Obsáhlá publikace kolektivu autorů pod vedením Marvina Pashe „Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině“ se zaměřuje na několik vybraných oblastí vzdělávání a výchovy ve škole. Jak už její název napovídá, autoři postupují od obecných problémů kurikula ke konkrétní problematice výuky. Kniha sama je rozdělena na tři části – Plánování kurikula a výuky, Implementace kurikula a Vytvoření příznivého prostředí.

Plánování kurikula a výuky

V této části se autoři zaměřují na výběr vzdělávacích cílů, odpovídajícího učiva a vhodných činností. Tato práce čeká každou školu, která vytváří vlastní školní vzdělávací program.

Velmi mě zaujal především nový pohled na učivo. Autoři zde formou myšlenkové mapy předkládají Brunerův koncept struktury vědomostí, který má podobu vzrostlého košatého stromu. Fakta jsou zde lístečky, protože jich je nepřeberně mnoho. Důležitější jsou pojmy, které mají podobu větví. Základem je ale kmen stromu. Ten tvoří tzv. generalizace. Česky bychom možná mohli říci „zobecnění“, či nepříliš šťastně „poučky“… Úkolem učitelů je vybírat, hledat a objevovat generalizace ve svých předmětech a předávat je žákům. Ideální by bylo, kdyby se žáci naučili generalizace přímo vytvářet.

Zkusme si vzít příklad z dějepisu. Fakta jsou např. údaje, kdy začala nebo skončila příslušná válka a kdo s kým v ní bojoval. Takových válek mohou dějiny nabídnout bezpočet – punské války, třicetiletou válku, dvě světové války, válku v Iráku atd. Do oblasti pojmů spadá vysvětlení, co je a co není válka. Byl například vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 válkou? A co je generalizace? Například zjištění, že když spolu dvě strany válčí, vždy to odnese nevinné civilní obyvatelstvo, kterému jsou příčiny války cizí…

Příklady generalizací pro různé předměty najdete v knize, nebo si je můžete sami vytvořit…

Implementace kurikula

Druhá část knihy se věnuje realizaci kurikulárních zásad ve výuce. Autoři rozlišují deduktivní, induktivní a sociální výuku.

V současné době je u nás rozšířena především výuka deduktivní. Mohli bychom ji charakterizovat jako důraz na teoretické učivo doplněný praktickými příklady. Induktivní výuka vede žáky více k přemýšlení. Patří sem badatelské hodiny nebo řešení problémových úloh. K sociálním formám vyučování můžeme zařadit hraní rolí, simulaci, kooperativní učení a obecně skupinovou práci.

Autoři nezapomínají ani na individualizaci vzdělávání, tedy respektování individuálních vzdělávacích potřeb jednotlivce, což je jedno z velkých témat rámcových vzdělávacích programů.

Vytvoření příznivého prostředí.

Poslední část knihy se věnuje konkrétním problémům vyučování. Najdeme zde tipy pro efektivní řízení třídy a analýzu úlohy učitele jako nositele pozitivních změn ve vzdělávání.

Myslím si, že všichni víme, že žádný RVP nebo ŠVP nemůže fungovat, pokud ho nebudou realizovat kvalitní učitelé, kteří na sobě intenzivně pracují. Právě studium této knihy může pedagogům otevřít nové obzory a pomoci jim zkvalitnit vlastní práci. Učitelé budou po přečtení knihy lépe chápat koncepční otázky vzdělávání a jejich vliv na konkrétní výuku. Zároveň získají řadu zajímavých tipů do hodin. Proto knihu vřele doporučuji všem pedagogům.

Literatura:

Pasch, Marvin a kol.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině, přel. Milan Koldinský, Portál, Praha 2005, http://www.portal.cz