Před téměř třemi lety přinesly Učitelské listy rozhovor s týmem pracovníků Ústavu pedagogických věd FF MU v Brně, kteří se v několika posledních letech výzkumně zabývali problematikou kultury české školy. Jejich projekt „Kultura české školy a strategie jejího rozvoje“ byl v nedávné době završen vydáním 217 stránkové publikace Kultura školy. Příspěvek k výzkumu a rozvoji (Brno: Masarykova univerzita, 2005, ISBN 80-210-3749-6).
Protože jde o téma, které zdaleka nemá jen akademickou dimenzi, ale je klíčové pro úspěch snah konkrétně rozvíjet jakoukoliv školu, položili jsme hlavním autorům a zároveň editorům této publikace – Milanu Polovi, Lence Hlouškové, Petrovi Novotnému a Jiřímu Zounkovi – několik otázek.
Máme-li se obrátit především k praktické stránce věci (teorii je možno si dohledat v naší knize), pak kultura školy je vlastně shrnujícím označením pro hodnoty a pravidla, které sdílejí jedinci a skupiny lidí ve škole. Vždy, když se zamyslíme nad tím, proč se ve škole chováme určitým způsobem, jaké přesvědčení nás vede k určitému způsobu práce, jaké jsou cíle našeho snažení, na čem jsme schopni se shodnout a jak, kdy a v čem se neshodneme, tak vlastně přemýšlíme o rozmanitých aspektech kultury školy. Kultura školy je tedy jakýmsi relativně celistvým a pro lidi ze školy smysluplným souborem hodnot, pohnutek, zájmů, přesvědčení, chování, psaných i nepsaných norem a způsobů denní praxe. Má pozorovatelné i skryté projevy, mění se v čase a vlivem podmínek ve škole i vně školy. Lidé ve školách jsou její součástí, ovlivňuje je, ale platí také, že i oni sami mají na kulturu školy vliv. Pro školy je důležité, že existující kultura v každé škole je hlavní determinantou úspěchu či neúspěchu všech dlouhodobých snah.
Snad se nám podařilo obohatit dosavadní poznatky o tom, co to vlastně kultura školy je, na jakých základech se vymezuje a zkoumá, a jak to s ní vypadá v dnešních základních školách u nás – v obecném pohledu i na příkladu kultury jedné konkrétní základní školy. Tyto poznatky jsme se také snažili průběžně zpřístupňovat na různých odborných i dalších fórech širší pedagogické veřejnosti a tím podnítit zvýšení zájmu o téma kultury školy a jejího rozvoje. Hlavním „hmatatelným“ výstupem tohoto projektu je pak nedávno vydaná knižní publikace, ve které jsou klíčové výsledky a další poznatky systematicky utříděny.
V celku knihy lze rozlišit dvě větší části. V první se vyrovnáváme s teoretickým a metodologickým rámcem našeho výzkumu a informujeme o hlavních krocích a výsledcích výzkumu kultury české školy. Projevy kultury jsme hledali především v těch oblastech, které naši respondenti (především ředitelé základních škol) opakovaně označili jako nejvýznamnější oblasti chodu školy. V knize tedy hovoříme o kultuře školy ve vztahu k prostředí, které podporuje učení a vyučování, ve vztahu školy k jejím vnějším partnerům, ve vztahu k řízení školy včetně práce s vizí školy a shody lidí na hlavních principech chodu školy.
Druhá část knihy má sborníkový ráz. Rozhodli jsme se přizvat k účasti některé z našich zahraničních kolegů, o nichž víme, že se výzkumem či rozvojem kultury školy v jejich zemích dlouhodobě a úspěšně zabývají. Podařilo se nám získat zajímavé a zasvěcené texty, díky nimž může čtenář postupně nahlédnout do významných aspektů výzkumu a rozvoje kultury školy v Belgii, Slovensku, Slovinsku, Švédsku, Švýcarsku, ale také Hongkongu či Íránu.
Kniha je tak určena nejen těm, kteří se tématem chtějí zabývat takzvaně akademicky. Může být, doufáme, inspirativní také pro ředitele škol, jejich zástupce a řadu učitelů, kteří mají zájem o svou školu a její rozvoj.
Z hodnot a přesvědčení našich respondentů (ředitelů základních škol) můžeme vyvozovat, že mají jasnou představu školy především jako místa pro učení žáků. Od snahy zřetelně preferovat procesy učení a následně vyučování se odvíjí téměř vše ostatní. To je jistě pozitivní. Upozorňujeme však, že nelze hovořit přímo o vtělení „pedagogiky orientované na dítě“. Dítě je spíše dospělými ve škole vnímáno jako žák, jako objekt, který má být motivován učitelem, nejlépe učitelem tvořivým, a nejlépe v bezpečném a podnětném prostředí. Snahy o bezpochyby nesnadné, ale přímém vtažení žáka do relativně plnoprávné role účastníka vytváření podmínek pro učení a jeho realizaci, nejsou příliš úspěšné. Podpora vyučování jako hlavního procesu ve škole se tak často – především z pohledu ředitelů – omezuje na zajištění materiálních podmínek pro učení a vyučování. Jen stěží lze tak hovořit o kultuře, v níž by i v procesu vyučování a učení dostal plnohodnotný prostor i žák – ten je spíše příjemcem dobře míněné snahy dospělých a vlastně nemá na výběr...
Za výraz úspěchu v pedagogickém snažení ovšem naproti tomu považují dospělí ve škole každý úspěch dětí např. v soutěžích a olympiádách, přičemž takovýto žák-reprezentant je vnímán někdy až jako produkt školního úsilí, který je třeba široce zviditelnit.
Velkou hodnotou je uvnitř školy shoda učitelů na principech práce s dětmi, která má vést k víceméně jednotnému působení na žáky. Této shody mají – podle výpovědí našich respondentů – dosáhnout zase téměř výlučně učitelé („o žácích bez žáků“) a shoda má být přesvědčivě komunikována dalším, především dospělým parterům učitelů (školy), včetně rodičů, od nichž se očekává podpora dohodnutých principů. Vnějším parterům je ve vztahu k vlastnímu dění ve škole přisuzována spíše malá role.
V kultuře české školy tedy rozhodují hodnoty a představy dospělých (především pedagogických pracovníků). Tyto obecné a poněkud „zprůměrované“ charakteristiky však nemůžeme jednoduše přisoudit každé škole – kultury jednotlivých škol se od sebe vzájemně liší tak, jak se liší lidé v nich i podmínky, za kterých fungují.
Ostatně všechny zprávy a dílčí výzkumné nálezy jsou i dnes volně dostupné na webových stránkách Ústavu pedagogických věd FF MU v Brně (www.phil.muni.cz/ped).
Kniha nabízí zejména podněty k zamýšlení se o rozmanitých aspektech fungování školy vůbec. Čtenáři se mohou nechat inspirovat rozmanitostí strategií, které školy volí pro svůj rozvoj, mohou srovnávat přístupy různých typů vedoucích pracovníků škol k lidem a k řízení školy, zamýšlet se na rozmanitostí struktur rozdělení a delegování pravomocí ve školách, mohou zkusit reflektovat sami sebe či své ředitele v kontextu představ našich respondentů o „dobrém řediteli“ apod. Především by ale kniha měla čtenáře stimulovat k přemýšlení o hodnotách, motivech a pravidlech, které lidé ve škole vyznávají a které spoluurčují dnešní stav a budoucí vývoj každé naší školy.
Dnes už je zřejmé, že řídit a rozvíjet školu mají lepší šanci tam, kde lidé školu dobře znají a umějí na tomto základě vystihnout, z čeho a jak v konkrétních snahách o změny vyjít. Jak už bylo řečeno, tím, co ve značné míře určuje potřeby i možnosti rozvoje každé jednotlivé školy, je právě kultura dané školy. A proto je tak potřebné vědět o ní i o způsobech, jak ji poznávat a kultivovat, co nejvíce. V tom by tedy mohla být publikace lidem ze škol užitečná.
Kniha stojí 230 Kč a můžete si ji objednat na adrese:
Zásilkové knihkupectví Agentury STROM, e-mail: knihy@ucitelske-listy.cz, Dolomitová 8, 159 00 Praha 5, tel./fax: 257 940 236
Kompletní nabídku knih našeho zásilkového knihkupectví si můžete stáhnout v komprimované formě ZDE.
Články
web o změnách ve vzdělávání
