka i zdáli – všude tam zřejmě pociťují lidé nedostatek informací a titulní otázka jim dělá starost.

Jak dopadla pilotáž ŠVP?

Smyslem dlouhodobého procesu kurikulární reformy není mít ŠVP, ale vytvořit společně sdílenou programovou vizi konkrétní školy. ŠVP by měl být reálným východiskem pro pedagogický tým a měl by uspokojovat potřeby žáků.

Na začátku tvorby ŠVP je potřeba definovat si představu o tom, co je kvalitní vzdělání – jakési výchozí principy. S pilotními školami společně vytipovali 6 základních atributů:

1.      Vzdělávání by mělo být otevřené životu - otvírat žákům cestu k plnohodnotnému životu (k umění být), ne jen primárně připravovat populaci na trh práce.

2.      Mělo by být schopno probouzet a uspokojovat různorodé potřeby, aspirace, touhy a přání žáků.

3.      Moderní vzdělávání by mělo být natolik diferencované, aby bylo schopno nabízet různé formy uspokojování těchto zájmů a aspirací, umožňovat variabilitu, nabízet různé vzdělávací cesty.

4.      Neorientuje se už primárně na tradiční nástroje, jako je paměť, memorování, dosazování do hotových vzorců, ale operuje odlišnými přístupy, zdůrazňuje dovednostní stránku, schopnosti,  rozvoj osobnosti, kreativitu, invenci, fantazii – prvky, které by se měly do vzdělávání zapojit, a tomu odpovídající výběr učiva.

5.      Vzdělávání, které je schopno sebereflexe – které se  neustále ptá, PROČ učit to či ono, klade otázky po smyslu vzdělávání jako celku i jeho detailů. (Otázky, k čemu jim to bude dobré, si kladou žáci, ale nejsem si jist, že si je klademe my – učitelé.) Prvek nepovinnosti učiva v RVP otevírá cestu, aby si školy otázku PROČ mohly zodpovědět.

6.      Vzdělávání by mělo být  spjaté se životem místní a rodičovské komunity – pro formování občanské osobnosti je důležité, aby vzdělávání ve škole napodobovalo život demokratického společenství. Ve škole by se měl stále více prosazovat nikoli  princip subordinace, ale princip participace na nejrůznější úrovni.

Toto byly výchozí premisy k dvouletému ověřování ŠVP. Po analýze zhruba 50 ŠVP jsme schopni pojmenovat jistý algoritmus, podle něhož je možno vytvářet ŠVP. Navrhli jsme postupné kroky, které byly vtěleny do Manuálu. Nepředpokládáme, že to bude pro školy jediný nástroj.

Nutnou podmínkou, základním krokem  je analýza současného stavu dané školy. Současně projekt předpokládá dobře řízenou týmovou práci, aby byla postupně vytvořena společná vize. Klíčové je přitom hledání výchovně vzdělávacích strategií, které dají odpovědi na otázku, jakým způsobem škola jako tým hodlá rozvíjet klíčové kompetence. Školy využily možnosti integrovat obsahové prvky na úrovni očekávaných výstupů. Novým prvkem formativního charakteru jsou průřezová témata. V žádném případě by neměla zmnožovat učivo, ale být pojítkem jednotlivých oborů. ŠVP je otevřený dokument, který by se měl v průběhu praktického ověřování stále doplňovat a korigovat. Pilotní školy využily variabilního učebního plánu, některé školy diferencují kurzy i podle náročnosti výuky. Všem se podařilo zahrnout do ŠVP komunikaci s místním společenstvím, s rodiči a dalšími partnery.

Neuralgickými body je zapracování klíčových kompetencí do ŠVP z hlediska jejich postupného budování u žáků a nesourodá kvalita formulace očekávaných výstupů v jednotlivých oborech vzdělávání. V tomto smyslu musí být dokument ještě dále dopracováván. Materiál SKAV pokládá dr. Jeřábek za seriózní pokus pojmenovat problémy. Bere si k srdci, že lze hledat společné řešení. 

Pedagogická autonomie školy

Mgr. Michaela Prášilová, PhD. z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se spolu se svými kolegy zamyslela nad tím, zda škole umožňují nastavená pravidla a podmínky být plně pedagogicky autonomní. Dospěli k celé řadě závažných otázek, na které by si měli umět odpovědět všichni pedagogové, ale zvláště ti, kteří resort školství svým rozhodováním ovlivňují, řídí a kontrolují a podle zákona za něj odpovídají. Celý příspěvek si můžete přečíst ZDE.

Přes všechny problémy považuji tvorbu a následnou realizaci ŠVP pro školy za velkou výzvu. Poprvé v historii mají možnost získat nebývalou míru pedagogické autonomie. Školy by tuto výzvu  neměly odmítnout. Možná mají trochu strach. Ale už teď mohou začít svou pedagogickou autonomii rozšiřovat, už teď k tomu jisté kompetence mají. Je to v oblasti volby vzdělávacích prostředků, mohou realizovat autoevaluační proces, víc profilovat svou školu, vést žáky k sebereflexi a sebeodpovědnosti, zvyšovat svou pedagogickou profesionalitu. Asi mohou mnohem víc. Záleží jenom na nich!

Studie SKAV

Studii „Vymezení hlavních problémů  ohrožujících realizaci kurikulární reformy“, která vznikla za podpory Nadace VIA ve SKAV, prezentovala spoluautorka studie Mgr. Jaroslava Simonová. Studie není podle druhé autorky RNDr. Jany Strakové jen kritikou, ale hledáním cest k úspěšné realizaci kurikulární reformy. Studii si můžete stáhnout ZDE. Určitě to stojí za to! Zájemci si ji mohli odnést vytištěnou hned po kulatém stole.

Zkušenosti ředitelů s ŠVP

O tom, co přinesla realizace pilotáže školních vzdělávacích programů a co by poradili svým kolegům, kteří s vnitřní proměnou své školy teprve začínají, hovořili ředitelé škol Ing. Vít Beran z pilotní ZŠ Táborská a Mgr. Daniel Kaiser ze ZŠ Jižní, Praha 4. Změna školy není podle nich otázkou dvou let. Učitel se má změnit v tvůrce kurikulárního dokumentu – musí se nejprve naučit o své práci jinak přemýšlet.

 „Proces mi připadá jako jízda rozjetým rychlíkem po jedné trati, kdy současně stavíme koleje a náspy,“ řekl Vít Beran. Nastavil učební plán podle ŠVP a nedostal navíc finance. Ředitel je mezi mlýnskými kameny – jak má vysvětlit učitelům, že má minimum na osobní příplatky, když chce od nich více práce? Spočítal někdo finanční dopady zavedení ŠVP (mzdové prostředky na plný učební plán a dělené hodiny)? Studie SKAV je velmi dobrá, protože pojmenovává, že pro realizaci ŠVP nejsou vytvořeny podmínky.

Daniel Kaiser cítí jako výhodu, že se již pustili do ŠVP (odešlo ovšem 5 učitelů!). Sbor je schopen komunikace, spolupráce, jezdí na společné vzdělávací akce jako tým. Nelíbil se mu případ, kdy ředitel zadal přepsání programu Základní škola do struktury ŠVP a sám odchází ze školy ve dvě hodiny. Ředitel musí vše rozjet, důležitá je i jeho samotná fyzická přítomnost ve škole.

Diskuse

Moderoval ji předseda SKAV RNDr. Jindřich Kitzberger. Diskuse přinesla řadu dalších názorů a otázek. Uvádíme alespoň jejich výčet:

• Prostředky ušetřené při optimalizaci by se měly ponechat v kapitole školství na financování kurikulární reformy.
• Školy potřebují finanční stabilitu. Bez peněz jde o improvizaci!
• Shora nelze nařídit změnu myšlení. Neměl by se posunout termín 1. 9. 2007 pro začátek výuky podle ŠVP?
• Ne - někteří učitelé a ředitelé potřebují mus!
• Mus povede jen k formálnímu sepsání ŠVP. Pocit, že reforma tím proběhla, je velmi nebezpečný.
• Horší než formální sepsání ŠVP je nepoučené rozbití systému – pokusy na dětech.
• Mateřské školy se potýkaly 3 roky se zavedením ŠVP a nyní pracují na evaluaci. Povinnost ze zákona je nástroj pro zavedení změny. Neprodlužovat termín, ale dát 2-3 roky na další práci.
• Jak bude MŠMT reagovat na závěry z pilotáže ŠVP a na varování před riziky ve studii SKAV? Veřejnost by se to měla dovědět.
• Proč se vyvíjejí plošné testy v CERMAT odděleně od ČŠI?
• Proč byl zastaven vývoj kritérií pracovní skupinou ČŠI? Byla vypracována metodika hospitací, jak sledovat vyučovací proces. Bylo by škoda neuvést ji v život!
• Nesouhlas, že nelze ověřovat kompetence. Musí to ale dělat odborníci!
• Rodičovská veřejnost si nepřeje změnu, protože není dostatečně informována. Rodiče hlavně chtějí, aby děti udělaly přijímací zkoušky. Chybí propagace smyslu reformy ze strany státu.
• Ve školách, které již ověřují ŠVP, děti u zkoušek obstojí. Naopak – umí se učit!
• Měla by proběhnout mediální kampaň o kvalitě vzdělání – dát informace i těm, kteří je nepožadují.
• Chybí vzdělávání učitelů v předstihu – projekt Koordinátor přichází pozdě a nepřipraveně. Školy budou mezitím už mít jiné potřeby.
• Opomíjí se přípravné vzdělávání budoucích učitelů – je to jen na iniciativě jednotlivců. Neděje se to v systému z hlediska přípravy na ŠVP.
• Možnost učit jinak už byla (Obecná škola, Národní škola Roupcův pokyn). Kolik škol jí využilo? Kolik učitelů jezdilo na PAU, na kurzy Kritického myšlení? Musí být i nátlak shora. Škoda, že se nevyužilo období přirozeného nadšení!
• Všichni nejsou profesionálními učiteli. Učitel nemá povinnost se průběžně vzdělávat jako lékař, ačkoli má v rukou děti!
• Lékař musí být na úrovni současného poznání. Veřejnost má právo požadovat to i od učitelů.
• Vzorem úspěšných reforem vzdělávacího systému je Finsko. Podle finských odborníků stát musí přitom vyvolat formu nátlaku, jinak si kope hrob. V období reforem odešla ve Finsku třetina učitelů. České učitelstvo těžko pojmenovává své chyby – pokud reformu odložíme, záruka není žádná! (dr. Jeřábek)