Ruská rodová škola se nachází v Krasnodarské oblasti blízko Černého moře, ve vesnici Tekos. Je zajímavé, že se tato vesnička dříve jmenovala Čekos – založili ji Češi, kteří se zde natrvalo usadili. Někteří starší občané česky ještě rozumí. Vesničku obklopují mladé dubové lesy a nízké kopce Kavkazu. Protože tady sluníčko hřeje víc a déle, než u nás, sklízí zde lidé úrodu ze svých políček a zahrad dvakrát. Síla života zde prostupuje všechno. Koupání v moři, v křišťálové říčce nebo jezeře s léčivým bahnem, chutné, šťavnaté plody ze zahrádek bábušek a pobývání blízko dolmenů přináší člověku pocit hojnosti a blaženosti. Příroda tady pomáhá člověku být lepší a silnější a škola v Tekose takové lidi vychovává.

V čele školy stojí generální ředitel akademik Michail Petrovič Ščetinin, který se již dlouho pedagogickou problematikou zabývá. V Rusku je na poli školství známou osobností a získal též ocenění pedagog roku. On je hlavou i srdcem školy. Všichni si ho ve škole velmi váží. Jakmile vstoupí do místnosti ihned nastane úplné ticho a přitom venku k němu děti přiběhnou a obejmou ho, jako by byl jejich tatínek. Každý den se o něho starají jeden nebo dva administrátoři – děti, které se mění. Do školy přichází totiž hodně návštěv, takže Michail Petrovič má vždy velmi nabitý den. Řeší problémy školy a přitom přijímá hosty. Administrátoři jsou takoví manažeři, kteří přesně vědí, co v jeho programu bude následovat. Pokud se Ščetinin rozhodne, že je třeba něco nyní učinit, oni to v okamžiku zařídí. Administrátoři – děti se účastní všech jeho setkání. Ve volných chvílích chodí po škole a on jim vypráví o stromech, lidech, o životě. Ráno spolu někdy vítají východ slunce a potěší se z jeho krásy. Toto chvilkové zastavení učí děti vidět harmonii a dokonalost přírody a vede je nejen k úctě, ale i k lásce k ní. Když ve škole vznikne nějaký problém, ihned se řeší. Například někteří kluci měli na pokojích nepořádek. Byl svolán sbor pro všechny kluky – i ty, co měli pořádek – a Ščetinin jim začal povídat o tom, kdo je to muž.

Že je muž tišina (klid – ticho). Když jde muž po ulici a uvidí, že někdo potřebuje pomoci a pomůže mu, to je také tišina. Když jde muž po ulici a někdo ho žádá o pomoc a on nepomůže, to je křik. A když muž vejde do uklizeného pokoje, tak je tam tišina, ale když vejde do pokoje s nepořádkem, tak je tam křik. A takovým způsobem hovořil hodinu. Za jeho slovy stály obrazy naplněné etikou a správnými morálními hodnotami, že je děti mohly pochopit nejen rozumem, ale i citem. On jim vysvětlil, jak je dobré mít kolem sebe pořádek a mnohem víc. A děti to pochopily, zažily. Jak moc se tohle jednání liší od běžného kárného řízení a vzápětí potrestání viníků z pozice autority u ředitelky na „koberečku“ v běžných školách!

Pořádek je ve škole udržován pořád. Jsou zde i zavedeny služby, které se starají o to, aby bylo všude uklizeno. Tak jako děti dbají o své okolí, aby bylo hezké a uklizené, tak se starají i o svůj zevnějšek. Chodí hezky upravení, a když vykonávají nějakou funkci – administrátora nebo učitele, tak kluci nosí společenský oblek a děvčata hezké šaty nebo blůzku a sukni, elegantní oblečení pro sváteční chvíle. Často ve škole nemají hodně oblečení, ale co mají, je hezké. Vždyť krása povznáší duši. Oni krásní jsou.

Jak jste již pochopili z výše napsaného, tato škola je internátní. Děti zde žijí celý rok. A proto se sem normálně nepřijímají děti mladší devíti let, ale spíše děti kolem desátého, jedenáctého roku. Když se dětem stýská, mohou odjet na pár dní domů, nebo často rodiče za nimi na několik dní přijedou. Oficiální prázdniny mívají jen na vánoce a v létě. Ale nikdy škola nezeje prázdnotou, vše je naplánováno tak, aby se děti vystřídaly a ve škole jich nějaké minimum bylo vždycky. Souvisí to s tím, že děti se z velké části starají o chod školy samy. Existuje služba na úklid, vaření, pomoc v kancelářích a samy si také pod vedením učitele připravují skripta, podle kterých pak učí své kolegy žáky. Domy si malují a staví také samy. Společně vytvoří projekt domu. Z různých názorů a podnětů vznikne nakonec jeden. A v okamžiku, když se sjednotí, přistoupí k realizaci stavby. Podobně to ve škole funguje i v jiných záležitostech. Například v tom, když se rozhodovalo o tom, zda škola zorganizuje stáž pro české učitele. Děti to musely chtít. Tedy kdyby se neshodly, že to chtějí, nikdy bychom tam pozváni nebyli.

My víme, že to, co člověk prožije, si nejlépe zapamatuje a z toho vychází v dalších krocích svého života. Školu Ščetinina právě pro tohle považuji za klenot vzdělávání, protože ona rozvíjí u žáků krásu těla duše i ducha. Děti zde jen nepřijímají informace, neřeší jen nějaké vymyšlené situace – „ jakoby se učí“, ale oni se opravdu učí, připravují se pro svůj život. V tom, jak projdou od role uklízečky až po roli administrátora a jejich názor je ve všem respektován, jak mohou být přímými svědky jednání dospělých osobností – třeba i ruského ministra školství se Ščetininem, když přijede na návštěvu, oni se učí reálně žít a ne jako, ale opravdu žijí a tvoří, spolutvoří celou školu.

Tato škola byla v Rusku založena jako experiment a má velký úspěch. Existuje již 10 let a na jedno místo ve škole se hlásí 2000–3000 žáků, minulý rok se hlásilo dokonce 4000 žáků na jedno místo. Jedním z cílů této školy je podat učivo komplexně, tedy propojit jednotlivé předměty, aby si děti odnesly vědomosti jako jeden obraz, a ne jako útržky informací bez souvislostí, jak se to nyní v normálních školách stává. Navazují na antické školy, kdy studium jako jeden předmět v sobě zahrnovalo vše – od matematiky, astronomie přes biologii až k filosofii – duchovní nauce o podstatě světa. Dalším cílem školy je najít takový způsob učení, který by žákům umožnil pojmout velký objem výuky ve velice krátkém čase. Momentálním výsledkem jejich práce je desetidenní kurz, ve kterém se dítě naučí celou středoškolskou matematiku.

Normální výuka probíhá systémem „laboratorií a pogruženij“. V období zvané laboratoria děti pod vedením učitele připravují skriptíčka, podle kterých budou vyučovat předmět svého zaměření, např. astronomie – fyzika – chemie. Dětí je ve skupině různý počet, ale nejčastěji přibližně patnáct. Během příprav jim dospělý učitel dělá přednášky, a zároveň je zkouší a píšou testy. Kdo v závěrečném testu dostane jedničku, stává se učitelem v čase pogruženij, kdo napíše na dvojku, stává se jeho asistentem. Připravenou učební látku si mezi sebou rozdělí na části. Každý učitel pak se svou částí předstoupí před své spolužáky ze skupin s jiným zaměřením a nastává období „pogruženija“ – pohroužení se do výuky. Děti se od sebe dokážou učit velice rychle, takže například, když probírali v předmětu biologie – zeměpis – chemie dýchací soustavu, pověděli si něco o atomu, a pak probrali dýchání buňky, dále dýchání všech řádů živočichů (kroužkovců, láčkovců...) až k člověku a nakonec dýchání Země a to vše asi za dvě hodiny (120 minut).

Styl výuky ve škole umožňuje dětem udělat za rok maturitu místo za čtyři roky. Ale při výuce je respektováno tempo žáka, takže kdo chce, může si udělat maturitu brzo a někdo později. Stávalo se, že některé děti udělaly maturitu již v patnácti letech a jeden chlapec z nich začal přednášet na vysoké škole, ale nyní škola nevypouští tak mladé absolventy do světa hned, ale nabízí jim pokračovat ve studiu na několika svých vysokoškolských fakultách – historie, ekonomiky, architektury, umělecké, právnické. Studenti se zde učí, ale zkoušky dělají na fyzických vysokých školách, které existují v jiných městech. Absolventi školy, kteří zde dále pracují jako učitelé, mají často vysokoškolské diplomy ze dvou až tří vysokých škol.

Jak je možné, že se zde děti učí tak rychle? Odpověď na tuto otázku v sobě nese celý ideový systém školy a způsob života ve škole, který jsem trochu nastínila v tomto článku. Tato škola je internátní a je to ruská škola, ale věřím, že některé její použité metody výuky můžeme tvořivě aplikovat i v našich školách právě teď, když nám RVP dává svobodu, jakým způsobem učit.