Co vas přivedlo k internetu?

Nebyl to snad nějaký jeden impuls, ale možnost domluvit se anglicky, domluvit se s počítačem, mít potřebu některé věci sdělit a možnost být u toho, když se u nás internet začal rodit.

U koho jste narazil na největší odpor?

U kolegů, kteří tvořili stránky podobně zaměřené, nešlo ani o odpor jako spíš o neochotu spolupracovat, byť šlo o aktivity neziskové a obecně prospěšné.

Kdo vás nejvíc podpořil?

Byly by to asi tři skupiny lidí. Byli to „velcí a zkušení“ z neinternetového světa. U každého internetového projektu jsem kontaktoval zajímavé osobnosti z oboru, historiky, lékaře, architekty filosofy, kteří toho ve svých oborech mnoho znamenali a kteří překvapivě - byť sami z neinternetové generace – dokázali projektům dát ten nejkvalitnější obsah. Dále to byli čtenáři – všechny projekty jsem zamýšlel jako diskusní portály. Připadalo mi, že vymezit ve společnosti chybějící téma – diskuse o architektuře, vegetariánství, nekuřáctví apod. – a nechat promluvit ty, kteří s ním mají osobní zkušenost, přinese něco, co bylo dosud nedosažitelné. Většinu obsahu internetových porjektů tedy tvořili samotní čtenáři, kteří se podělili o své příběhy, soubory, fotografie. Vzniklo tedy vždy něco naprosto původního. Čtenáři psali dopisy, které podpořily někdy, když třeba bylo těžko. Třetí velkou skupinou byli zahraniční programátoři. Jak je to možné? Redakční systém, který pro projekty Ideonu používáme, jsou všechny zdarma šiřitelné. Velká část redakční práce spočívá právě v komunikaci s autory redakčního systému a řady dalších zásuvných modulů – jako třeba obrazová galerie, diskusní fórum apod. - kteří jsou doslova z celého světa. Bez nich by projekty vůbec nemohly fungovat.

Od koho a jak jste se svým dovednostem učil?

Vlastně jsem úplný samouk. S trochou angličtiny není, myslím, obtížné začít a pomalu nabalovat další věci. Projekty někdy vyhlížejí velmi komplikovaně, ve skutečnosti se však jedná o organizaci několika poměrně banálnách úkonů.

Popište složitou síť všech svých webů - jak se od sebe oddělovaly, kdo všechno se na nich účastnil, zda některé zanikly...

To by asi vydalo na celý članek. Celá myšlenka diskusních portálů se zrodila při mé vegetariánské zkušenosti, kdy jsem se jako mnohý ocitl v jakési společenské a informační izolaci – ve stínu. Přišlo mi na mysl připravit stránky, které by o vegetariánství mohly informovat (už to bylo v té době revoluční!) a umožnit podobně postiženým se najít, komunikovat spolu a to veřejně a chrlit své s vegetariánstvím spojené velmi osobní zkušenosti. Postupně jsem čtenářům začal dělat pomyšlení, připravil jim vegetariánskou kuchařku, seznamku, elektronické pohlednice, internetově se napojil na Mezinárodní vegetariánskou unii atd. Dnes stránky dýchají v denním rytmu, jsou myslím posilou všem, kterých se věc týká, a obecná informovanost o tomto oboru se ve veřejnosti i díky tomuto projektu, veřím, změnila.. (Vegetariánské stránky, http://www.veg.cz)

Tento určitý společenský dopad pouhého zapojení některých internetových prvků mě začal vést k hledání jeho dalšího využití. Vznikl tak diskusní portál o architektuře, která je mou vlastní profesí a k níž jsem se mohl sám za sebe vyjadřovat, věděl jsem, co na internetu jako architekti potřebujeme, co nám může nabídnout a co my jemu. Vznikl tak projekt, který čtenářům umožnil nahrávat vlastní fotografie architektury, studenské projekty, audionahrávky a seminární práce na internet, sdílet je s ostatními a zároveň se obohacovat od ostatních. Architekti jsou velmi zkušenou internetovou skupinou, denně ho využívají pro svou práci, a tak tempo růstu tohoto projektu je obrovské. (Ideon.cz, http://www.ideon.cz)

Přibyly první stránky pro lidi, kteří bojují se závislostí na  tabáku. Vzniklo neuvěřitelné hnízdo všech kuřáků, nekuřáků i bývalých kuřáků, kteří psali příběhy života. Pomocí obrazové galerie jsem mohl zobrazit i otřesně vyhlížející následky kouření a měl jsem radost z toho, že můžeme svobodně informovat o kuřáctví i s té stinné, reklamou zatajené stránky. Pro kuřáky jsme připravili modul, ve kterém mohou sledovat, kolik dní života i peněz svým nekuřáctvím již ušetřili. O tuto službu je nečekaný zájem, všichni čtenáři dohromady svým nekouřením již uřetřili téměř 1 000 000 korun. (Nekuřák.cz, http://www.nekurak.cz)

Dalším z projektů je diskusní encyklopedie osobností českých dějin. Spolu s moravským historikem jsme připravili online databázi asi 1000 velikánů ze všech oborů včetně fotografií. Pomocí fulltextového vyhledávání je možné se bleskově dozvědět například všechny rodáky z města, odkud pocházíme, ale i studovat téma či období, které nás zajímá. (Jsme.cz, http://www.jsme.cz)

Připravili jsme další projekty pro obyvatele městské čtvrti Praha-Holešovice, pro tanečníky, sochaře, malíře, posledním projektem, který jsme nedávno slavnostně otevřeli, je internetové knihkupectví nabídky Amazon.com.

To je mimořádné tím, že poprvé našim čtenářům rozevírá knižní nabídku největšího světového internetového knihkupectvím Amazon. Je tak poprvé možné objednat si jakýkoli dříve nedostupný titul, který jsme potřebovali pro naši práci, vzdělání či zábavu. Ceny knih jsou však ceny amerického internetového trhu, takže v České republice zcela nejnižší. V blízké budoucnosti se nabídkou titulů s Amazon.com propojíme nejen v oblasti knih, ale i CD a DVD (výukové pořady a filmy). Rád bych, aby naše knihkupectví pomohlo doplnit knihovny našich škol a vysokých škol, a pro tento účel jsme museli zdvojnásobit náš redakční tým (z 1 na 2 :) Jsem rád, že se nám podařilo založit projekt, který snad zase pootevřel jakési nové dveře a který z praktického hlediska pomůže ostatní projekty financovat. (ideon|knihy, http://www.ideon.cz/knihy)

Přivedl vás internet spíše k novým přátelům nebo spíše do izolace s obrazovkou?

K přátelům. Tady obrazovku vnímám třeba jako soustruh. Soustružníka sice soustruh odvedl od možných přátelství, jestliže se však nestal díky soustružení nespolečenským, je vše v pořádku. Obrazovka (nejlépe nevyzařující LCD monitor) spolu s počítačem, klávesnicí a myší jsou běžným pracovním nástrojem naší doby.

Máte chuť někdy  to vše, co na internetu umíte, někoho naučit? Pokud ano, už jste to zkoušel?

Snažím se dnes, a jinak to již vlastně ani nejde, abych se mohl jednotlivých projektů účastnit spíše jako dirigent než jako houslista, a pro dirigenta zase již není dost času na výuku hry na housle. Přesto se radíme s kolegy navzájem, posíláme si své  holé věty a tím se vlastně učíme.

Co by se mělo dělat s internetem ve škole? Měl by tam vůbec fyzicky být, není to nejlepší způsob, jak ho dětem zprotivit?

Před lety mělo smysl vysvětlovat využití mobilního telefonu, dnes to již smysl nemá. I poloha internetu ve školách se asi trochu posune v tom smyslu, že už nebude třeba tolik se mu učit se zaměřením na výuku coby media, ale bude čas a budou i schopnosti školáků “na něj zahrát”. Myslím si, že komunikovat se studenty z jiné kultury může mladým lidem otevírat obzory nejen tím že “se slyšíme”, ale že můžeme spolu něco nového vyrobit. A to vše ne za každou cenu jen proto, že se to může, ale proto, že v tom vidíme nějaký smysl. Učitelům bych pak jako ředitel školy kladl na srdce, aby znělo možná o to silněji to neinternetové, to “ne tam”, ale třeba něco o místním folklóru, místopisu, zkrátka vlastní kořeny.

Které druhy www-stránek vás dovedou nadchnout a  které vás naštvou?

Naštvou mne zpravodajské servery s klamavými nadpisy článků, nadchnou mne ty, které se drží na uzdě a za každou cenu na internet nevysypou vše, co jde, jen proto, že to jde. Za takovými stránkami vidím tvůrce, který má své konkrétní sdělení, nevidím tedy nepřístupnou přehlídku technologie a jejích možností, ale jednoho člověka a jeho sdělení.

Cítíte nějaké vývojové trendy, nastupující nové jevy?

Na internetovou reklamu už si zvykáme, zvykáme si na ni tak, že na ni neklikáme, to se objednavatelům nelíbí, a tak vznikají nové větší a větší reklamní formáty, které by dříve nebyly vůbec možné z hlediska etického, ale ani technického, dráty by je prostě nestačily včas přenést. Rychlost přenosu se velmi zrychluje, modemy se přestávají prodávat. Jistě je možné promítat zvuky i videa, ta zatím v malém okénku, a to vše zpoplatnit. Internetové obchodní stránky již nejsou jen dražšími vizitkami, ale začínají být pravidelně nástroji pro vlastní zákazníky. Myslím si, že s orientací společnosti na digitální zpracování dat bude internet tím médiem, které umožní právě některé důležité hodnoty třídit, šířit, prodávat. Prodávat jak vše, co může být typu „soubor“ – tedy hudba, obraz, film, knihy – je zatím nejisté, lidé stále raději papírové, ale i služby ze hmotného světa (rezervace, informace, komunikace s úřady).

Měl by pedagog komunikovat se studenty hodně e-mailem?

Měl by hodně s telefonem? Ať email vyřídí tu špinavou práci.

Prospěl internet vaší češtině, vaší angličtině, vaší sociabilitě?

Myslím, že jsem se v češtině rozepsal, zároveň pro rychlost psaní i v překlepech.  Angličtině velmi pomohl tím, že představil dříve neznámé oblasti (informace o zeměpisu, diskuse amerických majitelů stejného fotoaparátu, jako mám sám apod.), které mne fascinovaly a o kterých jsem se mohl neomezeně dozvídat. To je ideální motivace pro studium jazyka.

Uškodil vám něčím váš intenzivní zájem o internet?

Myslím a cítim, že dlouhé sezení před CRT (typ bedna) monitorem, který disponuje elektronovým dělem, je zdraví velmi škodlivé. Řešením je LCD monitor (typ deska). Myslím, že jsem si nejvíce uškodil tímto způsobem.

Čeho chcete prostřednictvím internetu dosáhnout?

Rád bych pomohl tam, kde to umím, kde mne to baví a kde můžu. Chtěl bych vytvořit určitý kladný vliv, který by byl přínosem.

Co považujete za svůj největší úspěch na internetu a co byste radši nebyl nečinil?

Poučil jsem se, že je dobré vyslechnout čtenáře v tom, co mají rádi, na co jsou zvyklí. Existuje určitá míra inovace, která nemusí být přijata a znamená cestu zpět.

Největší úspěch? Skoro se mi nechce odpovědět, jako na začátku s hudebními nástroji, zda jsem měl větší radost z flétny nebo violy. Mám velkou radost z vegetariánů, že říkají. jak se jim žije a seznamují se v seznamce, mám radost z nekuřáků, že se navzájem drží a podporují, z architektů, že jdou s kůží na trh a představují veřejně své projekty i úvahy, cítim jakousi posvátnou úctu, když si můžu zalistovat v encyklopedii našich velikánů. A nakonec internetové knihkupectví, desátý projekt, který od nás bude zase něco nového vyžadovat, něco nového nás naučí.