Zastoupení fakult
Na kulatém stole 21. 10. 2004 vystoupili tito zástupci pedagogických fakult (v pořadí, v jakém se přihlásili):
Doc. PaedDr. Vladislav Mužík, děkan PedF Masarykovy univerzity (MU)
Doc. PaedDr. Iva Stuchlíková, proděkanka Jihočeské univerzity JČU)
Mgr. Nikola Moslerová, katedra pedagogiky Ostravské univerzity (OU)
Doc. RNDr. Marie Kubínová, proděkanka PedF Univerzity Karlovy (UK)
Doc. PhDr. Vladimíra Spilková, vedoucí katedry primární pedagogiky UK
Doc. PhDr. Otto Obst, katedra pedagogiky Univerzity Palackého Olomouc (UP)
PhDr. Vladimír Václavík, Ústav pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové (UHK)
Děkanka PedF ZČU v Plzni doc. Miňhová se omluvila. Pracovníci PedF UJEP Ústí nad Labem a TU Liberec byli v auditoriu, ale nevystoupili. Z pozvaných nepedagogických fakult UK připravujících učitele byla přítomna a diskutovala jen zástupkyně FF UK.
Moderátorem diskuse byl prof. Jiří Kotásek z PedF UK Praha. „Bez učitelů se nemůže kurikulární reforma uskutečnit“, řekl v úvodu. Vyslovil naději, že diskuse povede k formulaci závěrů, jaké kroky k tomu by se měly na fakultách odehrát.
V prezentacích jednotlivých fakult se ukázalo, že se na některých z nich vzniklo již mnoho zajímavých iniciativ. Nejvíce asi napoví internetové stránky fakult. Panelisté přislíbili, že pošlou svá sdělení organizátorům k publikaci.
V tomto článku se omezíme jen na výčet aktivit a problémů, které zazněly ve vystoupeních reprezentantů fakult nebo v diskusi. Jejich přehled může leccos napovědět o složitosti problematiky, o rozdílech v aktivitě fakult a možná i o systémových chybách, které se staly.
Co už fakulty dělají?
Pro ilustraci alespoň přehled některých aktivit:
· Asociace děkanů pedagogických fakult má otázky zavádění Rámcového vzdělávacího programu průběžně na programu. Hlavní informace proběhla v květnu 2003 za přítomnosti představitelů MŠMT a VÚP.
· V letech 2002-2003 se realizoval na MU Brno rozvojový projekt koncepce učitelství (zpráva je na webu MU).
· Někde jsou ustaveny mezioborové rady, které kopírují vzdělávací oblasti a mají za úkol reagovat na všechny dokumenty (MU) nebo rady didaktiků, které spolupracují s grémiem ředitelů fakultních škol (JČU).
· Problematika RVP bude od 1. Q 2005 akreditovanou součástí studia učitelství pro 1. i 2. stupeň ZŠ (OU).
· V roce 2004 běží projekt, který analyzuje kurikulum učitelského studia a porovnává s RVP. Výstupem má být návrh úprav standardů učitelství pro základní vzdělávání (OU).
· Probíhá kurikulární analýza oborově didaktických předmětů na fakultě a modernizace obsahu těchto kursů jak s přihlédnutím k didaktickým inovacím, tak ke změnám ve školské politice (JČU).
· Je podán projekt Příprava učitelů na ŠVP – moduly pro studenty učitelství, učitele z praxe, koordinátory ŠVP a vedoucí učitele (UP).
· Příprava evaluačních nástrojů použitelných pro školy. (UP)
· Vznikají volitelné předměty související s RVP - např. projektování kurikula, školský management pro učitele (UP), zpracování průřezových témat RVP (OU),.
· Studentům je umožněna individuální profilace - např. seznámení s programy Škola podporující zdraví, Začít spolu, tvorba portfolia, tvorba ŠVP (UK).
· Spolupráce s pilotními školami jako téma diplomových prací, klíčové reformní osobnosti učí v přípravném i dalším vzdělávání (UK). Diplomové práce s tématikou RVP (UHK).
· Aplikace komunikativních dovedností do studijních programů (OU).
· Některé fakulty připravily nebo připravují k akreditaci nové obory – např. výchova ke zdraví (MU, JČU).
· Nabídka dalšího vzdělávání některých PedF je široká a snaží se vyjít vstříc potřebám učitelů (MU, UP, JČU, TU).
· Na UP v Olomouci vzniklo Centrum celoživotního vzdělávání. Jeho četné programy obsahují problematiku RVP a ŠVP.
· Asistentské praxe v pilotních školách a školách, které připravují své ŠVP (JČU).
· Je šance využít Evropských strukturálních fondů – programy jsou zaměřeny na inovace. Být připraveni!
Jaké problémy fakulty tíží?
Mozaika problémů z vystoupení zástupců pedagogických fakult:
· Problémem je obrovský časový skluz, než se změny zavedou do studia a následně dostanou do praxe.
· MŠMT nezpracovalo vzdělávací politiku směrem k přípravě učitelů – nebyl přijat ani jeden koncepční materiál, jak má vypadat učitel.
· Doposud chybí minimální standardy vzdělávání učitelů. Teprve nyní se o nich začíná diskutovat.
· Neexistuje koncepce didaktických inovací, nikdo na ní nepracuje.
· MŠMT tvrdí, že nemá nástroj působení na pedagogické fakulty. Proč jdou grantové agentury mimoběžně – je to systémová chyba!
· Fakulty byly ponechány samy sobě – liberalizace nemá v Evropě obdoby.
· Mělo by se rozlišit, co mohou vysokoškolští pedagogové a co MŠMT. Fakulty také dlouho mlčely!
· Zcela chybí pedagogický výzkum, který by prokázal, v čem je konstruktivistický přístup lepší než transmisivní. Měl by být zahájen a intenzivně podpořen kurikulární výzkum.
· Pedagogické fakulty jako instituce nebyly přizvány k tvorbě RVP, ale až k oponentuře hotového dokumentu. Přizváni byli pouze jednotlivci.
· Malá koordinovanost při zavádění RVP ze strany MŠMT mezi ministerstvem, VÚP, Akreditační komisí, fakultami připravujícími učitele a základními a středními školami. MŠMT by mělo vyčlenit podpůrné finanční prostředky.
· Je třeba si uvědomit, které prvky systému je třeba změnit a jak. Jde o celospolečenskou záležitost.
· Fakulty musí řešit souběh tlaku na změny ve struktuře studia učitelství (bakalářské, magisterské, doktorské) a požadavků kurikulární reformy. Ohled na specifiku učitelství není respektován.
· Některé fakulty nesouhlasí s takto strukturovaným studiem učitelství pro 1. st. Nechtějí se vzdát vysokoškolského vzdělání učitele a snížit jeho sociální status.
· Akreditační požadavky na obsah studia učitelství (dva předměty a společný pedagogicko-psychologický základ, kdy poměr počtu kreditů je konečný).
· Požadavek na kvalifikační zajištění studia (profesoři, docenti). Didaktiky předmětů nejsou dosud uznány jako vědecké obory – chybí profesoři.
· Brzdou je i tradiční organizační struktura fakult.
· Katedry jsou různě pokročilé, některé si absolutně nedají mluvit do svých programů. Snaha o propojení aprobačních předmětů s oborovými didaktikami a pedagogicko-psychologickým základem jde proti vůli některých kolegů.
· Prakticismus studia by ale neměl být přílišný – pojetí výuky musí učitel umět obhájit teoreticky.
· Fakulty by se měly domluvit na bázi univerzity a postupovat koordinovaně. Je potřeba vtahovat i nepedagogické fakulty, zvát je. Některé mají zájem.
· Někdy je obtížné přesvědčit o potřebě změny dokonce i učitele fakultních škol. Měla by existovat kritéria výběru fakultních škol a učitelů – a také odebírání titulu.
· Asistentské praxe na školách často demotivuje – studenti jsou zklamáni, že se nic nového nenaučili, někteří učitelé neznají ani pojem kurikula.
· Finanční normativy a koeficienty na jednoho studenta umožňují některým oborům zvládnout jen velké hromadné přednášky, nedovolují ale osobnostně sociální výcvik ve skupinách.
· Chybí koordinace v dalším vzdělávání učitelů (DVU) – od MŠMT nepřišel žádný požadavek, na co se zaměřit.
· Dálková forma studia je podmíněna akreditací distanční složky studia, kterou lze realizovat jen přes projekty.
· Učitelé z praxe potřebují pedagogická centra, od PedF budou žádat metodiku a vytvoření základů psychodidaktiky.
· Vzdělávat by se měli i vzdělavatelé učitelů (např. v sociálních kompetencích, v týmové práci, v komunikativních dovednostech…). Fakulty se těší na školení pracovníků pedagogických kateder a oborových didaktiků slibované VÚP.
· Je nejvyšší čas bavit se také o přípravě učitelů středních škol!
Debatu uzavřel moderátor prof. Kotásek shrnutím zásadních problémů. V procesu kurikulární reformy mají všechny fakulty připravující učitele nepochybně nezastupitelné místo. Z auditoria silně zaznělo, že fakulty by měly vzdělávat především kompetentní učitele a ne odborníky na předměty.