Článek o konferenci si můžete přečíst ZDE.

Kurikulární reformu, která se v současnosti připravuje, lze s ohledem na tradice v českém školství nazvat velkým třeskem. Jsou s ní spojena velká očekávání, předpokládá se radikální změna paradigmatu vzdělávání.

Podle ní by absolventi jednotlivých škol měli být, kromě zvládnutého učiva, také vybaveni odpovídajícím dílem tzv. klíčových kompetencí (Hučínová 2004).

Jedním z důležitých nástrojů kurikulární reformy na MŠ, ZŠ a SŠ mají být školní vzdělávací programy (ŠVP). Od jednotlivých škol se očekává, že si budou vytvářet svoje specifické vzdělávací programy (na základě rámcových vzdělávacích programů) jako základní cílovou a obsahovou součást školního kurikula (Obst; Prášilová 2004a). Tím školy získají nejen značnou pedagogickou autonomii, ale zároveň také plnou odpovědnost za úroveň vzdělávání svých žáků.

Pedagogické projektování (Obst; Prášilová 2004c), které je s tvorbou školních vzdělávacích programů spjato, znamená změnu v přístupu k osnování učiva. Realizace vzniklých školních vzdělávacích programů na konkrétních školách pak znamená změnu v samotném pojetí pedagogické práce. Jedná se o zásadní změny, které navazují na myšlenky činných škol první republiky a nemají svým významem i rozsahem v historii českého školství obdobu.

Má-li být změna úspěšná, je zapotřebí připravit na ni v předstihu všechny její aktéry (viz příloha). Mezi prvními by měli být připraveni vzdělavatelé učitelů. Jejich úkolem pak bude, jak prezentují zástupci praxe, zástupci MŠMT i média, připravit nejen absolventy přípravného studia, ale i již praktikující učitele. Od nových absolventů se dokonce očekává, že nebudou brzdou rozvoje, ale naopak těmi, kteří zejména metodologicky pomohou reformu realizovat nejen v jejím prvním kroku (tvorbě školních vzdělávacích programů), ale také v jejím kontinuálním zkvalitňování jako nekončícím procesu. (Obst; Prášilová 2004c).

Při revizi stávajících studijních programů přípravného vzdělávání učitelů na PdF UP bylo zjištěno (Obst, Prášilová 2004 b), že po obsahové stránce v nich není zapotřebí kvůli novému pojetí práce dělat významnější úpravy. Změna by ale měla nastat v kvalitě osvojení daného učiva studenty. Aby změna skutečně nastala, měla by přípravu studentů na práci v „činné“ škole uskutečňovat „činná“ fakulta. To vytváří tlak na změnu v postojích i odborné přípravě vysokoškolských učitelů, ale s ohledem na integrační tendence obsažené ve školních vzdělávacích programech v konečném důsledku také tlak na změnu ve struktuře učiva, ve skladbě oboru studia a snad i v organizačním uspořádání fakulty.

S touto myšlenkou byl katedrou pedagogiky PdF UP připraven do FRVŠ projekt s názvem „Příprava učitelských vzdělávacích programů zaměřených na získávání kompetencí k tvorbě školních vzdělávacích programů na základě rámcových vzdělávacích programů“. Jeho hlavním cílem je přispět ke změně v postojích a odborné připravenosti všech vyučujících, kteří se na PdF UP podílejí na pedagogické přípravě budoucích učitelů. Konkrétním výstupem pak mají být tři vzdělávací moduly doplněné adekvátními základními studijními oporami vhodnými i pro distanční formu vzdělávání. Jedná se o následující moduly:

• modul pro vzdělávání studentů učitelství a návrh na jeho zařazení do programů již na PdF UP existujících,
• modul pro přípravu učitelů působících v praxi včetně způsobu jeho realizace  prostřednictvím Střediska celoživotního vzdělávání PdF UP,
• modul doplňující přípravu učitelů působících na pozici vedoucího učitele (vedoucího /předsedy/ předmětové – oborové komise) se záměrem posílit jejich řídící a koordinační kompetence potřebné při tvorbě a implementaci vzdělávacího programu na konkrétní škole.

Podstatné je, že konkrétních výstupů projektu nemůže být dosaženo bez toho, aniž by se na práci aktivně spolupodíleli všichni vyučující na PdF UP zaangažovaní na pedagogické přípravě budoucích učitelů. Společný úkol by měl sloužit jako sjednocující prvek při vzájemném setkávání a spolupráci.

Pracovní harmonogram akcí určených pro rozvoj vzájemné kooperace vyučujících na PdF UP obsahuje:

• samostudium rámcových vzdělávacích programů, rozbor publikovaných zkušeností z pilotních škol, navázání kontaktů s představiteli a členy pilotních škol a na základě toho provedení analýzy vzdělávacích potřeb pro navrhované moduly didaktiky jednotlivých předmětů vyučovaných na PdF UP i všemi dalšími spolupracovníky z kateder,
• samostudium doporučené literatury (např. Walterová 1994, Pasch 1998, Kalhous; Obst aj. 2002, Maňák; Švec 2003 atd.),
• uspořádání 1. pracovního semináře s náplní: obsah rámcových vzdělávacích programů, zkušenosti ředitelů a učitelů pilotních škol, kompetence potřebné k tvorbě školního vzdělávacího programu – doporučení pracovníků z jiných pedagogických fakult apod.,
• konstrukce vzdělávacích modulů a práce na studijních oporách,
• uspořádání 2. pracovního semináře s náplní: informace řešitelů o návrzích vzdělávacích modulů a způsobu jejich realizace, návrhy předmětových didaktiků k uskutečnění změn ve výuce didaktiky jednotlivých předmětů v souladu s požadavky modulu zaměřeného na přípravu učitelů na tvorbu a implementaci školního vzdělávacího programu,
• dopracování vzdělávacích modulů i studijních opor a jejich předložení k expertnímu posouzení ředitelům a učitelům pilotních škol, pracovníkům ČŠI, kolegům z dalších pedagogických fakult,
• uspořádání 3. semináře, na který budou pozváni i zástupci učitelského tisku a zájemci o danou problematiku, s náplní: seznámení s definitivní podobou vzdělávacích modulů i studijních opor, poznatky a doporučení z expertních posouzení, případná doporučení k organizaci studia i struktuře studijních programů na PdF UP, další poznatky.

Změna postojů a zavedených mechanismů v tak tradičním prostředí jako je vysokoškolské pracoviště, je záležitost dlouhodobá a nesnadná. Bude zajímavé sledovat, do jaké míry se podaří v jednom roce naplnit očekávání tvůrců projektu o funkční kooperaci pracovníků  různých kateder.

Literatura:

HUČÍNOVÁ, Lucie. Klíčové kompetence – nová výzva ve vzdělávání. Učitelské listy, 2004, roč. 11, č. 5, s. 4. ISSN1210-6313.

KALHOUS, Z.; OBST, O. aj. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, ISBN 80-7178-253-X.

MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.

OBST, O.; PRÁŠILOVÁ, M. (2004 a). Příprava učitelských vzdělávacích programů zaměřených na získávání kompetencí k tvorbě školních vzdělávacích programů na základě rámcových vzdělávacích programů. Text projektu podaného do FRVŠ. 2004.

OBST, O.; PRÁŠILOVÁ, M. (2004 b). Kompetence pro tvorbu a implementaci školních vzdělávacích programů. Připravený příspěvek na mezinárodní konferenci Kompetencie učitelóv v informačnej společnosti, která se koná v Žilině dne 22. září 2004. 2004.

OBST, O.; PRÁŠILOVÁ, M. (2004 c). Projektování ve vzdělávání. Připravený příspěvek na konferenci Výuka projektového řízení na vysokých školách v ČR – Edu 2004PM, pořádanou Společností pro projektové řízení. 2004.

PASCH, M. aj. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998.

ISBN 80-7178-127-4.

PRÁŠILOVÁ, M. Proč je systematická příprava na výuku podle RVP a ŠVP nutná. Učitelské listy [online]. Praha: 2.2. 2004. Dostupné na WWW: < http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz/Ucitelske listy/ Ar.asp?ARI=101497&CAI=2147 >.

ISSN 1210-6313.

WALTEROVÁ, E. Kurikulum.Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: MU, 1994. 185 s. ISBN 80-210-0846-6.

Kontaktní adresa:

Katedra pedagogiky s celoškolskou působností PdF UP, Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, prasilov@pdfnw.upol.cz, michaela.prasilova@upol.cz, tel. 585 635 169

Příloha:

HLAVNÍ AKTÉŘI KURIKULÁRNÍ REFORMY V ČR (Prášilová 2004)