Mgr. Michaela Prášilová, Ph. D., Mgr. Jana Vašťatková, Ph. D., doc. PhDr. Otto Obst, CSc., Mgr. Pavel Neumeister

Příspěvek byl přednesen na kulatém stole SKAV 20. 10. 2005

Autonomie znamená nezávislost, možnost sám si nastavit pravidla a odpovědně se chovat podle nich. Od 1.1. 2003 je většina škol v ČR právními subjekty. Stát jim vymezil mantinely, v nichž se mohou po správní a ekonomické stránce chovat autonomně. Vytváření ŠVP jim přináší možnost chovat se autonomně i v oblasti pedagogické, což ovšem nemůže znamenat takovou míru pedagogické autonomie, která by školám dovolovala existovat nezávisle na státu. Školy plní službu veřejnosti, je tedy přirozené, že je stát určitým způsobem usměrňuje. Především pak ty školy, v nichž se realizuje povinná školní docházka, poněvadž musí být zabezpečena potřebná kvalita vzdělávání pro všechny žáky. A stát je toho garantem.

Že školy nemohou být plně autonomní, je věc zřejmá. I když při sledování médií mnohdy zaslechneme na toto téma různé nesmyslné polemiky, kterým laická veřejnost může lehce uvěřit. V souvislosti s pozváním na tento kulatý stůl jsem začala intenzivně přemýšlet o tom, kolik prostoru pro autonomní chování v oblasti pedagogické práce v současné době stát školám vymezuje. Tedy v době, kdy školy poskytující povinné základní vzdělávání (ale i školy další) pracují na vytváření ŠVP. Toto téma pro mě bylo tak složité a natolik mě trápilo, že se mě mým kolegům na katedře zželelo. Kladením otázek a dáváním věcí do jiných souvislostí mi pomáhali při pátrání po určení míry pedagogické autonomie školám poskytované. Postupně se otázky začaly seskupovat do čtyř hlavních okruhů:

1. Stát, zřizovatel školy

2. Škola, vedení školy, učitelé

3. Veřejnost, rodiče, komunita

4. Žáci

Jestli dovolíte, ráda bych vás seznámila s některými z těchto otázek. Třeba vás budou inspirovat k zapojení se do následující diskuse.

1. Stát, zřizovatel školy

• Považují kurikulární reformu za prioritu všechny resortní organizace? Podřizují jejímu úspěšnému průběhu svou činnost? Jsou pracovníci těchto organizací dostatečně odborně připraveni podpořit úsilí škol?
• Existuje Národní program vzdělávání? Existuje opravdu návaznost RVP pro jednotlivé etapy vzdělávání?
• Byli zřizovatelé škol (stejně jako ředitelé škol) proškoleni k problematice ŠVP (alespoň v rámci jednodenního semináře)? Považují zřizovatelé škol tvorbu a implementaci ŠVP za potřebné? Dokáží ocenit a podporovat práci škol v této oblasti?
• Jsou ředitelé oceňováni a odměňováni především za řízení pedagogické práce školy nebo za…?
• Předcházelo vlastnímu zahájení tvorby a implementace ŠVP masivní a intenzivní další vzdělávání stávajících učitelů i vedoucích pracovníků škol?
• Existují finanční a lidské zdroje na poradenské a jiné podpůrné služby školám?
• Jsou systémově ošetřeny problémy a potřeby škol (materiální, finanční, personální, legislativní) související s tvorbou a implementací ŠVP?
• Existuje komplexní systém evaluace vzdělávání? A v něm jasná a stabilní pravidla?
• Umí vnější hodnotitelé (ČŠI, zřizovatel aj.) hodnotit nové pojetí práce škol novými způsoby?
• Směřuje vysokoškolská příprava učitelů k dosažení profilu absolventa připraveného na změněné požadavky školní praxe?

2. Škola, vedení škol, učitelé

• Mohou ředitelé škol motivovat pracovníky diferencovaným odměňováním?
• Mohou ředitelé vytvářet pracovníkům náplně práce tak, jak to potřebuje chod školy? (Například na úkor přímé vyučovací činnosti delegovat na učitele jiné pravomoci a odpovědnosti?).
• Dá se počítat s tím, že všichni učitelé budou ochotni věnovat tvorbě a implementaci ŠVP svůj čas i energii?
• Jsou k dispozici relevantní informace o tom, jak vnímají učitelé své současné zatížení profesí? Pokud ano, pracuje se s nimi?
• Jsou k dispozici výsledky profesiografických šetření ohledně časových rezerv a vykonávaných profesních činností učitelů i ředitelů škol?
• Je dostatek učitelů schopných kvalifikovaně přistoupit k tvorbě a implementaci ŠVP? Tzn. že umí a chtějí nadstandardně komunikovat s aktéry školního života, pedagogicky projektovat, diagnostikovat, využívat aktivizačních metod výuky apod.?
• Mají všechny školy, velké i malé, při přípravě na tvorbu a implementaci ŠVP rovné příležitosti (časové, finanční, pomoc odborníků atd.)? Jsou tyto příležitosti srovnatelné s těmi, které měly pilotní školy?
• Může si škola dovolit nedbat při tvorbě kurikulárních dokumentů na zatím neupřesněná pravidla evaluace žáků, tedy testování žáků na závěr i v průběhu školní docházky? Na zatím neznámou metodiku tvorby žákovského portfólia? Na právo zřizovatele hodnotit?

3. Veřejnost, rodiče, komunita

• Považuje společnost vzdělávání za důležité?
• Byla resortem školství iniciována informační kampaň, objasňující veřejnosti význam tvorby ŠVP pro úspěšnou realizaci kurikulární reformy? Vzala ji média za svou?
• Existuje celospolečenská dohoda ohledně toho, co je kvalitní nebo alespoň co je nekvalitní vzdělávání? A jaké mají být žádoucí výstupy tohoto vzdělávání?
• Mohou si školy s ohledem na celospolečenské klima a tradice dovolit v rámci autoevaluace školy veřejně pracovat se zjištěním, že něco ve škole není v naprostém pořádku, že se škole něco nedaří?
• Jsou další aktéři školního života (rodiče, zaměstnavatelé, komunita) ochotni participovat na tvorbě a na realizaci ŠVP?

4. A co žáci?

• Existují pravidla, která žákům zaručí kontinuitu vzdělávací cesty? Školy třeba budou muset nečekaně reagovat na změněná pravidla a zasahovat do zpracovaných ŠVP (zatím nejsou známa pravidla vnější evaluace, vyspecifikována žádoucí kvalita vzdělávání, není rozhodnuto o významu a podobě portfólia žáků, neví se co se bude testovat, není jistota ohledně pravidel financování apod.).
• Co žákům zaručí, že budou adekvátně připraveni (tzn. budou mít rovné příležitosti) na případné povinné testování v uzlových bodech školní docházky? ŠVP přece mohou sledovat jiné priority.

Určitě vás zajímá, k jakým závěrům jsme na základě diskuse nad otázkami dospěli. V tomto bodě vás zklamu. Chyběl nám dostatek informací, abychom tak mohli zodpovědně učinit. Pouze vám mohu sdělit, o čem jsme diskutovali na závěr. O tom, že v současnosti mají školy určitě dostatečný prostor pro to, aby mohly vytvořit ŠVP (totéž najdete i na straně tři v Manuálu ZV). Ale také o tom, že bohužel není jasné, zda budou mít školy dost pedagogické autonomie i pro realizaci vzniklého ŠVP. České školství se totiž právě nachází v období zlomu. Současně nastavená pravidla se určitě budou v blízkém horizontu měnit a na to, jaká budou ta následující, si všichni musíme počkat. I přes to však považuji i se svými kolegy tvorbu a následnou realizaci ŠVP pro školy za velkou výzvu, na jejíž zvládnutí by se měly zaměřit. Poprvé v historii mají možnost získat nebývalou míru pedagogické autonomie.