Jednání mělo v podstatě tři části. První část byla informativní. O tom, co můžeme očekávat od ČŠI, hovořila vedoucí odboru metodiky Mgr. Hana Žufanová. Upřímně řečeno – odpovědi se přítomní nedočkali. Bylo patrné, že inspekce čeká. Čeká na nového ústředního inspektora, na novou koncepci, na nová kritéria hodnocení škol (na těch prý se už pracuje), na to, jak uchopí své pravomoci rozšířené novým školským zákonem, na to, jak bude posuzovat soulad školního vzdělávacího programu s RVP a platnou legislativou. Už prý se malá skupina inspektorů v tomto smyslu vzdělává (a ti snad budou pak vzdělávat ostatní). Nejvyšší čas, aby se tato instituce vzpamatovala ze svého „rozvalu“. V diskusi bylo řečeno, že ČŠI by měla být dva kroky před školami – takhle je stěží dožene (a přesto bude mít pravomoc hodnotit!).

Výklad některých ustanovení nového školského zákona podal ředitel odboru MŠMT PaedDr. Jaromír Krejčí. Upozornil na § 2 Zásady a cíle vzdělávání, které jsou závazné pro tvůrce RVP a ŠVP a bude podle nich posuzováno to,  co se ve školách odehrává. Dotazů k jednotlivým novinkám bylo hodně a bylo zřejmé, že některé formulace nejsou jednoznačné. MŠMT by mělo co nejdříve vydat k zákonu právní výklad. Podle dr. Krejčího zákon posiluje pozici ředitelů, kteří se stávají klíčovými hráči. Připomněl také povinnost ustavení školské rady k 1. 1. 2006.

V závěru poskytl dr. Krejčí informace o projektu Spektrum – objasnil úmysl MŠMT zavést v 5. a 9. ročníku výstupní hodnocení, které by mělo výhledově pomoci odstranit dnešní systém přijímacího řízení. Připustil, že jsou upozorňováni na velká rizika plošného ověřování a že v žádném případě nechtějí žebříčky škol (negativní zkušenosti jsou s nimi např. ve Velké Británii).

Závěrem této části se účastníci dověděli o závěru projektu SIPVZ v roce 2005 – co čeká na školy zelené a červené.

Druhou část valné hromady tvořily vnitroasociační záležitosti. Členové schválili zprávu o činnosti a hospodářskou zprávu. Jednání o případném spojení s Asociací pedagogů základního školství ČR nebyla ze strany partnerů úspěšná. Na zasedání také proběhly volby. Prezidentem se opět stal Mgr. Karel Bárta, členy rady Hana Stýblová, Anton Ivánek, Jiří Bakončík, Lenka Formánková, Zdeněk Souček, František Tomášek, Jiří Daneš a Pravoslav Němeček. Byla schválena změna názvu asociace na Asociaci ředitelů základních škol ČR, což bude lépe vystihovat obsah činnosti tohoto profesního sdružení (je to vlastně návrat k původnímu označení). Očekává se posílení vědomí ředitelů, že mohou někam patřit. Asociace také deklarovala záměr intenzivně pomáhat budoucím,  začínajícím  a méně zkušeným ředitelům.

To bylo realizováno hned ve třetí části zasedání. O zkušenostech, jak postupovat při tvorbě školního vzdělávacího programu, hovořil Karel Bárta. Řekl, že mnoho lidí (i z ČŠI a MŠMT) nepochopilo, o co v RVP jde. Nepochopili to ani někteří kolegové, kteří o tvorbě ŠVP přednášejí. Největší problém není napsat ŠVP (to se zvládne za týden), ale změna myšlení lidí. Citoval Roberta Landaua, ředitele Mezinárodní školy v Praze: „Reforma sama o sobě žádnou změnu neudělá, pokud učitelé nezačnou jinak přemýšlet o své práci. Důležité jsou poznatky o tom, jak funguje lidský mozek, jak se lidé učí.“ V pochopení tohoto smyslu reformy by měl nastat soulad napříč politickými stranami.

Učitelé ze ZŠ Žižkova v Turnově mají za sebou deset let kultivace. Ředitel Bárta méně kladl důraz na učebnice, většinu prostředků dával na vzdělávání. Jezdili na PAU, zvali si do školy lektory. Nestačí to jednou a nestačí školení od dvou do čtyř. Poslat dva lidi na školení je zbytečné.

Před začátkem práce na ŠVP všichni dostali Bílou knihu, Rámcový vzdělávací program a směrnice EU (Lisabonský proces 2002). Přesto někteří prohlásili při čtení RVP cíle za plky, našli si učivo svého předmětu a řekli: „To přece děláme!“ Nejdřív je tedy třeba nic nepsat, ale začít studovat a diskutovat. Přečíst si RVP do strany 10 a nejít bez pochopení dál.

Dnes už svůj školní vzdělávací program mají. Přesto jen asi jedna třetina ví, o co jde, ztotožnila se s ním a začala podle něho pracovat. Druhá třetina s tím má problém, protože používá model starý 20-40 let. Zbytek je mimo – nechápe změnu cílů a kompetencí. Stále ještě navrhují na pedagogické radě pětky z fyziky za nezvládání učiva.

ŠVP v Turnově sice mají, ale pořád v něm nacházejí nedostatky a upravují ho. Je to práce na mnoho let – urychlování nemá smysl.

Podobnou zkušenost potvrdil ředitel ZŠ Palachova v Brandýse nad Labem František Tomášek, který zastavil pilotáž ve své škole. Jeho čtyřicetičlenný sbor s průměrným věkem 55 let musí věnovat dostatečný čas vyjasňování a vnitřnímu přijetí modelu, pochopit zásadní změnu role učitele na průvodce a dítěte z objektu na subjekt vzdělávání. Každý sbor by si měl prožít svou vnitřní změnu. Objevující se nabídky firem, že zpracují ŠVP na klíč, by měli ředitelé odmítat!

Diskuse pokračovala i v poslední části valné hromady – byl jí kulatý stůl na téma „Co ředitele trápí?“ Právě zde došlo na dotazy méně zkušených ředitelů. Hovořilo se o ohrožení existence škol optimalizací, o nepochopení od zřizovatelů, o využívání škol v odpoledních hodinách. Zdeněk Souček, ředitel ZŠ v Libici nad Cidlinou, řekl, že každý má to, o co se zaslouží, o co se sám postará. Škola přece patří obci a zastupitelé si nemohou dovolit špatnou školu. Ředitel musí umět se zřizovatelem komunikovat a svou koncepci si obhájit (je to jedna z jeho kompetencí). Nepotřebuje, aby ho někdo řídil. Zákony jsou veřejné dokumenty a každý se s nimi může seznámit.

Také další ředitelé přidali své zkušenosti, připomněli, že škola je služba a rodiče i komunita by měli mít podíl na rozhodování. Důležité je, aby škola sloužila všem lidem v obci – dětem i dospělým. Tam, kde se škola ve 14 hodin zavírá, jsou peníze na prevenci kriminality vyhozené. Bylo by lepší je dát na pedagogy volného času. Ředitel musí umět vyhovět potřebám lidí v obci a dohodnout se s nimi.

„Není umění sebrat se a jít, ale sebrat se a zůstat“, zakončil citátem Jiří Bakončík, ředitel ZŠ Šeříková z Ostravy.