Úvod

Ať chceme nebo ne, internet ve větší či menší míře ovlivňuje vstupní situaci, proces i výsledky našeho vzdělávacího působení, ať již působíme na základní, střední či vysoké škole. Toto ovlivňování nás v mnohých aspektech k našim vzdělávacím cílům přibližuje, v jiných zase vzdaluje. Mezi nejčastěji uváděnými důvody, proč internet vítat, se zpravidla uvádí snadný přístup k informacím, možnost zpřístupňovat studentům další podklady k výuce, prezentace školy, informování rodičů, atd. Mezi důvody, proč nad internetem nejásat příliš nahlas, patří zejména záplava nesmyslů, polopravd či dokumentů nevhodných ani pro životem poučené učitele.

Internet je ale především komunikační technologií, tedy platformou pro setkávání horizontů, sdílení a konfrontace myšlenek a názorů. Jako takový přímo vybízí k využití ve výuce předmětů, které vyžadují aktivní přístup studentů k látce, promýšlení, formulaci a argumentaci stanovisek k diskutovaným problémům. V následujícím příspěvku se pokusím přiblížit teoretický rámec i vlastní zkušenosti s využitím internetových diskusních fór jako podpůrného prostředku při výuce.

Online diskusní fóra ve výuce

Využití internetu či moderních informačních technologií ve výuce se stalo předmětem řady zpráv a analýz, které se zabývaly změnami, které tento prostředek do výuky přináší.

Podle zprávy projektu MERLIN [1] dochází ve výuce, využívající podporu informačně komunikačních technologií (ICT) k následujícím posunům:

• Dochází k posílení výuky orientované na studenta (paidocentrismus).
• Umožňuje změnu tradiční role a funkcí učitele.
• Posouvá výuku směrem ke kolaborativním a participačním formám.
• Motivuje studenty k samostudiu.
• Posiluje rozvoj nových kompetencí učitele i studentů.

Využití ICT dále mění vzdělávací prostředí i organizaci třídy směrem ke konstruktivistickému paradigmatu. Umožňuje využívat prvky projektové výuky a rozvíjet komunikační dovednosti. Plné využití ICT  vyžaduje rozvoj kolaborativní atmosféry ve třídě, pružnost kurikula, pozitivní přístup k technice a její snadnou dostupnost. „Je nezbytné podtrhnout problém kurikula, které je v mnoha zemích nepružné a přesycené fakty. Chceme-li podporovat inovativní formy výuky, potřebujeme pro vytváření kurikula učiteli více pružnosti a interdisciplinarity.“ [2]

Podrobně se problematikou internetové podpory výuky zabývá Bořivoj Brdička z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. [3] Podle něj internet nabízí prostředek pro instruktivní (behaviorální) i konstruktivní typ výuky. Internetové prostředí umožňuje přístup k mnoha velice atraktivně zpracovaným online testům a hrám. Příkladem je například FunBrain [4], na kterém si mohou děti procvičovat matematické operace formou virtuálního baseballu, a mnohé další.

V moderní společnosti je ale zdůrazňována potřeba vychovávat jedince, kteří nebudou chodícími encyklopediemi, ale budou schopni kreativního přístupu k řešení problémů, budou vyzbrojeni komunikačními dovednostmi a schopností vlastní iniciativy. To je jistě jeden z důvodů, proč online testy či jiné aplikace programované výuky zůstávají marginálním výukovým prostředkem, využívaným spíše pro procvičování či samostatné testování studentových znalostí.

Internet se ale nabízí i jako jedna z aktivních forem výuky, nutící studenty rozvíjet kritické myšlení, komunikovat, argumentovat i naslouchat argumentům jiných. Jednou z v českých školách stále ještě poměrně málo využívaných možností jsou online diskusní fóra.

Chceme-li používat internet jako platformu pro diskusi se studenty, nabízí se nám zejména tato technická řešení:

Nástroje pro synchronní komunikaci. Tyto nástroje umožňují komunikaci mezi zúčastněnými tzv. v reálném čase. Všichni účastníci tedy musí být ve stejnou dobu připojeni, číst a reagovat na příspěvky ostatních. Jde zejména o:

• Chat, který umožňuje vytvořit platformu pro okamžitou výměnu a sdílení textů mezi zúčastněnými. Na druhé straně neumožňuje hlubší promyšlení příspěvků, ani možnost snadné orientace v příspěvcích ostatních diskutérů.
• Virtuální učebny typu MUVE. Na textové, 2D nebo 3D grafické bázi vytvoří učitel virtuální podobu učebny, do které se studenti i učitel hlásí pod svou textovou nebo grafickou reprezentací (avatatem). Na stejném principu jsou provozovány i internetové kanceláře, prostory pro vědecká setkávání, ale zdaleka nejčastěji hry nebo celé virtuální světy.
• Videokonference – současný přenos zvuku a obrazu nabízí při dobrém technickém zajištění větší standard, než chat, současně nevytrhuje studenty z reality tak, jako MUVE. Může být využita například pro zorganizování konfrontace mezi dvěma nezávisle pracujícími skupinami z různých škol.

Nástroje pro asynchronní komunikaci. Komunikace v nich probíhá tak, že odesílatel odešle svůj příspěvek, na který ostatní nemusí reagovat hned, ale mohou se k němu vrátit i s delším odstupem. Základní formy jsou:

• Online nástěnka typu Message Board. Dnes již téměř výhradně fungují v prostředí WWW stránky, ze které mohou autoři posílat své příspěvky prostřednictvím vstupního formuláře a na které se objevují dříve napsané příspěvky tříděné zpravidla chronologicky seskupovány k článkům, na které reagují.
• Diskusní konference typu Mailing List. Využívá elektronickou poštu, jde vlastně o automatizovanou distribuci mailu ostatním zaregistrovaným přispěvatelům. Je nejméně náročná na technické dovednosti i zázemí účastníků, současně neumožňuje snadnou orientaci mezi dříve publikovanými příspěvky.

Podle mého názoru jsou synchronní komunikační technologie pro denní formu studia okrajovou záležitostí. Jediná zajímavá možnost, kterou přináší navíc ve srovnání s dobře vedenou hodinou uplatňující aktivní výukové formy v reálném prostředí, je možnost virtuálního propojení s jinou skupinou – v jiné třídě, škole, zemi. Synchronní komunikační technologie chat a MUVE navíc vyvolávají vážné obavy z možných negativních dopadů. Chat a MUDs (hravá forma MUVE) patří podle výzkumů Kimberly Youngové z Pittsburské univerzity [5] mezi nejadiktivnější služby internetu, Sherry Turkle [6] upozorňuje na problém rozporu virtuální identity s reálnou. Problém s nadužíváním chatu existuje i v České republice - zhruba třetina respondentů průzkumu z oslovené množiny nejnáruživějších uživatelů českých webchatů [7] byla mladší 18 let, šestinu dokonce tvořili žáci základních škol. Mezi další studenty se rozšířily herní aplikace podobné technologii MUD, jako je RedDragon či Ultima Thule. Největší uživatelé těchto služeb jsou schopni u nich strávit desítky hodin týdně – například diskutéři z webchatu Xko, kteří jsou řazeni mezi prvních sto uživatelů, strávili klábosením (zpravidla o ničem či o sexuálně orientovaných tématech) více než 2400 hodin života, což by přepočteno znamenalo deset let, dvacet hodin každý týden. Z těchto důvodů nepovažuji za účelné chat a MUVE ve škole příliš propagovat a doporučuji raději využívat prostředky asynchronní.

Konkrétní zkušenosti s využíváním online diskusí pro podporu výuky na středních školách zobecňují Knowltonovi v American Secondary Education [8]. Jako online diskuse označují diskusi mezi komunitou studentů a učitelem, založených na posledních dvou výše zmíněných typech asynchronních komunikačních prostředků typu Message Board či Mailing List. Diskuse rozvíjí interpersonální vztahy a pocit zařazení studentů do vzdělávací komunity. Kromě toho, online diskuse mají i svůj edukační přínos vycházející z možnosti studentů konfrontovat své zkušenosti a názory s názory jiných studentů. Předpoklady vytvoření živého a aktivního fóra jsou podle Knowltonových následující:

• Nastavení vhodných pravidel diskuse.
• Pomoc studentům s technickým zvládnutím aplikace.
• Jasné definování obsahu a rozsahu diskuse.
• Posílit vědomí členství do online diskusní komunity.
• Pomoci studentům – čtenářům porozumět tónu příspěvků ostatních studentů i studentům – autorům vyznění jejich příspěvků pro ostatní studenty.
• Aktivně zapojit rodiče – vysvětlit edukační význam online diskuse a zapojit je do ní.

Knowltonovi dále analyzují možnosti hodnocení online diskusí prostřednictvím tradičních evaluačních metod. Podle jejich názoru jde tradiční hodnocení účastníků diskuse proti duchu tohoto komunikačního prostředku; navrhují aplikovat metody sebehodnocení či hodnocení ostatními účastníky diskuse – studenty. Variantou sebehodnocení může být kriteriální test rozdaný studentům, ve kterých se formou odpovědí ANO / NE budou vyjadřovat k jednotlivým kritériím posuzujícím míru a kvalitu jejich zapojení do diskuse. Metodou hodnocení vrstevníky (peer evaluation) může být vyhodnocování počtu reakcí na příspěvky studenta.

Zkušenosti s využitím online fór

Online diskusní fóra používám při své výuce na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze a na Pedagogické fakultě Technické univerzity Liberec od září 2001. Předpoklady, se kterými jsem tento prostředek začal  využívat, byly následující:

Internet nabízí možnost rozšířit prostor pro diskusi se studenty o probíraných otázkách. To je důležité zejména u předmětů, ve kterých je polemika důležitá a současně na ní z různých důvodů není dostatečný prostor v rámci přímé výuky (příliš mnoho studentů, omezené podmínky pro jiné formy aktivní výuky, složitá témata, která je třeba promyslet). Online fóra jsem proto zařadil jako součást výuky do předmětů Filosofie v letech (2001-2003), Životní prostředí (2003) a Globální problémy (2003).

Online diskuse jsou vhodnější pro starší studenty s lepším přístupem k internetu. Moji nejmladší studenti byli čerství maturanti.

Studenty je třeba pro diskusi motivovat, tj. vybudovat určitý systém bodování příspěvků, který bude součástí celkového hodnocení studentů.

První diskusní fórum jsem začal používat pro diskusi o citátech významných filosofů v rámci výuky filosofie v 1. ročníku Vyšší odborné školy informačních služeb v Praze v průběhu zimního semestru 2001. Nejednalo se ještě o klasické diskusní fórum, ale spíše o prostředek pro oboustrannou elektronickou komunikaci student – učitel. [9] Studenti byli informováni o tom, že dvacet procent bodů do hodnocení získají za komentáře citátů zveřejněných na www stránce k předmětu. Ke komentování jsem vybral pět citátů, korespondujících s přednášenými tématy (Machovec, Sartre, zenový příběh, Heidegger, Kohák). Studenti vyplnili do online formuláře své loginname a do vstupního boxu připsali komentář. Jednoduchý PHP skript pak uložil komentář do textového souboru pojmenovaného podle uživatelského jména studenta, umístěného na síťovém disku, na který jsem měl přístup. Přímo do souboru jsem pak na komentáře psal své reakce a další otázky. Studenti si mohli svůj soubor kdykoliv zobrazit a reagovat a vice versa.

Přes svoji jednoduchost byl tento první pokus velice úspěšný. Své příspěvky poslala větší část studentů. Přestože řada komentářů byla zjevně motivována pouze snahou o získání bodů, někteří studenti posílali krásné a hluboké komentáře, v několika případech odrážející i osobní zkušenost studenta. Tím, že fórum bylo uzavřeno ostatním čtenářům, umožnilo studentům zapsat i hlubší a osobnější výpovědi, než v případě otevřené komunikace.

Oproti tomu výrazně menší úspěch měla stejná komunikační platforma ve stejném předmětu o rok později. Zapojilo se pouze 10 z 19 studentů, přestože i zde některé příspěvky byly velmi zajímavé. Příčinou mohlo být jednak jiné složení studentů (méně ochotných či schopných komunikovat prostřednictvím internetu), jednak i moje menší časové možnosti reagovat na komentáře. Důležitá zkušenost z tohoto ročníku je, že předpokladem úspěchu provozování diskusních fór jsou relativně značné časové možnosti vyučujícího (nejméně 30 minut navíc týdně).

V letním semestru 2002/3 jsem se rozhodl pro potřebu výuky předmětu Životní prostředí pro 3. ročník Vyšší odborné školy informačních služeb v Praze aplikovat jiný typ komunikační platformy – klasické online fórum, které jsem zařídil prostřednictvím služby BraveNet. [10] Pro BraveNet jsem se rozhodl proto, že umožňuje komukoliv vybudovat a provozovat svůj Message Board zdarma. Potřebné technické znalosti jsou přitom minimální – postačují běžné dovednosti pro práci s internetem a schopnost vytvořit jednoduchou WWW stránku s odkazem na fórum. Na druhé straně, vhodnějším řešením by bylo nechat si vytvořit aplikaci na míru od správců školního počítačového systému. Aplikace BraveNet částečně znevažují své výhody zahlcováním čtenářů reklamou a neumožňují ani publikované příspěvky zpětně třídit, což by jistě usnadnilo práci s vyhodnocováním diskusní aktivity studenta.

Pro zhruba dvacet studentů mého předmětu bylo diskusní fórum jednou z možností, jak sdělit svůj názor (v rámci předmětu byly často používány aktivní formy výuky, jako simulační hry, diskuse, atd.) i jednou z možností, jak získat body do průběžného hodnocení. Před vstupem do fóra byli studenti na www stránce seznámeni s pravidly diskuse:

„Příspěvek nesmí být anonymní, ani opatřený pouhou přezdívkou.

Příspěvek může být jakkoliv kritický vůči jakémukoliv názoru, musí ale zůstat slušný a v mezích věcných (nikoliv osobních) argumentů (hrubší výrazy jsou zakázány).

V rámci diskuse si všichni vykáme a oslovujeme "slečno/paní/pane - kolegyně/kolego".

Příspěvky, které neodpovídají výše uvedeným pravidlům, mohou být vymazány.“ [11]

 Diskuse se odvíjela od mých vstupních dotazů, které vycházely z probíraných témat. Fórum zaujalo pouze několik studentů, po uzavření na konci semestru obsahovalo pouhých patnáct příspěvků. Příčinou nezájmu ostatních, byla podle jejich výpovědí nechuť komunikovat prostřednictvím internetu a možnost získat body jiným způsobem.

V zimním semestru 2003/4 jsem diskusní fórum vytvořené na BraveNet vyzkoušel ve dvou předmětech – pro Filosofii na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze a pro Globální problémy na Pedagogické fakultě Technické univerzity Liberec. V stejným způsobem řízeném diskusním fóru k filosofii se celkem 18 studentů z 33 posluchačů vyjadřovalo k sedmi vstupním citátům a otázkám (jedno téma bylo vneseno na návrh posluchačky). Ve fóru se objevilo celkem 82 příspěvků, asi osm studentů jsem hodnotil jako velmi aktivní diskutéry. Jiná forma fóra umožnila ve srovnání s předchozí aplikací pro loňskou variantu téhož předmětu jeden nový aspekt: totiž seznámení studentů prvního ročníku. V rámci fóra došlo k několika zajímavým výměnám názorů, ze své strany jsem ale cítil nedostatek času pro širší zapojení do diskuse. Několik studentů mi ústně zdůvodnilo svoje nízké zapojení s tím, že všechno už bylo řečeno a nemají nic nového, co by k tématu dodali.

Globální problémy byly příkladem předmětu, kde vzhledem k počtu přihlášených studentů (214) nepřipadala diskuse v rámci přednášek v úvahu. Diskusní fórum na BraveNet se odvíjelo od osmi vstupních otázek, ze kterých dvě navrhli samotní studenti. Do fóra přispělo 59 studentů celkem 250 příspěvky. Studenti byli motivováni možností získat zápočet za aktivní účast v diskusi (podle počtu příspěvků), což bylo jistě důležitým motivem pro mnohé z nich. To ovšem umožnilo předmět splnit i studentům, kteří nemohli vůbec navštěvovat přednášky – předmět tak získal polodistanční formu (přestože návštěvnost oscilovala až do konce kolem sta studentů na přednášku). V závěrečném hodnocení, ke kterému byli studenti v poslední otázce vybídnuti, se všichni odpovídající (celkem 17 studentů) vyjádřilo k provozu fóra velmi kladně, někteří jej navrhovali udržovat i po ukončení předmětu.

Závěrečné hodnocení

Diskusní fóra jsou pro výuku na vyšších a vysokých školách použitelným, zajímavým, ale i náročným a nikoliv univerzálním prostředkem k vyvolání diskuse. Svoje místo mají zejména u těch předmětů, kde z různých důvodů prostor vlastní výuky dostatečně neumožňuje využití aktivních výukových metod, využívající diskusní prostředky. Diskusní fóra jsou podle mého názoru využitelné i pro podporu výuky na středních školách a vyšších ročnících základních škol.

Učitel, který chce provozovat online diskuse, si na ně musí udělat čas – celkové časové nároky na předmět stoupnou asi o polovinu.

V prvním ročníku hrají diskusní fóra zajímavou roli při seznamování studentů. 

Jednodušší komunikační platformy pro oboustrannou komunikaci učitel - student umožňují komunikaci na osobnější i otevřenější rovině, na což učitel musí být připraven. Jednodušší komunikační platformy nemusí být nutně horší – pro diskuse nad otázkami, které připouští omezené množství možných výkladů (např. komentování citátů) může být komunikace student – učitel efektivnější, než klasické fórum, do kterého se studenti stydí něco poslat s pocitem, že všechno už bylo řečeno.

Diskusní aktivity studentů je třeba ohodnotit. Kvantitativní hodnocení (sčítání počtu příspěvků) není z mnoha důvodů uspokojivé řešení, na eventualitu zahlcení fóra stovkami příspěvků je třeba se předem připravit. Vhodnější možností je bodování příspěvků podle jejich propracovanosti a promyšlenosti či využití metody sebehodnocení a hodnocení ostatními spolužáky.

I v případě, že účast v diskusním fóru je důležitým zdrojem pro závěrečné hodnocení, nelze počítat s větším aktivním zapojením studentů, než zhruba čtvrtiny posluchačů. Diskusní fóra budou velmi vítaným některými – zejména počítačově zdatnými – studenty, ale ignorovány jinými.

Reference

[1] BAJARAS, Mario. Monitoring and evoluation of research in learning innovations (MERLIN). Final Report of project HPHA – CT 2000-00042. Universita de Barcelona, 2000. http://www.ub.es/euelearning 

[2] Item, p. 8

[3] BRDIČKA, Bořivoj. Role internetu ve vzdělávání [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2003. Dostupné z WWW http://omicron.felk.cvut.cz/%7Ebobr/role/

BRDIČKA, Bořivoj. Víceuživatelské virtuální prostředí a možnosti jeho využití ve vzdělávání [online].  Praha: Pedagogická fakulta UK, 1999. Dostupné z WWW http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/MUVE/

[4] FunBrain.com; Pearson Education. The Internet's #1 Education Site for K-8 Kids and Teachers [web site]. 2004 [Cit. 2004-01-25]. Dostupné z WWW http://www.funbrain.com

[5] TURKLE, Sherry. Who Am We? In BAIRD, Robert M.; RAMSOWER, Reagan; ROSENBAUM, Start E. Cyberethics. Social & Moral Issues in the Computer Age. New York: Prométheus Books, 2000. S. 132-133.

[6] ŠIMKOVÁ, Barbora. Závislost na Internetu [diplomová práce]. Vedoucí práce Jan Činčera. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2004.

[7] YOUNG, Kimberly S. Internet addiction: the emergence of a clinical disorder. CyberPsychology and Behavior. Vol. 1, No. 3., s. 237-244. Also available at WWW: http://www.netaddiction.com/articles/newdisorder.htm

 [8] KNOWLTON, Dave S.; KNOWLTON, Heather M.  The context and content of online discussions: Making cyber-discussions viable for the secondary school curriculum, American Secondary Education. Bowling Green:  Summer 2001. Vol. 29, Iss. 4;  pg. 38, 15 pgs

[9] http://web.sks.cz/users/cn/fil/citaty/citaty.phtml

[10] BraveNet Web Services. Bravenet.com - Free websites, free guestbooks, free forums, ... Get a free website, free guestbook, free forum, free hit counter, free web poll, free classifieds, and many other free webmaster tools [web site]. 2004. [Cit. 2004-01-15]. Dostupné z WWW http://www.bravenet.com/

[11] ČINČERA, Jan. E-fóra pro podporu výuky [online] 2003. [Cit. 2004-01-15]. Dostupné z WWW http://www.fp.vslib.cz/kpp/cincera/geforum.htm