Učitelé technické výchovy si z osmdesátých let dodnes jistě pamatují expanzní rozvoj využívání elektrotechnických stavebnic ve výuce. Po listopadu 1989 však dochází k pozvolnému, ale trvalému omezování využívání elektrotechnických stavebnic, což je s největší pravděpodobností zapříčiněno jejich postupným dosluhováním a čemuž mnohdy napomohli i žáci nedbalým zacházením. Ovšem jsou školy, kde elektrotechnické stavebnice i přes jejich plné využití slouží dodnes, neboť učitelé se o ně vzorně po technické stránce starali a v případě drobných poruch je ihned opravovali. Rovněž se lze v některých školách setkat se zcela novými elektrotechnickými stavebnicemi, pořízenými v současnosti.

Analýzou aktuálního kurikulárního dokumentu, kterým Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání bezesporu je, lze dospět ke zjištění, že elektrotechnické stavebnice nejsou něčím již přežitým, něčím, čím by nebylo potřeba se již zabývat. Obsah technické výchovy je v převážné většině implementován do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Ta je rozdělena na několik tematických okruhů, z nichž podstatné pro nás jsou zejména tyto: Konstrukční činnosti pro první stupeň a Design a konstruování pro druhý stupeň ZŠ. Oba uváděné a podstatné okruhy zahrnují učivo spojené s navrhováním, montáží, demontáží a analýzou různých technických konstrukcí a modelů technických zařízení, kde elektrotechnické stavebnice hrají významnou roli.

Co lze aplikací elektrotechnických stavebnic do výuky technické výchovy sledovat? Jde především o rozvoj technického myšlení, technické tvořivosti, výraznou měrou jsou rozvíjeny i technické zájmy žáků, které jsou tolik potřebné pro jejich rozhodování při volbě povolání a nemalou měrou ji ovlivňují. I takto je možné zvýšit zájem o technická povolání. Technické myšlení je zvláštní formou myšlení a je propojeno s rozvojem technické představivosti, vždyť chce-li žák realizovat libovolný elektrický obvod, musí si jej dokázat i představit ve své mysli. Kontrolou správnosti takovýchto myšlenkových pochodů je výsledná funkčnost obvodu, která je pro žáka odměnou.

Práci s elektrotechnickou stavebnicí nelze chápat pouze jako mechanickou, nýbrž je zde otevřen velký prostor pro realizaci technických experimentů, a to nejen díky vysoké míře variabilnosti při sestavování elektrických obvodů. Při experimentování, které je možné považovat za činnost komplexnějšího charakteru, žákovi nestačí pouze zapamatované vědomosti, ale musí uplatnit i praktické dovednosti a návyky. Je tak vytvořen vhodný prostor pro realizaci didaktické zásady spojení teorie a praxe, čímž dochází k trvalému a důkladnému osvojení učiva. Otevřen je rovněž prostor pro aplikaci abstraktnějších fyzikálních, méně pak chemických poznatků v praxi.

Ve výčtu důvodů pro využívání elektrotechnických stavebnic na základních školách by bylo možné ještě dlouze a podrobněji pokračovat. Ku prospěchu věci jsou si jich vědomi i tvůrci Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Je nutné se ovšem odpoutat od teoretických úvah a znovu se vrátit k praxi. Jak již bylo naznačeno, situace je rozporuplná a z posledních výsledků výzkumů prováděných na základních školách ne příliš optimistická. Učitelé jsou si vesměs plně vědomi přínosu využívání elektrotechnických stavebnic ve výuce, ale chybí jim prostředky pro takto realizovanou výuku. Funkční stavebnice, které lze ještě využít, se nacházejí jen na málo školách. Jednou věcí tedy jsou obsahy kurikulárních dokumentů, druhou je realita a dostupnost prostředků pro jejich realizaci.

Situace na trhu je neuspokojivá, jelikož elektrotechnické stavebnice vyvíjené speciálně pro potřeby výuky technické výchovy jsou u nás nedostupné. Je možné poohlédnout se po stavebnicích ze zahraničí, ale cenově jsou pro naše školy zcela nedostupné. Některé školy situaci řeší nákupem elektrotechnických stavebnic pro „hobby“ účely, později ovšem zjišťují, že výuka s nimi není optimální. Je to zapříčiněno tím, že výrobci zcela opomíjejí didaktické parametry stavebnic. Ani nahrazení elektrotechnických stavebnic stavebnicemi pro fyziku není řešením, jelikož tyto stavebnice jsou konstruovány pro zcela odlišné účely, pro výuku zcela odlišného charakteru a pojetí. Někdy se setkáváme s amatérskou výrobou elektrotechnických stavebnic samotnými učiteli, ale ani to není řešení do budoucna.

Samostatnou kapitolou je nástup počítačových programů, které dokáží realizaci elektrických obvodů plně simulovat. Při jejich využití žáci zapojují obvody zprostředkovaně za pomocí počítače a odpadá tak nutnost vlastnit klasické „součástkové“ elektrotechnické stavebnice. Nabídka těchto programů je pestrá (existují i verze v češtině) a některé jsou vhodné již pro první stupeň základních škol.

Cílem tohoto článku nebylo ani tak přinést jednoznačné řešení, jako spíše upozornit na význam elektrotechnických stavebnic v současném vzdělávání tak, aby byl zajištěn všestranný rozvoj osobnosti žáka jako celku. Taktéž snad dojde k určitému posunu na trhu s elektrotechnickými stavebnicemi v tom směru, aby bylo možné vést výuku plnohodnotným způsobem.