Pozornost se nyní soustřeďuje na tvorbu školních vzdělávacích programů. To je důležité, ale je to jen jeden krok. I ten se ovšem může udělat formálně a nebude mít potom očekávaný efekt. Nabídky hotových modelů ŠVP nebo jakýchsi sestavitelných modulů svědčí o velkém nepochopení. Školní vzdělávací program musí být výsledkem procesu společné tvorby, přemýšlení, změny přístupů k žákům a učivu. Učivo se stává prostředkem  a rozvoj žáka cílem, což je podstata změny dosavadního myšlení učitelů. Je to obrat o 180 stupňů a právě ten by měl být výsledkem jejich rekvalifikace.

Za přípravu svého pedagogického sboru pro výuku podle RVP a ŠVP zodpovídají ředitelé. Jistě budou přemýšlet, co je potřeba zařadit do vzdělávání nejdříve. Domnívám se, že naprosto prvořadé je, aby všichni (včetně ředitele) pochopili, PROČ se přistupuje ke změně kurikula. Že dosavadní způsob výuky už naprosto neodpovídá potřebám žáků. Aby se s touto změnou ztotožnili a nechápali ji jenom jako nějakou otravnou práci navíc. Aby poznali, že také přinese něco dobrého jim, učitelům. Aby právě rekvalifikací získali nové nástroje, které jim umožní učit jinak.

Na začátku by měla být debata o tom, jak se učí lidský mozek, a o mnohočetných inteligencích. Pak by bylo jasné, že učitel není kuchtík, který nutí všechny děti jíst v jednu dobu jedno univerzální jídlo bez chuti a zápachu, ale kuchař-umělec, který nabízí plné mísy krásně upravených a vonících pochoutek – jen si vybrat! Tím, že ve svých hodinách připraví podněty pro děti s různým typem inteligencí, zjistí, že mizí problém nekázně, protože děti učení baví a začne bavit i jeho. Tohle si už vyzkoušelo mnoho kolegů, kteří se léta učí novým postupům a metodám. Není to ovšem tak jednoduché, že obrat způsobí nasazení nějaké hry do hodiny, okopírování projektu nebo sezení na koberci. Učitel musí znát souvislosti, vědět, proč co dělá a k čemu směřuje. Musí mít zásobu metod a vědět, kdy a proč je použít. Také to je jeden ze základů rekvalifikace.

Neméně důležité jsou i vlastní dovednosti a vlastní prožitek učitele. Máme-li vést děti a studenty k dovednostem vzájemné tolerance, respektu, komunikace, spolupráce, řízení týmové práce, ke schopnosti rozhodovat se a řešit problémy, k ochotě stále se učit něco nového a nacházet v tom potěšení, musíme takoví být především my sami. Děti velmi dobře poznají, zda se jejich učitelé učí nebo stagnují. Osobní příklad je nad všechny definice a poučování. (Námitka, že učíme jen do výše svého platu, neobstojí. Někteří kolegové si nezaslouží ani stávající plat a ředitel by jim to měl dát najevo.)

Teprve po takovém úvodu můžeme přistoupit k tvorbě školního vzdělávacího programu. Začneme se na učivo dívat jinak, zjistíme, že některé je špatně časově zařazeno vzhledem ke schopnostem abstraktního myšlení u žáků. Nic nám nebrání, abychom ho přesunuli z ročníku do ročníku. Vždyť je to pouze prostředek! Zjistíme, kolik věcí se v různých předmětech zbytečně dubluje, kolik věcí by mohlo lépe navazovat, začneme-li (zpočátku alespoň v projektech) učivo integrovat. Právě tady můžeme ušetřit čas a získat prostor pro vytváření životních kompetencí. Také budeme muset jako Popelka vytřídit základní učivo od rozšiřujícího, abychom vytvořili  nabídky pro talentovanější děti. Tady se ukáže potřebná letitá zkušenost dříve narozených kolegů, kteří tohle vědí. Začínajícímu učiteli se zdá stejně důležité všechno. Jsou ale otevřenější experimentu a rádi zkoušejí něco nového. Když se to dá dohromady, může být váš společně vytvořený školní vzdělávací program opravdu váš a bude mít naději na úspěch.

Všechny tyhle věci nás nenaučí žádná kamenná instituce. Nejlepší je učení vzájemné, možnost nahlédnout do hodin či do jiných škol, které už jsou dál. Stát by měl vytvořit systém dalšího vzdělávání učitelů, který by to podpořil a který by takovou práci lektorů či celých „magnetických“ škol výrazně honoroval. Myslet si, že vstupní informace o RVP a jednorázové proškolení lektorů a školních koordinátorů je dostačující pro úspěch kurikulární reformy, by bylo nejen zpozdilé, ale i nezodpovědné. Musí nastat dlouhodobý a nikdy nekončící proces rekvalifikace všech učitelů všech stupňů škol. Rekvalifikace pro rozvoj nového učitelství.

Učitelské listy 2004/2005, č. 2, str. 1