Co bylo impulsem k založení školy?

Zděšení mé spolužačky, která při zápisu syna zjistila, že se ve škole, kam chodila kdysi ona, nic nezměnilo. Další impuls byla moje touha učit ve škole, kde mne nebude ředitelka kárat školním rozhlasem za špatně vyplněnou třídní knihu.

V čem vidíte smysl vaší školy?

Vytvořili jsme školu, která se v prvním roce své činnosti stala vzorem, konzultantem a inspirací rozvoje alternativních směrů v základním školství v celé republice a která si do dnešního dne udržela svoji tvář.

Co považujete za největší úspěch?

Když za námi přijde jednadvacetiletý absolvent naší školy na návštěvu, aby si jen tak popovídal. Tato reflexe nám vždy dodá sílu v práci pokračovat.

Jste něčím výjimeční?

Ano. Jsme jediná soukromá škola rodinného typu, 80 dětí a 8 pedagogů. Aby nám nebylo „smutno“, provozujeme výtvarný ateliér a jesličky s mateřskou školkou pro děti všech národností.

V oblasti výuky jsme přišli s ojedinělými celoškolními projekty „Etnické dny“, kdy jsme se podrobně věnovali Řecku, Japonsku, Británii, Jihoafrické republice a Indii. Hrajeme s dětmi divadlo, učitelé s dětmi mají „mejdánkové“ akce přespání ve škole, páťáci absolvují školu diplomovými pracemi.

Jako první v republice jsme vsadili na propagaci školy a mimoškolní aktivity – vydáváme čtrnáct let kalendář s obrázky dětí, měli jsme první školní webové stránky v republice,  pořádali jsme prodejní výstavy dětských obrazů na Pražském hradě a v Poslanecké sněmovně, školní rok končíme Zahradní slavností… Většina těchto aktivit se stala součástí nabídky mnohých škol. Naše škola je jediná soukromá škola, kterou poctil svou návštěvou prezident republiky.

Připojili jsme se k lidem, kteří se snažili pomoci, kde bylo potřeba – vytopeným školám na Moravě jsme darovali encyklopedie, ZOO Praha přispěli na vybudování výběhu pro damany.

Neměníme tvář, neděláme zvraty v koncepci, slibujeme jen to, co jsme schopni splnit. Čtrnáct let jsou v našem týmu výrazné osobnosti, které tvoří kompaktní, harmonický celek pedagogů schopných účinné spolupráce. Mnozí z nich, pokud by nepoznali Školu Hrou, by nikdy učit nešli.

Zažili jste nějaké kritické chvíle?

Kritické byly začátky, kdy nebyly legislativně stanovené podmínky financování soukromých škol. Krize byla při vyjasňování koncepce školy, způsobu vedení a budoucnosti. Nejtěžší je stanovení hranic, do jaké míry je možné, aby rodiče do chodu školy zasahovali. Kolem této tématiky se 14 let točíme dokola.

Přizpůsobili jste během vaší existence nějak nabídku?

V roce 1991 jsme nasadili vysokou laťku. Přirovnávám to k jednomu z prvních aut s katalyzátorem mezi trabanty. Nyní je „nezávadné“ auto běžné. Přibývá i dobrých řidičů – učitelů. Je velmi těžké ve školství nabízet stále něco nového a myslím, že je nemožné znovu zazářit jako jasná hvězda. Proto se snažíme, aby naši „řidiči“ jezdili bezpečně, ohleduplně, neporušovali pravidla a byli vzorem pro ostatní.

Změnila se nějak klientela?

Samozřejmě. Změnilo se složení rodičů i dětí. Rodiče zakladatelé porodili své děti ještě v totalitním režimu. Jejich radost ze vzniku naší školy byla společná s naší. Byla neopakovatelná a vydržela po dobu celého studia. První děti začaly chodit do naší školy v době, kdy nebyly mobilní telefony, počítač měl stejnou cenu jako výše dotace pro celou školu a dospělí i děti hltali vědomosti z nově vycházejících encyklopedií, dokumentů, cestování… Pedagogové měli na lyžařském výcviku bezpečnější lyže než děti a pracovali několik měsíců bez nároku na honorář.

Současné děti hází mobilem do dálky, školní počítač patří k archiváliím a pedagogové?Jezdí stále na stejných lyžích a pracují téměř zadarmo.

Má na vaši školu vliv vývoje ve společnosti?

Ano. V historii školy bychom našli paralely ke krizi ve vládě, odstoupení ministrů, neúčasti ve volbách, i „blbé“ náladě. Pocity rodičů – klientů ze střetu z každodenní realitou se na jejich projevech, náladě a postojích musí projevit. O to těžší je v těchto chvílích nepodlehnout pesimismu a držet se vlastních představ. Je smutné přihlížet zániku výborné školy v Obříství a lynčování ředitele Svobodné školy v Londýnské ulici. Je těžké vést děti k odpovědnosti za vlastní činy, když ministr přistižený při krádeži nepovažuje za samozřejmé odstoupit. Je šokující, že ti, co to „myslí upřímně“, odsouhlasili statisícové výslužné totalitním SNBákům.

Na druhou stranu je nádherné mít možnost se beztrestně zasmát Čtvrtníčkovým parafrázím billboardů, mít možnost napsat do novin, koupit si šampón v barvě koupelny, poslouchat děti, jak skvěle mluví anglicky nebo si jít v neděli v deset večer koupit čerstvý chleba.

Jaké máte vize?

Těžko přicházet s vizemi, když není jisté, zda budeme moci v práci pokračovat. Ačkoliv patříme v pedagogickém světě k mezinárodně uznávaným a vyhledávaným školám ojedinělého typu, souhrou okolností jsme na rozcestí. Čas ukáže, zda máme v této společnosti ještě místo nebo zda náš čas vypršel.

Jak to myslíte?

Již druhý rok vedeme jednání s městskou částí Praha 6 o prodloužení nájemní smlouvy. Stále častěji slýcháme, že „Škola Hrou už není to, co bývala“. Lidé si na naši nabídku zvykli, připadá jim samozřejmá a byli by rádi, kdyby za ni nemuseli platit.

Co byste si přála?

Přála bych si najít odpověď, zda je reálné dosáhnout spokojenosti rodičů, kterým bychom rádi vychovávali děti v duchu českých přísloví „s poctivostí nejdál dojdeš“, když sametová opona umožňuje účinkování na scéně hercům starých divadelních kousků a šance pro slušné lidi je novodobá pohádka, které málokterý dospělý uvěří.

Více informací můžete získat na adrese info@skola-hrou.cz, www.skola-hrou.cz