15. a 16. 3.

Navzdory tomu, že školy získaly větší kompetence ve způsobech výuky, oslabila se jejich autonomie řízení a větší rozhodovací pravomoci přešly na zřizovatele, většinou zastupitele obcí a měst. To s sebou nese mnohé problémy, neboť rozhodující slovo mají mnohdy ti, kteří mají ke školství daleko a nejsou s ním tak vnitřně spjati jako samotné vedení školy.

Do potíží se zřizovateli se dostaly dvě různé pražské školy, na něž zaměříme pozornost – Základní svobodná škola v Londýnské ulici a Střední policejní škola Ministerstva vnitra.

Znáte Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze? Myšlenka založit pedagogické muzeum, v němž by byl dokumentován vývoj našeho školství, vznikla mezi českými učiteli koncem 80. let 19. st. Realizována byla souběžně s přípravami důstojné prezentace českých škol a výsledků jejich vzdělávací činnosti na Jubilejní zemské výstavě v Praze v r. 1891. Významným impulsem pro založení muzea se staly i přípravy oslav 300. výročí narození J. A. Komenského v roce 1892. Pedagogické muzeum J. A. K., jehož počátek můžeme oficiálně datovat 15. 11. 1890, patří mezi nejstarší muzea v naší zemi a řadí se i k nejstarším světovým muzeím tematicky zaměřeným na problematiku školství a vzdělávání.

V současnosti je Pedagogické muzeum J.A. Komenského v Praze státním resortním muzeem MŠMT ČR. Je jediným pedagogickým muzeem v soustavě muzeí ČR a  spolupracuje s obdobnými institucemi v zahraničí. Spravuje cca 150 000 muzejních jednotlivin s rozsáhlou sbírkou trojrozměrných exponátů =mimořádně cenný a rozsáhlý archiv písemností, bohatý fotoarchiv a muzejní knihovnu s velkou sbírkou komenian, starých tisků, odborných publikací, monografií a pedagogických periodik.

Co tu může návštěvních nalézt? V místnostech muzea je instalována stálá expozice: J. A. Komenský a česká škola. Spolu s přehledným zpracováním života a díla J. A. K. jsou vystavena starší i novější vydání Komenského prací a dokumentováno šíření jeho pedagogických názorů. Součástí výstavy je expozice školní třídy z 19. st. a přehledný vývoj učebnic a školních pomůcek až k počítačovým programům současnosti. Probíhají i aktuální výstavy …

Jakým způsobem může být muzeum užitečné školákům a veřejnosti? Odbornou  knihovnou, specializovanou na dokumentování vývoje českého školství a pedagogiky v evropském kontextu. Knihovní fond obsahuje literaturu k dějinám školství v průřezu od 18. stol. až po současně publikace. V současnosti zahrnuje přes 26 000 svazků, z nichž 34 se úzce vztahuje ke školství.

Fond dětské literatury je budován výběrovým způsobem a zahrnuje literaturu pro jednotlivé etapy vývoje dětského čtení a povinnou školní četbu. Knihovna vlastní i literaturu ze společenských a přírodních věd, zejména z oboru historie a literární vědy.  Badatelům je k dispozici příruční knihovna s bohatým zastoupením pedagogických, naučných i jazykových slovníků a encyklopedií, bibliografií, adresářů aj.

22. a 23. 3.

Omezuje změna přijímacích zkoušek letošní uchazeče?

Letošní přijímací zkoušky mají před sebou 1. kolo. Všechny školy mají oproti minulým letům vypsán jeden termín – 18. 4. Ozývají se hlasy, že jde o státem organizovanou loterii, že školský zákon zpřísnil již tak sešněrovaná pravidla pro přijímání žáků na střední školy. Co se tedy změnilo, se dnes za vás pokusí zjistit rodiče, kteří se zeptají přítomných odborníků: Jaroslava Müllnera, náměstka ministryně školství MŠMT ČR, Jiřího Růžičky, ředitele Gymnázia Jana Keplera v Praze 6, Tomáše Houšky, bývalého ředitele gymnázia Buďánka a Petra Suchomela z organizace Scio.

Jde o to vysvětlit veřejnosti změnu v principu přihlašování na přijímací zkoušky. Dřívější libovolný počet přihlášek uchazeče o SŠ se mění na jednu přihlášku v 1. kole přijímacích zkoušek a libovolný počet přihlášek v kolech druhých, které libovolně buď vypíší či nevypíší nenaplněné školy. Rodiče a soukromá gymnázia se novému systému brání, na veřejnosti kvůli nedostatečné informovanosti vypukl rozruch, vznikla dokonce petice proti novému zákonu.

Co se změnilo? Jak to bylo dříve a jak nyní? Dosud si dítě mohlo dát přihlášku na dvě státní školy a na neomezený počet nestátních škol, tedy soukromých či církevních, s výjimkou osmiletých gymnázií. Nový školský zákon zavádí jedno povinné kolo zkoušek pro všechny školy a druhá kola záleží na rozhodnutí jednotlivých ředitelů. Každé dítě si tak na první kolo musí vybrat jen jednu školu…

29. a 30. 3.

Seznamovat mládež se světem a s tím, jak čelit hrozbám, přednáškou od tabule už nestačí. Proto jsme se v našem pořadu zaměřili na dobrovolnické organizace zajímající se o ochranu přírody a lidská práva. Ty mají obecně na děti a mládež nemalý vliv, neboť tato věková kategorie se zpravidla velmi zajímá o přírodu, vědu a společnost. Dvě mezinárodní organizace, patřící k těm největším a nejznámějším na světě, Amnesty International a Greenpeace, spolupracují se školami a nabízejí jim zajímavé projekty.

Se současným světem a jeho potížemi seznamuje děti a mládež i projekt organizace Člověk v tísni, jejíž projekt Jeden svět na školách dává mladým lidem daleko plastičtější a výmluvnější představu o současných světových konfliktech než mluvené přednášky vyučujících v hodinách občanské nauky.

Společnost Člověk v tísni je známá především díky humanitárním akcím v zahraničí. Vedle této činnosti se ale již několik let věnuje vzdělávání, a to zejména v interkulturním a rozvojovém vzdělávání, lidských právech a mediální výchově. Tyto aktivity jsou součástí dvou vzdělávacích projektů: Varianty a Jeden svět na školách. Základní myšlenkou projektu je vzdělávání o lidských právech a rozvojové spolupráci prostřednictvím dokumentárních filmů.

Uvádíme část z rozhovoru s Karlem Strachotou: 

Jak projekt Jeden svět na školách vznikl? Projekt souvisí s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Tímto festivalem se 6 let snažíme přinášet svědectví o tom, co se kolem nás děje. Před 3 lety jsme několik dokumentárních filmů odpromítali na 20 SŠ a se studenty jsme diskutovali. Potvrdil se náš předpoklad, že dokumentární film má v sobě mimořádný potenciál k oslovení mladých lidí. Následně jsme objížděli SŠ po republice. Po projekci vždy následovala debata s hostem nebo odborníkem, který má osobní zkušenost s filmem. Po učitelích jsme chtěli 2 vyučovací hodiny. Do projektu je zapojeno 390 učitelů z 280 SŠ.

Jakým tématům se dokumentární filmy věnují? Začínali jsme tím, co je pro festival Jeden svět nejtypičtější, tedy svědectvím z krizových oblastí světa – ze zemí, kde dochází k ozbrojeným konfliktům, ze zemí s nedemokratickými  režimy. Ke krizovým oblastem přibyly tematické skupiny Rasismus, Romové a Lidé v pasti, o nichž filmy jsou o lidech, kteří se buď nepřízní osudu, nebo vlastním pochybením ocitli někde na okraji - za mříží, za sklem, na ulici, na útěku, a o tom, jak je většinová společnost přijímá, resp. nepřijímá.

Jak konkrétní filmy vybíráte? Filmy s autentickými příběhy, přibližující konkrétní lidské osudy těch méně šťastných. Na výběru se podílí učitelé i studenti, které chápeme jako partnery. Z námi připravené širší kolekce filmů vzniká konečný výběr během zkušebních projekcí na několika školách. Rozhodně jim nenutíme ani témata ani konkrétní filmy. Snažíme se naslouchat a reagovat na jejich připomínky a požadavky.

Jak vypadá konkrétní zapojení školy do projektu, jaké materiály školám poskytujete? Každá zapojená škola obdržela 31 filmů na videokazetách a pořadač s didaktickými materiály. Ke každému filmu jsou dále k dispozici ukázky interaktivních metod, které jsou využitelné po projekci. Nyní jsme dokončili scénáře diskusí obsahující základní informace o problematice jednotlivých filmů zpracované formu otázek a odpovědí. Každopádně platí, že konkrétní využití filmů, průběh projekce i volba souvisejících aktivit je nyní plně na samotném učiteli. Zejména pro pedagogy začínající pracovat s dokumentárním filmem pořádáme semináře, na kterých probíhají modelové projekce filmů, následné debaty s hosty a ukázky interaktivních metod. Na seminářích se učitelé vlastně seznamují s tím, co by je mělo čekat ve třídách. Součástí seminářů je také předávání zkušeností pedagogů, kteří jsou do projektu zapojeni již delší dobu. Skupina nejzkušenějších pedagogů se také schází na pravidelných pracovních setkáních a přímo ovlivňuje další rozvoj projektu. Do budoucna budou v jednotlivých regionech fungovat jako odborní garanti a konzultanti.

V jakých předmětech mohou učitelé vaše filmy používat? Nejvíc vyučují základy společenských věd, ale není ojedinělá ani účast učitelů zeměpisu, dějepisu, českého jazyka…

Kolik školu zapojení do projektu stojí? Doposud byly materiály školám poskytovány zdarma, ale dále bude finanční participace škol nevyhnutelná.

Jak na dokumenty reagují studenti? Silné příběhy dokumentárních filmů obrací pozornost k problémům, o kterých studenti často jen cosi mlhavě tuší, vyvolávají zájem a vedou k hledání souvislostí. Studenti se často ptají, co by mohli v tom konkrétním případě udělat. Část z nich se potom i nějakým způsobem podílí na akcích a aktivitách naší společnosti. 

Pro studenty vydáváme časopis Link, jehož jednotlivá čísla obsahují informace k jednotlivým filmům a odkazy na informační zdroje a organizace. Pravidelně vyhlašujeme studentskou literární a výtvarnou soutěž. Na 15 školách vznikly Filmové kluby Jeden svět. V nich sami studenti organizují pro sebe, učitele, kamarády i rodiče projekce filmů. Promítání jsou většinou spojená s debatou, výstavou fotek, ochutnávkami jídel. Všechny doprovodné aktivity jsou plně v režii studentů. Od nás mají k dispozici filmy, poradíme s výběrem hostů, zapůjčíme výstavu. Počet filmových klubů se zvyšuje. Tady vidím velký potenciál do budoucna - studenti se budou na filmy dívat nejen v rámci výuky, ale i v klubech. Už se stalo pravidlem, že studenti např. 1x za měsíc organizují projekci filmu. Mladí lidé jsou každodenně vystaveni tlaku reklamy a bulvárních zpráv. Obraz světa, který je jim podsouván, je jakousi nereálnou iluzí. Navzdory tomu studenti citlivě reagují na to, že se někde někomu děje bezpráví. Osudy lidí kolem nás, ať na druhém konci světa nebo za zdí sousedního bytu, jim nejsou lhostejné.

Jak se bude projekt dále rozvíjet? Připravujeme kolekci dokumentárních filmů mapujících klíčové události novodobých československých dějin: od vzniku masarykovské První republiky, přes 2. světovou válku, komunistické uchopení moci, éru stalinismu a zločiny komunismu, Jaro 68, sovětskou intervenci a následnou normalizaci, působení disidentů a jejich pronásledování, rok 1989 a Sametovou revoluci, přechod k demokracii a vyrovnání se, nebo spíše nevyrovnání se, se zločiny minulosti. Je zarážející, jak málo toho mladá generace o naší nedávné historii ví. Přitom od začátku 90. let filmoví dokumentaristé postupně zaplňují mezery po komunistické cenzuře a vznikly pozoruhodné dokumentární filmy. Náš výběr je příspěvkem k nápravě neradostného stavu.

Připravujeme rozšíření projektu na ZŠ. Novinkou letos byla kategorie Jeden svět dětem obsahuje filmy pro děti ze 4. až 7. tříd. Po festivalových projekcích v kinech pořádáme projekce přímo na ZŠ. Jako v  SŠ vzniká pilotní skupina cca 20 škol, na nichž si ověřujeme, jak na filmy reagují mladší děti. Připravený soubor filmů pak plošně nabídneme ZŠ.  Další informační, didaktické materiály a související texty jsou na www.jedensvet.cz. Vydáváme elektronický věstník s aktuálními info o projektových aktivitách. Jeho zasílání lze objednat na emailové adrese skoly@jedensvet.cz.

5. a 6. 4.

Je rozdíl dát dítě na soukromou či státní školu?

Záměrem je vysvětlit rodičům, jejichž děti budou v nejbližších dnech skládat přijímací zkoušky, jak se mají na tu kterou školu dívat, co hledat a na co se ptát. Jak  mají nazírat na státní a nestátní školu a s jakými potížemi či výhodami se potýkají jednotliví ředitelé obou zařízení, jaké nabízejí možnosti a za co rodiče soukromé škole platí? Podporuje stát školy stejně, nebo některé handicapuje a jak? Čím se liší studia, nabídka a sám absolvent státní a soukromé ZŠ a SŠ? Podaří se obhájit program nestátních škol a zdůvodnit jejich existenci jinak, než že slouží dětem bohatších rodičů?

S moderátorem  Ondřejem Hausenblasem se tentokrát sešli tito odborníci:

Mgr. Iva Málková, ředitelka Soukromé základní fakultní Školy hrou,

Mgr. Vlasta Kubátová, ředitelka, Česko-italské jazykového gymnázia,

RNDr. František Kopecký, ředitel Gymnázia Jana Nerudy, Praha 1,            

RNDr. Jindřich Kitzberger, ředitel Základní školy, nám. Interbrigády, Praha 6.