Proč zachovat a podporovat málotřídní školy

Závěry učiněné pracovní skupinou pedagogů a starostů ve správním obvodu Městského úřadu Kralovice – Plzeňský kraj

S ubývajícím počtem dětí ve školách se vyskytuje stále u více a více škol problém zvaný „výjimka“ a s tím spojený problém zřizovatele dofinancovávat nadnormativní výdaje na mzdové prostředky a odvody. Obce však rovněž neoplývají penězi, takže dochází k tomu nejsmutnějšímu – zavírání a rušení těchto velice pěkných, útulných škol rodinného typu.

Škola v obci je pro společnost nepostradatelná

• neexistence školy v obci snižuje její atraktivitu pro trvalé udržení života
• mimoškolní výchovné a vzdělávací aktivity (hudební, sportovní, jazykové, společenské) nahrazují v prostředí venkova neziskový sektor
• napomáhá kulturnímu životu v obci (besídky, výstavy, besedy, kulturní vystoupení na oslavách, sportovní akce, Dětské dny) 
• vytváří kladný postoj dítěte k obci, ke společnosti, k ČR – kořeny. Je nežádoucí, aby dítě trávilo většinu času mimo domov, v jiném městě, či obci, učilo se o jiné obci a jejích tradicích, jelikož pak nezíská ke své rodné obci žádný vztah. To se bude prohlubovat i u další generace a venkov se bude i nadále vylidňovat.
• rodiče více spolupracují se školou = obecně nižší náklady – účastní se na brigádách, pomáhají při opravách, sponzorují školu, vedou zájmové kroužky, spolupracují při sportovních a jiných akcích – pokud je škola „JEJICH“. Ke škole v jiné obci je nic nemotivuje.
• zachování a rozvoj diverzity  výchovy (prostředí městské a venkovské – společenská pestrost a rozmanitost)

Pokud nebude v obci škola, nebude zde ani MŠ – jak budou děti o 3 do 6 let dojíždět do školky do jiné obce? Rodiče se sami těžko dopravují do zaměstnání a ještě hůře je v oblastech, vzdálenějších od města, shání. Málotřídky jim vycházejí vstříc i co se týče provozu

Spolupráce s mateřskou školou

• jsou obvykle v jedné budově 
• denně se stýkají, děti se navzájem znají, znají i všechny zaměstnance, jsou na ně zvyklé, přechod z MŠ do ZŠ jim pak nečiní žádné problémy 
• všechny akce se pořádají společně – malí se učí od velkých 
• pomůcky se mohou využívat společně 
• vzájemná zastupitelnost pedagogů MŠ a ZŠ

Vliv na osobnost dítěte

• dítě vyrůstá v klidném, pohodovém prostředí malé školy, nikoli ve velkém kolosu, kde na něho často působí již od útlého věku řada negativních jevů včetně návykových látek, drog a šikany 
• není stresováno brzkým ranním vstáváním a dojížděním autobusem 
• potlačení negativních rysů osobnosti (prostředí osobních známostí působí na dítě kladněji, než prostředí anonymní – ztráta dobré pověsti v obci)

Vliv na výuku

• Pohodová organizace výuky – i když je v jedné třídě více ročníků je zde méně dětí a učitel  může dětem věnovat velkou individuální péči. Proto jsou na těchto školách velice dobré výsledky u dětí s vývojovými poruchami učení. Rovněž se tyto poruchy v menším kolektivu snáze projeví a odhalí a tím není nutno přeřazovat tyto děti do zvláštních škol.
• učitelé využívají zajímavých forem a metod práce – projektové vyučování, vedou děti k samostatnosti, ke spolupráci a pomoci mladším spolužákům. Samostatnost v práci je na málotřídce nutností.
• může lépe zohledňovat pracovní tempo dětí, věnuje se jim po nebo i před vyučováním – formou zábavných doučovacích kroužků 
• učitel zná dobře rodinné prostředí dítěte, lépe ho pochopí, snáze může řešit případné problémy, individuálně hodnotí 
• rodinné prostředí – mizí ostych mezi dětmi navzájem, ale i mezi dětmi a učitelem – děti se nebojí přijít s problémem, též rodiče mohou přijít do školy, kdykoli cítí potřebu 
• lepší propojenost učebních plánů pro jednotlivé ročníky, lepší spolupráce mezi pedagogy – každodenní styk a konzultace  
• děti je postaráno i po vyučování, ve ŠD je místo pro všechny děti, dle svých zájmů mohou navštěvovat všechny prostory školy 
• z výsledků hodnocení ČŠI vyplývá, že málotřídní školy jsou na vysoké úrovni a jsou hodnoceny převážně kladně

Financování málotřídních škol při vyhodnocení jejich kvalit je vlastně investicí do budoucnosti.

Přednosti malotřídních venkovských škol z hlediska sociálně-ekologického:

Stručně je shrnul v otevřeném dopise moderátor semináře sociální ekolog MBA. Mgr. Bohuslav Blažek.

• Základním sociálním modelem po dobu školy zůstává vztah příbuzných a sousedů, nikoliv anonymní městský dav, z něhož se vyčleňují přátelé, známí a někteří příbuzní 
• každý spolužák tak vlastně představuje formu přirozené sociální kontroly (nikoli ale šikany, která školu posouvá k vězení a povinné vojně)
• důraz není na odlišení podle třídy a chronologického věku, ale podle faktické snadnosti školního postupu spojené se sociální zralostí - jde tedy spíše o tzv. sociální inteligenci než o zdatnost v čistě formálním a/nebo verbálním výseku inteligence 
• ti souhrnně řečeno sociálně zralejší dostávají roli pedagogů vůči těm méně zralým (nedostávají tedy větší moc, ale větší zodpovědnost) 
• ti méně zralí nejsou v roli méněcenných a vzpurných, ale obdivujicích ty zralejší, vděčných jim za podporu, neruší se tedy přirozené rozdíly mezi lidmi falešnou rovností "kolektivu"
• všechny školní předměty týkající se přírody, života (i smrti) nebo prací různých rodičů se mohou odehrávat v těsném kontaktu s těmito základními skutečnostmi 
• pokud se venkovský učitel takto věnuje místnímu prostředí, místním zdrojům, místním pracovním příležitostem a v neposlední řadě místním problémům, pomáhá vytvářet fakticky podloženou pozitivní identifikaci s obcí a jejími rozvojovými potenciály i skrytými hrozbami a tím i  budoucí zodpovědné občany obce
• takovýto přístup klade obrovské nároky na učitele - provazovat učivo s každodenní realitou, nebát se otázek dětí, vítat problémové a kritické vidění dětí, pohybovat se mezi několika obory a hledat jejich souvislosti, což sice není samozřejmý důsledek malotřídky a venkova, nicméně toto prostředí takovýto žádoucí typ pedagoga umožňuje a dává mu šanci - učitel je tu vlastně puzen k lidskému i odbornému růstu 
• jakékoliv vznešené řeči o reformní pedagogice, které si nepovšimly toho, že ta je vlastně přirozeným prostředím fungující venkovské malotřídky, zůstávají na úrovni do sebe uzavřené akademické teorie 
• ve venkovské malotřídce nejde o to, že je tam "menší" počet dětí, ale že tento počet osciluje kolem optima pro face-to-face skupinu s převažujícími horizontálními a partnerskými vztahy (toto optimum bývá 15) - malý počet není žádná výhoda o sobě, jde o to, že v pracovní skupině nad 15 osob se oslabuje možnost společentví jakožto sociální formy.