Existuje celá řada argumentů pro zavedení multikulturní výchovy do kurikula školy. Jsou známé a poměrně jasné, z toho také vyplývá zasazení multikulturní výchovy do průřezových témat RVP ZV. Rámcový vzdělávací program ZV uvádí, že jedním z cílů základního vzdělávání je vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi. Tímto je zároveň vyjádřen také jeden z cílů multikulturní výchovy.

Upozorňuje nás to také na fakt, že multikulturní výchova se stává jedním ze základních prvků naplňování obecných vzdělávacích cílů v základním vzdělávání. Proto si zasluhuje naši pozornost. Považuji multikulturní výchovu (ovšem také vzdělávání) za velmi potřebnou a získání multikulturních kompetencí za klíčové z hlediska kvalitního, tolerantního a obohacujícího soužití v multikulturní společnosti. Realizace multikulturní výchovy však nebude snadná. Úskalí zde můžeme najít dost, od potřeby využívání různorodých metod výuky přes problematiku vzdělávání budoucích pedagogů, až k evaluaci multikulturní výchovy.      

Multikulturní výchova je edukační oblast, ve které se nemohou používat „klasické“ metody vyučování. Užití takových metod by bylo naprosto neefektivní a kontraproduktivní. Těžko si představit, že např. informace o menšinách žijících na našem území, budou předkládány formou zápisu na tabuli s následným zkoušením. Při realizaci multikulturní výchovy je kladen důraz na využití u nás stále ještě spíše „alternativních“ metod výuky (např. projektové vyučování, dramatizace, hraní rolí, diskuse, workshop aj.).

K využití různých vzdělávacích postupů, odlišných metod a forem výuky nabádá také RVZ ZV a to se samozřejmě netýká jen multikulturní výchovy. Je však dnes každá škola připravena na využití těchto metod? Možná je lepší zeptat se, zda je na to připraven každý učitel. Nikdo ze dne na den nedokáže opustit léta zaběhnuté postupy frontálního vyučování. Spousta učitelů se zmíněné „alternativní“ metody bude muset teprve učit, především absolvováním kurzů věnovaných užívání těchto metod výuky nebo návštěvou kurzů, které se přímo budou věnovat didaktice multikulturní výchovy. Samostatnou kapitolou potom je vzdělávání budoucích učitelů s ohledem na to, aby dokázali svou budoucí edukační činnost realizovat v duchu naplňování potřebných multikulturních kompetencí žáky tak, jak jsou formulovány v RVP ZV.

V realizaci tematického okruhu, který v sobě multikulturní výchova v RVP ZV obsahuje, je dána každé škole volnost. Každé škole je dán prostor, aby do svého ŠVP zapojila taková multikulturní témata, která vycházejí z místní reality školy. Tato možnost je velkou výhodou, nikdo tak není nucen do realizace příliš obecného s realitou školy a dané lokality nesouvisejícího obsahu. Avšak tím, že rozsah a způsob realizace okruhů průřezových témat si každá škola stanovuje sama, může vzniknout riziko, že některá z témat (možná i všechna) budou zahrnuta v ŠVP pouze jako formalita či budou zpracována nekvalitně. Možnost evaluace multikulturních kompetencí žáků je také nezřetelná. V získávání těchto kompetencí jde často o uvědomování si vlastní identity, o přejímání a internalizaci hodnot, o tolerantní a protipředsudkové jednání apod. Pracuje se tak často s velice abstraktními kategoriemi, jejichž  kontrola a hodnocení je téměř nemožná. Proto také hrozí značný rozpor mezi deklarovaným ŠVP a realizovanými výsledky.

Z hlediska multikulturní výchovy najdeme ještě více úskalí a problémů, se kterými bychom se mohli setkat. Polemiky můžeme vést o tom, zda by nebylo účinnější, kdyby škola multikulturní výchovu ustavila jako samostatný předmět, nebo jak důležitou roli při naplňování cílů multikulturní výchovy hraje atmosféra školy.

Literatura:

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, www.msmt.cz