Zdroj: Proč vzdělávat českou elitu?, Zdenka Vostrovská, HR Forum 7. 11. 2005, str. 17

Milena Landerová ve svém článku O proměnách elit v českých zemích (časopis Vesmír 81, 165, 2002/3) lakonicky glosuje výskyt pojmu elita v českých encyklopediích od Jungmannova Česko-německého slovníku (1835) až po čtyřdílnou Malou českou encyklopedii (1985). Zatímco Riegrův Naučný slovník (1862) s uznáním hovoří o osobách vynikajících "vzděláním a mravy" čili "českých výtečnících", marxistické ideologii poplatná encyklopedie z 80. let 20. století odmítá označení "elita" jako třídně podmíněné a vůbec zavádějící.

Dnes je více než vhodné se k "českým výtečníkům" opět vrátit. Není náhodné, že právě v této době se vědecké instituce, média i široká veřejnost s plnou vážností zabývají úvahami na téma současná česká elita. Jen namátkou: Sociologický ústav ČSAV provádí reprezentativní výzkum české národní i regionální elity, zmíněná problematika je bohatě zastoupena ve výzkumné činnosti příslušných vysokoškolských kateder a pracovišť, v médiích je slovo elita používáno až inflačně, ovšem v různých a často neslučitelných konotacích. Je totiž zajisté nepřehlédnutelný rozdíl v chápání a prožívání tohoto pojmu v komunitě vědecké, sportovní či umělecké a ne "vyvolené", která dočasně obsadila vilu "velkého sourozence".

Klasické členění hovoří o třech reprezentativních složkách elity, tedy o složce ekonomické, politicko-správní a kulturní. Z nesčetných aspektů vybereme tento: Je příslušnost k elitě, ať již skutečné či domnělé, zárukou neměnnosti pozice "elitizovaného" a nebo je třeba v zájmu permanentního posilování jistoty této pozice neustále aktualizovat nové prvky kvalifikace a vzdělání, jak se objevují v souvislosti s postupným proléváním systémů České republiky a Evropské unie? Jak snadná by v takovém případě byla kladná odpověď.

Náš optimismus však záhy narazí na překážku v podobě konstatování, že jeden z nejdůležitějších subsystémů konstituce nové Evropy – vzdělávání – stále není v optimálním stavu a přes veškerou snahu zúčastněných států, institucí i jednotlivců v mnoha ohledech připomíná spíše sbírku anachronismů, než manuál progresivních tendencí. Tvůrčí potenciál a energie škol jako by se v kruhu vracely zpět, namísto toho, aby směřovaly kupředu. Vyrazí-li ovšem i za takových podmínek elitní výhonek, není to často díky pomoci školy, ale spíše škole navzdory.

Nejen život společnosti, ale také systém jejího vzdělávání má úzkou afinitu k vývoji a k času. Stagnující společnost je siamským dvojčetem stagnujícího systému vzdělávání a stejně jako ve světě biologickém, jsou-li siamská dvojčata od sebe oddělena, zpravidla zanikají. Což ve výše zmíněném případě nevadí, ba právě naopak.

Není třeba zdůrazňovat, jaký vliv má na jedince svět, jehož je součástí, zvyšující se kvantum disponibilních informací. Tyto informace ovšem nefungují jako univerzální šém, otevírající cestu k úspěchu. V tomto ohledu vystupuje pojem "elitnosti" ve dvou aspektech: elitní mohou být informace, jejich obsah, výběr a dostupnost, elitní může být i získaná dovednost pracovat s nimi ve smyslu zvýšení adaptivní schopnosti jednotlivce. K informaci se lze dostat, erudici, potřebnou k jejich exploataci, je však třeba získat učením, přičemž tento proces není omezen na sféru klasického učení intelektuálního či motorického, ale má svůj rozměr sociální, psychologický, historický atd.

Zkušenosti potvrzují, že výchova elity musí probíhat v elitním vzdělávacím systému, který průběžně aktualizuje strukturu svého vzdělávacího programu, inovuje jeho náplň a cíle, podporuje sebeodpovědnost jedince za jeho další osobní růst. Možností je celá řada, ovšem řada hodnotově značně diferencovaná. To nutí podotknout, že volba alternativy úzce koreluje s její hodnotou. Mají-li být české elity opravdu těmi, které drží krok se změnami a dokáží lépe komunikovat, koordinovat různorodou a permanentně se měnící skutečnost s životním know-how, musí mít k dispozici systém, o němž psycholog Herbert Gerjoury napsal: "Nový vzdělávací systém musí naučit, jak má klasifikovat a neklasifikovat informace, jak se má dívat na problémy z nového pohledu, jak má vzdělávat sám sebe. Negramotnost budoucnosti nabude člověk, který se nenaučil, jak se má učit."

Ing. Zdenka Vostrovská, CSc., předsedkyně představenstva 1. VOX a. s.