Koncem dubna navštívila Prahu skupina 25 učitelů, ředitelů škol a školských úředníků z finského města Vaasa. V programu Arion se takto pohybuje Evropou hodně "konferenčních turistů", ale tihle byli velmi užiteční i pro nás. Na pedagogické fakultě UK se setkali s několika českými pedagogickými a vědeckými pracovníky z fakulty, z Ústavu pro informace ve vzdělávání a z Výzkumného ústavu pedagogického.

Nejprve představili (anglicky) v několika pečlivě připravených prezentacích své město Vaasa a školy (zejména základní), ve kterých pracují, i některé důležité momenty historie: založení první školy v roce 1683 (tehdy švédsko-finské), veřejné knihovny v roce 1794, ničivý požár ve městě v roce 1852 nebo osamostatnění Finska v roce 1917. Jsou pyšní také na to, že od roku 1942 se ve školách podává jedno teplé jídlo všem zdarma. Pro nás jsou tyhle historické informace zajímavé - chceme pochopit, jak to, že jsou nejlepšími čtenáři na světě! Nad výsledky PISA v roce 2000 vydali také knihu "The Finnish Success in PISA - and some reasons behind it". Podle toho, jak finští hosté o své práci a jejích podmínkách mluvili, se dá soudit, že významný vliv na kulturní čtenářství má také finská národní kultura - po staletí bez katastrof.

Vzdělávací systém ve Finsku

Hosté vysvětlili finský úspěch několika pravděpodobnými faktory. Finové především poskytují všem dětem rovnou příležitost k vzdělávání. Nemají tedy takovou propast mezi nejlepšími a nejslabšími žáky jako my. Celé školství se začlenit všechny děti do běžného vzdělávacího proudu bez ohledu na jejich věk, bydliště, ekonomickou situaci v rodině nebo rodný jazyk. (Ve Finsku zhruba 5 % dětí navštěvuje školy s výukou ve švédštině, dále je organizována i výuka v jazyce některých oblastí Laponska, výuka pro Romy nebo pro osoby hovořící znakovou řečí.) Finové si na spravedlivém přístupu ke vzdělávacím příležitostem obecně velmi zakládají, zavedli proto bezplatné vzdělávání až do úrovně středních škol, a nejrůznější služby, školní obědy, učebnice či organizovanou dopravu do škol minimálně na úrovni povinného vzdělávání taktéž zdarma.

Zajímavé bylo srovnání finského vzdělávacího systému s českým, který jsme přes některé momenty shledali v mnohém podobný. Finské děti mladší 6 let zůstávají relativně častěji v rodinách. Ale mateřské školy jich navštěvuje jen asi polovina z nich, zatímco v České republice je to 90 % dětí. Před započetím povinné školní docházky však navštěvují jeden ročník předškolní přípravy. Do první třídy tedy jdou sedmileté. Již během této předškolní přípravy bývají u některých dětí diagnostikovány vzdělávací potíže nebo speciální potřeby; a protože vládne integrační princip, jsou tyto děti často včas vytipovány a při přechodu do povinného vzdělávání je jim i jejich rodinám věnována zvláštní pozornost, tak aby nemusely nutně odcházet do speciálních tříd. A tak zatímco v České republice končí ve speciálních třídách nebo školách polovina dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami, ve Finsku je to jen asi jedna čtvrtina z nich. A navíc je ve Finsku je za děti se zvláštními vzdělávacími potřebami označeno podstatně více dětí než v ostatních evropských zemích. Ale nejen děti s diagnózou, nýbrž každé dítě, které začíná mít s učením nějaký problém, je rychle rozpoznáno a učitelé mu včas věnují zvláštní péči. Během povinného vzdělávání je pak ve Finsku věnováno maximální úsilí tomu, aby děti neodcházely předčasně ze školy proto, že nezvládly studium. Zatímco ve Finsku je podíl žáků, kteří povinné vzdělávání přese všechno opustí, 0,3 %, v České republice je pětkrát vyšší.

Celá základní škola, která ve Finsku trvá tak jako u nás devět let, je od roku 1998 spojena do jediného vzdělávacího stupně. Po skončení povinného vzdělávání mohou žáci absolvovat dobrovolně ještě jeden (10.) ročník, kdy mají možnost zlepšit si prospěch, případně si ujasnit své další plány. (Asi také znáte děti, které by takový čas na rozmyšlenou potřebovaly jako sůl, než vyrostou z pubertálního zmatku...).

Středoškolské vzdělávání je, stejně jako v České republice, rozděleno na gymnaziální a odborný proud, avšak poměr žáků v nich se od naší země výrazně liší: finská gymnázia navštěvuje okolo 40 % dětí oproti 20 % českých. Studium na střední škole trvá tři roky, žáci si je mohou podle svých potřeb prodloužit na čtyři. Střední školu ukončují Finové národními zkouškami - od letoška stát trvá jen na funkční gramotnosti!

Finsko má od roku 1994 své národní kurikulum, ale letos byl inovováno. Naši hosté tvrdí, že je jednotnější než to předchozí, a nevypadalo to, že by s tím byli nespokojeni.

Úspěšnost Finù v mezinárodním výzkumu PISA

České účastníky diskuse nejvíce zajímala specifika finského vzdělávání a vyučovacích metod, které mohly mít vliv na prvenství finských žáků v mezinárodních testech čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti PISA 2000. Ve Finsku – na rozdíl od České republiky - socioekonomické zázemí rodin žáků (tedy bohatství rodiny) nemělo výrazný vliv na jejich výsledky v testech. Lze to ilustrovat např. pomocí indexu ISEI, zkonstruovaného a používaného v OECD: lepší majetkové a společenské postavení finských rodičů se ve statistice jen maličko odráží v lepších výsledcích tamních žáků - dokonce nejméně ze všech zkoumaných zemí - prostě na bohatství rodiny vzdělanost děcka nezávisí. Oproti tomu Česká republika patří mezi pět zemí, kde školní výsledky žáků vzrůstají se zlepšením socioekonomického postavení rodičů nejvíce. Analýzy výsledků výzkumu PISA skutečně potvrzují, že nejlepší výsledky v testech mají většinou ty země, kde jsou vzdělávací příležitosti  sociálně spravedlivé (např. právě ve Finsku nebo na Islandu). Finské děti jsou tedy ve výzkumech  PISA úspěšné nepochybně také díky tomu, že školství podporuje inkluzivní přístup, že je zcela neselektivní a bez ohledu na rodinné zázemí zajišťuje všem dětem rovný přístup ke  vzdělávání. Tento faktor naopak u nás nijak uspokojivý není a může posouvat celkové výkony našich žáků spíše pod mezinárodní průměr.

Ovšem podle finských analýz mají finští žáci v testech takový úspěch díky souhře vícera faktorů. Nejsilnější faktor asi je ten, že finští žáci mají zájem o četbu. Navíc se k tomu přidává i dobré sebepojetí žáků při čtení. (Jen pro připomenutí, v České republice nejvíce přispívaly k dobrým výsledkům žáka právě domácí zázemí žáka a těsně s tím také navštěvovaný typ školy). Tyto okolnosti dohromady vysvětlují téměř 50 % výsledku žáka v testu. Ve finských školách se podpoře a rozvoji zájmu dětí o četbu (ale i jakýchkoli jiných zájmů a zálib) věnuje velká pozornost. Zájem o čtení je mezi finskými dětmi zároveň nejsilnější ze všech zkoumaných zemí. Je zde rozvinutější síť knihoven a žáci je relativně více využívají, než je např. běžné v České republice (a víte, jak jsme na své knihovny pyšní...). Finské děti si půjčují průměrně jednu knížku týdně. Od rodičů si škola přeje, aby aspoň 15 minut denně svým dětem doma četli. Finští učitelé zároveň sdílejí názor, že aktivní uživatelé PC bývají zároveň i aktivními čtenáři, což v roce 2003 potvrdil i český výzkum mezi čtenáři.

Autonomie škol

Školy ve Finsku požívají podstatně větší autonomie než školy české a o jejím rozsahu rozhodují místní úřady. Základní školy - je jich ve Finsku 4300 - mají velkou svobodu tvořit si svůj vlastní program vzdělávání v kontextu místních podmínek, který není nikým kontrolován, neboť inspekce byla ve Finsku v roce  1991 zrušena a s jejím znovuzaložením se nepočítá. (Vidíte, jak různá situace mezi národy bývá - u nás je dnes ČŠI jednou z mála složek státní správy, která o vzdělávání opravdu přemýšlí a vzdělává se...) Vzdělávání se řídí podle cílů stanovených národním kurikulem, které zároveň stanovuje kritéria hodnocení. Systém se v podstatě spoléhá na profesionalitu učitelů a na jejich úsilí tyto cíle naplnit. Důraz je z velké části kladen na sebeevaluaci a do jisté míry i na externí evaluaci zajišťovanou od roku 2003 Radou pro vzdělávání a přípravu, která spolupracuje s Ministerstvem školství. Neexistují žádné kvóty omezující velikost tříd, společně se mohou vzdělávat i žáci různého věku, zejména v malých školách. Českého učitele jistě potěší, že přirozeně na střední školy se ve Finsku nedělají přijímačky.

Školní klima a přístup k žákùm

Pochopitelně pro takovou samostatnost škol a zodpovědnost učitelů je nutné, aby se učitelům dostávalo důkladného vzdělání, a to zdaleka ne jenom teoretického. Naši finští hosté několikrát opakovali, že učitelství se u nich studuje na univerzitě. Pro nás je tohle samozřejmé, ale zdá se, že i v té univerzitní přípravě asi budou nějaké rozdíly. Velmi se dbá na to, že učitelé ovládají interaktivní metody výuky, zapojují děti do skutečné, ne jenom skupinové spolupráce a ve škole vládne partnerství. Školy také nejsou seřazovány do žádných žebříčků, nejsou povinně proháněny primitivním ani složitým testováním (státní testy existují, ale jsou dobrovolné). Po učiteli se žádá, aby byl "kurikulárně flexibilní", totiž aby dokázal přizpůsobovat výuku dětem tak, že s nimi ani nezaostává, ani je neničí. Učitelé vyvíjejí na maximální úsilí k individuální podpoře žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami. Běžná a častá jsou setkání učitelů s dětmi na půdě školy mimo výuku, stejně jako setkání učitelů a dětí různých škol. Děti ve finských školách mají zároveň prostor k tomu, aby se podílely na plánování výuky v daném předmětu; učitel má tak možnost zjistit, které formy učení jsou žákům nejbližší, které je (jako teenagery) nenudí, ale baví, a podle toho nakonec rozhodnout, jak bude výuka vypadat. Finští žáci zakoušejí při výuce ve srovnání s českými žáky mnohem více svobody, nezávislosti a možností rozhodovat. Už od mateřské školy jsou žáci vedeni k pravidelnému sebehodnocení a ve škole navíc mají příležitost i k hodnocení učitelů. Spojující filosofií ve finských školách je pak dát každému žákovi příležitost pocítit respekt a úspěch. Je dobře si připomenout, že tento školský systém dovedl finské děti na nejvyšší příčky vzdělanosti, a nikoli k divokosti, neposlušnosti nebo povrchnosti... Bylo by možné, že divokost, nezájem a povrchnost se žáků zmocňují naopak spíše v zemích, kde učitelé i politici věří na to, že děti mají být drženy na krátké uzdě a nesmí jim být dopřána vlastní cesta k učení?

Ministerstvo školství ve Finsku hlásá hodnoty, které sice znějí velmi všeobecně, ale patrně mají vliv na pojetí vzdělávání: blahobyt, demokracie a rovnost. Národní evaluační rada - na ministerstvu samozřejmě nezávislá -  má podobnou trojici hodnot: věrnost pravdě, čestnost, rovnost.

Rozvoj čtenářských dovedností a podpora čtenářství

Důraz na posilování zaujetí žáků pro četbu je zde kladen již od raného dětství, tedy od prvního ročníku. V nižších ročnících využívají finští učitelé k rozvoji čtenářství např. přirozené touhy dětí vyprávět: děti v hodinách např. vyprávějí krátké příběhy, které učitel zapíše podle žákových slov (maximálně do 1-2 odstavců), žák, který příběh vyprávěl, jej doprovodí vlastní ilustrací a žák z vyššího ročníku jej navíc přeloží do angličtiny. Jednotlivé příběhy jsou pak na samostatných listech vyvěšeny např. na třídní nástěnce a děti si je velmi rády čtou a prohlížejí. Učitelé ve Finsku jsou si vědomi toho, že každý tlak na žáky a na jejich výsledky působí ve čtenářské výchově jednoznačně negativně, a volí metody, které jim pomáhají zvýšit zájem dětí nejen o čtení, ale o jakékoli probírané učivo. Učitelé často žákům předčítají. Za týden dostávají děti příležitost, aby si celkem 1-2 hodiny tiše četly svoji knížku. V 6.-9. ročníku je populární tzv. podnikání, v němž žáci sepisují, editují, tisknou a prodávají své almanachy, kalendáře apod. Další takovou metodou je např. práce dětí ve skupinách, kdy mají všichni členové skupiny za úkol přečíst stejnou knihu (příběh) a vzájemně o něm diskutovat. Skupinová práce je hodně rozšířená i ve vyšších ročnících, kde se k ní navíc přidává práce s internetem jako zdrojem informací, které žáci pracující ve skupině vyhledávají přímo v hodinách. Běžnou praxí je také zapojování žáků do mezinárodních projektů na podporu čtenářství (např. skotský projekt Reading Line). Finové si zakládají na tom, že děti si hodně samy rozhodují o své dráze učení, a tím získávají motivaci i nezávislost.

Učitelé

Být učitelem na základní škole, zejména na prvním stupni, je ve Finsku populární. Učitel zde dávno není považován za pouhého specialistu, ale za autoritu, vůdčího nositele názoru a aktivního spolutvůrce společnosti. Stejně jako byla ve Finsku dána značná autonomie školám, také učitelé jsou relativně velmi svobodní ve výběru vyučovacích metod a uspořádání svých hodin. Nestraší je žádná inspekce a ke kultuře finského vzdělávání patří samozřejmá důvěra, že učitel naplní cíle dané národním kurikulem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Být dobrým učitelem je ve Finsku otázkou osobní prestiže. K ní patří ovšem i slušný plat. Je naprosto přirozené a samozřejmé, že se učitelé ve finských školách mezi sebou vzájemně stýkají a sdílejí nejen své zkušenosti, ale i své plány týkající se výuky, poznámky k nejrůznějším nápadům a aktivitám a že o nich vzájemně diskutují. Naši hosté odpověděli na otázku, že takové výměny se dějí často, a potěšilo nás, že starší učitelé, jejichž univerzitní příprava ještě nebyla tak moderní, se rádi stýkají s mladšími absolventy a učí se od mladších moderním metodám. Naopak starší učitelé si často neuvědomují, že mají zkušenosti, které by mladší kolega uvítal. Při vzájemných (ne ředitelských) hospitacích navštívený učitel sám požádá hospitujícího, aby mu pověděl o některých rysech své výuky. Tyto faktory společně s kvalitní přípravou učitelů na univerzitách jsou zárukou toho, že v úrovni jednotlivých škol nejsou výrazné rozdíly a rodiče si tak školu pro své děti vybírají téměř výhradně na základě místa bydliště. To je samozřejmě situace zcela odlišná od české reality: rozdíly ve výsledcích žáků jednotlivých škol v rámci výzkumu PISA se v České republice ukázaly jako jedny z nejvyšších.

Samozřejmě: nejlepší by bylo vidět výuku přímo ve finské škole. Ale kdoví, nakolik bychom porozuměli tomu, co vidíme, kdybychom se předem nepoučili o celém systému, o tom, na co se tam věří,  k čemu se míří a jak se k sobě lidé chovají. Jsme rádi, že nám v tomto hosté z Finska pomohli.

Více o finském školství např. na:

http://www.finnland-institut.de/Publikationen/Kirsi_Lindroos.htm

Rejstřík národního kurikula pro základní školu si můžete stáhnout na http://www.oph.fi/english/page.asp?path=447,488,37840

Výsledky březnové národní konference o příčinách úspěchu Finska budou na

http://www.oph.fi/english/SubPage.asp?path=447,490,39043

Publikace pro výsledky z roku 2000 však už vyšla:

The Finnish Success in PISA - and some Reasons Behind It. PISA 2000. Jouni Välijärvi, Pirjo Linnakylä, Pekka Kupari, Pasi Reinikainen, Inga Arffman. 2002. 68 p

Recenzi k ní např. na http://www.jyu.fi/ktl/ierpd056.htm

Učitelské listy 2004/2005, č. 10, str. 5-6