Dříve se vám říkalo K-centrum…
Ano, změnili jsme název, protože dnešní kontaktní centra nabízejí služby v oblasti sociální. Mezi jejich činnosti spadá například výměna injekčních stříkaček a jehel pro narkomany, což my jakožto organizace spadající pod Ministerstvo školství dělat nemůžeme. S ostatními, podobně zaměřenými subjekty však úzce spolupracujeme.
Já jsem členkou Protidrogové komise Magistrátu města Brna a čas od času se scházím s kolegy z jiných zařízení, abychom si vyměnili nové zkušenosti, přístupy a strategie.

Čím se vlastně vaše Poradenské centrum zabývá?
Zaměřujeme se na oblast primární a sekundární prevence.
Primární prevence spočívá v přípravě a organizování besed a přednášek pro žáky a studenty, divadelních představení, klubových setkáních… Kromě plošné prevence existuje i prevence selektivní – zaměřená na různé rizikové skupiny.
Za přínos považuji spolupráci se studenty vysokých škol, zejména Fakulty sociálních studií, kde přednáším sociální patologii, kteří k nám chodí na praxi a zapojují se do programu.

Je už povědomí žáků a studentů o drogách a jiných závislostech dostatečné?
Řekla bych, že v tomto směru jsou studenti informacemi již přesyceni. O drogách se mluví všude, velkou roli tu hrají masmédia. My se dnes orientujeme spíše na nestandardní, nové formy primární prevence. Jde zejména o programy rozvoje osobnosti, vrstevnické programy.
Důležité je vést studenty k sebepoznání, k vyjasnění vztahu k sobě samému, rodičům, partnerům, vrstevníkům. Ti hrají zvláště významnou funkci ve smyslu nátlaku – drogu nikomu nenabídne dospělý, ale vrstevník.

Jaká je situace v řadách pedagogů? Jsou učitelé schopni tento problém podat přijatelnou cestou?
Dnes je situace na školách lepší. Zpočátku, když byla zavedena povinnost pro školy působit v oblasti protidrogové prevence, šlo opravdu jen o zahlcování informacemi. Dnes existuje spousta kursů pro učitele, vzdělávací programy. Učitelé jsou vedeni k tomu, aby téma drog a jiných závislostí nevykládali odděleně, protože vše souvisí se vším. Toto téma by mělo být zařazeno v prvouce, občanské výchově, českém jazyku. Jde hlavně o to, aby se tak dělo nenásilnou, skrytou formou.
Učitelé dnes navíc mají k dispozici didaktickou příručku s vypracovaným postupem, co dělat, když se například problém s drogou objeví ve škole; tato příručka je výsledkem mezinárodního projektu, na kterém jsem také měla tu čest spolupracovat.
Úspěch však závisí na konkrétních lidech.

Co patří do prevence sekundární?
Především individuální práce s klienty, u kterých už určitý problém existuje. Spolupracuje se také s rodiči a pedagogy. V rámci sekundární prevence také zprostředkováváme kontakty na odborná léčebná zařízení v regionu Brna i celé naší republiky.

Jaký je „žebříček“ návykových látek u současné brněnské mládeže?
Vede zneužívání návykových látek, začíná se už na základních školách. Nejrizikovější skupinou jsou učňové. Vede marihuana, potom pervitin, halucinogeny (lysohlávky), tripy – to je spojeno s house a rave parties… a hodně nastupuje heroin, který, zdá se, vytlačuje v Brně velmi dobře zavedený pervitin. Nejde samozřejmě jenom o drogy. Zabýváme se také problematikou sekt, závislostí na hracích automatech, bulimií, anorexií, sexuálními otázkami, AIDS…