Angličtina se stala celosvětovým a klíčovým jazykem ve všech oborech – technických i technologických, ve vzdělávání, politice, kultuře, obchodu i turistice. Úkolem výuky tohoto jazyka se tedy stává hledání a rozvíjení takových metod výuky, které umožní připravit studenty na reálnou komunikaci s zaměřením relevantním pro zmíněné obory.

Hovoříme-li o odborném jazyce, zamysleme se, zda se jedná opravdu o verbální prostředek lišící se signifikantně od „obecné angličtiny“. Setkáváme se například v odborné technické studii s konstrukcemi, jevy či organizačními vzorci zcela odlišnými od běžného jazyka? Sledujeme-li gramatické či lexikální struktury v oblasti EST (English for Science and Technology), objevujeme jen bezvýznamné diference a pravděpodobně neodhalíme formy, které bychom nenacházeli v obecné angličtině (General English).

Pokud tedy mezi formami užívanými v obecné a odborné angličtině neexistují zásadní rozdíly, dostáváme se k úvaze o dalším aspektu a tím je problematika významová resp. znalost použití struktur podporujících úroveň projevu včetně vhodné formulace a kombinace větných prvků. Jde tedy o to, aby sémantické významy použité v komunikačním aktu nebyly zkresleny nebo použity nesprávně.

Stanovení cílových potřeb zaměření výuky by mělo vycházet ze zhodnocení stávajících a aktuálních požadavků – terminologie pro studenta nezbytná, dostatečnost výrazových prostředků, účinné využití funkčních struktur. Jak získat takovou informaci? Je třeba vypozorovat ze situace, které prostředky jsou žádoucí a jaké jsou jejich základní formy. Tato analýza však nebude dostačující, a proto je třeba zjistit, co studentovi v této oblasti chybí, kde má nedostatky, jak široká je mezera mezi jeho stávajícími znalostmi a cílovou, úrovní odborné jazykové znalosti.

Uveďme příklad studenta technického oboru, pro kterého je důležité pochopit odborný text, získat informace z jakéhokoliv odborného dokumentu, katalogu, popisu, zprávy, efektivně komunikovat při účasti na semináři či konferenci kam byl vyslán, pro který musí být schopen sepsat prezentaci, případně ji přednést a musí také porozumět přednáškám jiných kolegů. Potřebuje proto být vybaven jazykovými znalostmi a dovednostmi zahrnujícími mluvení či přednášení, porozumění, schopnost komunikovat v sociální oblasti a tedy znát struktury, lexiku, funkce i gramatiku.

Značný význam lze připsat prostředí, ve kterém je odborný jazyk používán. Ve většině situací tato komunikační interakce probíhá s rodilými mluvčími, ať ve verbální rovině – poslech přednášek, či v neverbální – písemné dokumenty, které bude rodilý mluvčí číst. Nerodilý mluvčí se musí přizpůsobit jazyku i kultuře. Jeho snahou bude vyjádřit se přesně, efektivně a na určité úrovni. Nelze tedy tvrdit, že kvalitní odborné a lexikální zázemí je dostatečnou výbavou. Do určité míry je úroveň znalosti gramatiky atributem hodnocení mluvčího. Různé názory a koncepce upozaďující roli gramatiky ve výuce a bezvýhradní upřednostňování plynulého projevu mohou být kontraproduktivní ve snaze o sofistikovanou a ambiciózní prezentaci osobnosti.

Preferovat pouze rozvoj jednoho aspektu znalostí nevede k vytváření požadované úrovně znalosti jazyka. Není vhodné přeceňovat, ale ani podceňovat žádnou ze složek. Cílem by se měla stát úměrná a proporcionální výuka kombinující specifickou terminologii odborného jazyka s dalšími lexikálními a gramatickými strukturami obecné angličtiny nevyjímaje dostatečnou úroveň komunikativní dovednosti.

Důležitost výuky odborné slovní zásoby je jistě všeobecně akceptována. Tato problematika je však poměrně složitá. Učitel jazyka je v této oblasti obvykle vybaven možností konzultace s učitelem odborného předmětu. Vysvětlování technického významu odborného termínu není v jeho kompetenci. Student se musí naučit pracovat s technickým slovníkem. Velmi vhodné jsou slovníčky obsahující termíny a definice z oboru. Ty může zpracovat a sestavit učitel jazyka ve spolupráci s učitelem odborného předmětu.

Metody osvojování si slovní zásoby jsou individuální. Je úkolem učitele povzbudit studenta k vhodné aktivitě a seznámit ho s nevhodnějšími způsoby. Někteří studenti preferují mechanické učení, jiní spíše kognitivní postupy. Důležité je uložit do paměti potřebnou terminologii, ať už aplikujeme postup slovní asociace nebo použijeme mnemotechnické nástroje či vizualizaci. Student si potom sám může třídit přijímané informace, může si tvořit své „soubory“ s klasifikací pro něj optimální: okruh tématický, situační, asociační, synonymický, antonymický, termíny nadřízené a podřízené.

Sémantická vybavenost, idiomatické struktury, lexikální fráze a kolokace jsou nástroje, které studentovi pomohou zužitkovat znalost „slov“ a tvořit celky a fráze v kontextu a určitých situacích a tak obohatit výrazové prostředky.

Zařadit gramatiku do programu výuky by neměl být problém, zvláště akcentujeme-li komunikativní a funkční přístup. Gramatické vazby integrujeme do vhodných textů a upevňujeme kontrolou porozumění v rámci odborného kontextu.

Zaměřme se na další důležitou oblast výuky cizímu jazyku. Jaké podklady, materiály a prostředky jsou mezi naším cílem a žádaným výsledkem? Problematika volby vhodných učebních materiálů má stěžejní význam, protože tvoří kvantitativně zásadní oporu výuky. Zahrnuje učebnice, pracovní sešity, vizuální pomůcky jako plakáty, obrázky , fotky, náčrty, grafy, materiál zprostředkovaný audio a video technikou i počítačem.

Protože tyto materiály hrají klíčovou roli, je velmi důležitý způsob jejich výběru. To je úkol pro učitele, který musí uvážit a zhodnotit jazyk, kterému bude student „vystaven“. Například články z tisku představují novinářský – často velmi specificky – styl. Proto je na učiteli, aby na základě svých zkušeností zhodnotil didaktické a pedagogické aspekty přínosu zvolených materiálů.

Je třeba zmínit i problematiku práce s počítačem, resp. využití materiálů z Internetu. Ten je bezesporu nevyčerpatelným zdrojem podkladů. Přináší však i jistá úskalí. Bylo by krátkozraké považovat materiály nalezené na britských či amerických webových stránkách za stoprocentně bezchybné a spolehlivě spisovné. A to i v případě, že se jedná o oficiální stránky některé instituce.

Vybraný materiál by měl mít přínosné atributy aktivující různé druhy myšlení studenta, měl by stimulovat jeho aktivitu, přinášet nové a potřebné ideje, aktuální informace. Materiály by rozhodně měly být kreativní, podnětné i zábavné.

Učitel si často tvoří vlastní materiál. Kriteriem jeho tvorby je současná, momentální potřeba určitého tématu, možnost lepší adaptace materiálu na aktuální podmínky, zohlednění úrovně studentů, akcentuace určité dovednosti, výběr konkrétní problematiky pro výuku – se zaměřením tématickým či jazykovým.

Některé učebnice procvičují zpracovaný materiál na poměrně úzkém a opakovaném rozsahu typů cvičení. Je však evidentní, že pestřejší výběr cvičení a jejich kreativní formy zvyšují motivaci nejen studentů, ale i učitelů. Při zařazení nového typu cvičení však dokonale seznámíme studenty s tím, co se od nich očekává, abychom dosáhli maximálního efektu. Proto zvažujeme skutečnost, jaké je množství různorodých aktivit v jedné vyučovací jednotce, jak často se typy cvičení opakují, je-li zvolena optimální gradace. Při správné prezentaci materiálu má student žádoucí pocit, že se učí a získává vědomosti, ne že pouze pracuje. Není jistě třeba zdůrazňovat význam interakce a aktivní angažovanosti studenta.

Výuka angličtiny zaměřená na odborný jazyk se pochopitelně určitým způsobem liší od výuky obecné angličtiny. Studenti si uvědomují, že učitel seznamující je například se strojírenskou terminologií nemusí umět vysvětlit teorii kvantové fyziky a učitel obchodní angličtiny asi neví, jak řídit podnik, ale určitá gramotnost (orientace) ve zmíněné odborné problematice je výhodou. Pedagog má v tomto případě za úkol seznámit studenta se specializovanou tématikou, obohatit ho vědomostmi o určité "databance" obsahující důležitou a potřebnou lexikální výbavu a rozvinout u něho dovednosti zahrnující schopnost orientovat se v problematice, schopnost zvolit vhodnou a přesnou jazykovou alternativu směřující k erudovanému a informovanému rozhodnutí.

Povšimněme si zajímavého faktoru, který by mohl být podkladem pro metodiku učebního stylu. Strategie rozvoje vědomostí můžeme založit na profesní zaměřenosti studijní skupiny. Studenti technických oborů zřejmě přivítají metody výuky přibližující se jejich mentálním studijním pochodům a přístupům. Jsou-li při studiu směrování k metodám observace a dedukce, pomůže jim při studiu jazyka aktivace stejných postupů. Odvozování gramatických vzorců bude tedy efektivnější, než když jim je pouze předneseme. Koncipování informací do tabulek a schémat, či podobných formátů je pro ně často přirozenější než pro jejich humanitně zaměřené kolegy.

 Nesmíme však zapomínat, že odborná angličtina je především jistá forma výuky cizího jazyka založená na potřebách odborného předmětu. Není to speciální typ lingvistiky vyžadující zcela odlišnou metodiku. Výuku nezaměřme na hledání odlišností, ale soustřeďme se na atributy společné. A těmi jsou primární zájem a snaha zvýšit znalosti nejen v oblasti odborné lexiky, ale i rozvinout dovednosti komunikační. Tyto aspekty vycházejí z potřeb studenta a je tedy úkolem učitele vnést rovnováhu do teoretické a praktické úrovně, zorientovat studenta v problematice a stanovit optimální vyrovnaný přístup k tomuto interdisciplinárnímu zvládnutí cíle. A výsledkem bude přínos pro obě strany, neboť zajistí dosažení vysoké úrovně znalosti cizího jazyka aplikovaného na odborný předmět specializace studenta.

Abstract

The document has been focused on the phenomenon of L2 educational procedure involving English for Specific Purposes. Why has ESP became such an important part of English language teaching? The article presents some ideas what the approach to the methodology and learning materials should be. Both theory and the application of linguistic content have been considered. All language teaching should be based on learner needs. ESP can be called a part of applied linguistics. Once the students have become acquainted with its principles allowing to develop the knowledge, they are close to reach the target and the perspectives enriching the level of professional study.

Literatura

Hutchinson, T., Waters, A., English for specific purposes, Cambridge, Cambridge University Press, 1987

Dudley-Evans, T., St John, M. J., Developments in English for specific purposes, Cambridge, Cambridge University Press, 1998