Složitost postavení ředitele školy v právní subjektivitě přiblížil úvodem doc. PhDr. Otto Obst, CSc. z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který se vzděláváním vedoucích pedagogických pracovníků zabývá již 30 let.
Velmi cenné bylo uvedení výsledků ankety zadané mezi řediteli, která ilustrovala skutečné zatížení ředitelů. »Vadí jim velký nárůst administrativy, omezení samostatnosti, zaměstnanci a nadřízené orgány a instituce mají neomezené právo se školou manipulovat, musejí dělat spoustu kompromisů, vadí jim, že učitelský sbor není ochotný ke spolupráci, špatně funguje spolupráce se zřizovatelem, spousta problémů a starostí provozně hospodářských odvádí ředitele od podstaty pedagogické práce. Domnívali se, že více času budou moci věnovat řízení pedagogické práce, skutečnost je o operativních záležitostech, financích, kontrole, statistice a přehnané administrativě. Ředitelé se shodují v názoru na administrativu jako zátěžový prvek jejich práce (81%).« Zajímavé bylo také, co by ředitelé změnili, kdyby mohli, a uvedení výsledků časových snímků práce ředitelů.
»Každá reforma, kterou za posledních 50 let pamatuji, počítala s tím, že si učitelé nějak poradí. Oni si skutečně poradí, ale tak, že se prakticky nic nezmění – spíše prý dojde ke změně na hřbitově než ve školství. A je to jen proto, že změny jsou nesystémové. Ředitel dostane odpovědnost za realizaci kurikulární reformy na své škole, ale ne již potřebné pravomoci a finance«, dodal doc. Obst.
Poté se zastavil u otázky, zda ředitele na funkci dostatečně připravuje funkční studium. Podle jeho názoru je toto studium náročné – i časově (však je to studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů) a tematicky postihuje základní okruhy práce ředitele. Tak jako v každém vzdělávání vždycky záleží na motivovanosti účastníků a na jejich dalším sebevzdělávání, k němuž by funkční studium mělo vytvořit dobrý základ. Mnohým jde ale především o osvědčení, ke kterému se chtějí dostat s vynaložením co nejmenší energie. Domnívá se, že funkční studium tak, jak je nastaveno, má šanci být dobrým znalostním základem pro začínající ředitele a jejich celoživotní vzdělávání.
»Vazby, které jsou základem každé organizace, jsou velmi pevné a nerady se mění. Z toho vyplývá, že reorganizovaná organizace nemusí ve svém počátku být tak výkonná, jako ta původní. Změněným vztahům se musejí totiž lidé učit a každému to může trvat různě dlouho. Ve školství se musejí učit všichni – ředitelé, učitelé, žáci, rodiče, zřizovatelé, vlastně celá společnost. V průběhu realizace změny se může také stát, že se původní záměry musejí výrazně korigovat, některé původně zamýšlené kroky vynechat, jiné doplnit. Je si jen přát, aby decizní sféra byla natolik kompetentní, aby poznala, čemu se musíme učit a v čem tedy vytrvat a co je třeba vynechat, či odložit. Není to snadné, může pomoci systematická evaluace a troufám si říci, že i setkání podobná tomuto«, uzavřel doc. Obst. Jeho vystoupení si můžete přečíst ZDE..
O tom, jestli je ředitel více úředník, ekonom, manažer, nebo pedagog, pak promluvila Mgr. Hana Stýblová, prezidentka Asociace ředitelů ZŠ ČR a ředitelka ZŠ Božkov v Plzni. Vzala si ku pomoci školský zákon. Podrobným prostudováním zjistila, že ředitel se může svobodně rozhodnout jen, zda půjde do konkurzu, kdy dá 5 dnů volna a kdy vyzve zákonné zástupce žáka k jednání. Toho, co musí, je většina. Ředitel je většinou úředník. »Výrobci papírů« nechtějí dobrou práci, ale aby ředitel dělal dobře papíry. Řízení pedagogického procesu jde mimo! Má 140 dokumentů školy a k tomu statistiky a rozbory.
Prezentaci Mgr. Stýblové si můžete stáhnout ZDE. Najdete v ní soupis práv a povinností ředitele školy a tři stanoviska Asociace ředitelů základních škol ČR k problematice:
- Stanovisko k připravované novele školského zákona – §166 odst. 2) – 5), jmenování a odvolávání ředitelů škol
- Stanovisko k rozsahu hodin přímé vyučovací činnosti ředitelů základních škol
- Stanovisko k uznání odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy pro první stupeň základní školy
Mgr. Petr Roupec, vrchní ředitel kabinetu ministryně školství, který mezitím se zpožděním a s omluvou dorazil, na to reagoval šprýmem, že ředitel má ještě jednu pravomoc – odvolat sám sebe. Měl odpovědět na otázky, jestli má ředitele chránit zákon a jaké změny v zákonu chystá MŠMT, zda je potřeba periodické hodnocení ředitelů, jaká by měla být kritéria a odměňování ředitelů podle výsledků. Upozornil, že vedení ministerstva je v demisi, a proto bude rozlišovat názor stávajícího vedení MŠMT, svůj osobní názor a informace, co se připravuje na půdě Poslanecké sněmovny.
Řekl za sebe, že ředitel nemá být chráněn – chráněn má být zájem rozumného vzdělávání dětí. Školský zákon chrání ředitele tam, kde by neměl, a nechrání tam, kde by měl. Není přesvědčen, že by ředitel měl být ve funkci do 65 let věku, pokud neporušuje zásadně právní předpisy. Práce ředitele nespočívá jen v naplňování litery zákona – spadá do ní i vytváření image školy a vnitřního klimatu. Škola »jako suché těsto« není důvodem k odvolání ředitele. V tomto smyslu nebyl zákon koncipován úplně dobře a to by mělo být znovu zváženo.
Na ředitele (zvláště malých škol) je naloženo mnoho a posuzování, zda si počínají dobře, je velmi vágní. Názor na kvalitu vzdělávání se liší a ředitel může být vystaven velmi subjektivnímu hodnocení. Je potřeba pojistky, aby nebyl odvoláván s každým střídáním starosty. Poslanecká sněmovna chystá jednu z novel školského zákona, která se týká ředitelů.
Byla připravena v součinnosti s vedením MŠMT a původní návrh vzešel z Asociace krajů (nejen). Důvody k odvolání ředitele zůstaly, ale v návrhu bylo doplněno, že ředitel může být odvolán, neplní-li povinnosti ředitele, zejména na základě zjištění ČŠI, zřizovatele a kontrolních orgánů. Povinností ředitele může být i přání zřizovatele, jak má škola fungovat, které může být obsahem vzájemné dohody. Novela je z právního hlediska posouzena jako korektní a bude projednávána koncem ledna.
Mgr. Roupec řekl, že na rozdíl od AŘZŠ ČR není přesvědčen, že povinnost vyhlásit konkurs na funkci ředitele by měla být v zákoně. V některých případech je to zbytečné (zejména v malých obcích, kde je jeden uchazeč, je to ztráta času). Doporučení konkurzní komise zřizovatele k ničemu nezavazuje. Kde je pravomoc rozhodnout, měla by být i odpovědnost. Konkurzy by měly být v pravomoci zřizovatele a měly by se konat ve velkých školách a obcích.
V současné době, kdy je vláda v demisi, není na stole žádná zásadní změna školského zákona. Ředitel školy by měl mít v řadě věcí konečnou pravomoc (např. v otázkách kapacity školy, změny vzdělávacího programu, konstrukce školské rady atd.), ale to nelze řešit novelou – musela by to být hlubší změna zákona. Vzejde-li rozumný námět, může slíbit za toto vedení MŠMT (pokud bude ještě ve funkci), že ho bude pomáhat prosazovat. Návrh musí být v souladu se zásadou, že škola je primárně pro žáky a ne pro ředitele a učitele. Ředitel má být podle Mgr. Roupce chráněn v rámci stanovených kritérií, ne jako osoba – jeho funkce není dědičné léno. Má být chráněn tam, kde má odpovědnost, a nemá být chráněn až do věku 65 let jenom proto, že ještě neporušil zákon.
RNDr. Jindřich Kitzberger, předseda SKAV a ředitel ZŠ Interbrigády v Praze 6, zdůraznil, že každý manažer má mnoho povinností a pracuje daleko více než je jeho zákonem stanovená pracovní doba. Český ředitel školy má velmi vysokou míru autonomie, velmi vysoké pravomoci, mimořádnou odpovědnost za výsledky práce školy. Toto vše vzrostlo se zrušením odvětvového řízení ve školství. Pokud se ředitel dostane do časové tísně, jako první eliminuje činnost pedagogickou, která setrvačností »jede«. Zanedbává proměny kurikula, koncepci profesního rozvoje zaměstnanců, motivaci lidí, zavádění novinek oboru – tedy vše, co by vedlo k rozvoji školy jako vzdělávací instituce. To se nedá dělat dlouhodobě. Teorie říká, že by měl provozní věci delegovat – ale není na koho. Ve většině vyspělých zemí má ředitelství škol k dispozici podstatně více pracovníků, kteří vytvářejí potřebné zázemí.
»Na bedrech ředitele leží sice prakticky kompletní odpovědnost, ale kompetence rozhodnout je omezena řadou požadavků zřizovatele. Nemyslím si, že ztráta právní subjektivity a tím i části autonomie škol by byla tou správnou cestou, ale je na čase prozkoumat, co tento stav našemu školství přináší pozitivního a co jsou naopak náklady,« zdůraznil dr. Kitzberger. Jak by tedy bylo podle něho možno ředitelům pomoci? Vytvořit okolo škol kvalitní servis, dát k dispozici zdatné evaluátory a uvnitř škol umožnit personální zázemí pro ředitele, aby mohl práci rozdělit a získal tak prostor pro řízení vzdělávacího procesu. Celý text vystoupení dr. Kitzbergera si můžete přečíst ZDE..
Diskuse
Moderátorkou diskuse byla Mgr. Michaela Prášilová, Ph. D. z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jeden z dotazů došel písemně:
· Nemělo by se zapomínat na ředitelky MŠ. Rozsah řídících činností a povinností mají téměř stejný jako všichni ředitelé škol, ale míra jejich vyučovací povinnosti je nepoměrně vyšší a vzhledem k objemu řídících prací neúměrně vysoká. Malý počet lidí, které řídí, je pro ně z tohoto pohledu jen zdánlivou výhodou, neboť nemají na koho přenést část svých kompetencí a podělit se tak o množství realizovaných činností. Limit pracovníků a způsob financování jim neumožňuje zaměstnat další sílu. Je běžné, že veškeré práce související s řízením vykonávají zcela samy. Kvalitně učit a řídit MŠ je pak, i při velmi dobře zorganizované práci, na hranici lidských možností a ředitelky MŠ nemají k řízení ve srovnání s řediteli ostatních škol rovné podmínky. Co se stalo s návrhem na úpravu nařízení vlády o míře vyučovací povinnosti, který řešil neúměrně vysoké úvazky ředitelek MŠ? Názory řady ředitelek svědčí o tom, že více než snížení svých úvazků (v důsledku čehož by mnohdy nebyly schopny ani zajistit provoz školy) by přivítaly možnost zajistit si dalšího zaměstnance, který by zabezpečoval hospodářskou, administrativní a další agendu. (Eliška Vencálková)
Z další diskuse přinášíme alespoň hlavní myšlenky:
· Ředitelky MŠ jsou znevýhodněny i jinak – jsou zařazeny v 10. platové třídě a mají 17 hodin úvazku.
· Kdo bude zodpovědný za to, že sloučením 5–6 mateřských škol zanikl program Zdravá mateřská škola? (Ostrava)
· Je dobře, že ředitel nemůže rozhodovat o kvalifikaci učitelů. Uznávat kvalifikaci učitele 2. st. pro 1. stupeň je hrubé podcenění práce učitele 1. stupně. Měla by se zvažovat rizika!
· Proč by nemohl učit ve škole kdokoli, kdo to umí? Skrývat se za předpis je alibismus.
· Je fascinující, že změny pro ředitele se dělají bez vyhodnocení stavu (právní subjektivita, reforma veřejné správy). Měly by se eliminovat negativní dopady, ale nikdo je neanalyzuje. Jestliže je něco od začátku špatně, zlepšit se to nedá.
· Ředitel je odborník na řízení školy – je také MŠMT odborník na řízení resortu?
· Škola by měla být přátelská k dítěti – ředitel by měl být demokrat svým chováním. Naší škole chybí větší demokracie ve struktuře. Např. v Sasku existuje kolegiální vedení. Ani institut konference není v zákoně propracován tak, aby se na spolurozhodování mohli podílet rodiče, starší žáci nebo odbory.
· Řešíme neřešitelné problémy – vždy to bude nějak. Naše společenská reprezentace je postavena na totální nedůvěře – právní systém je nesmyslně podrobný. Snažíme se o řešení tradičním hierarchickým přístupem. Přitom potřebujeme, aby ředitel řídil vzdělávací procesy. Potřebujeme kritéria hodnocení těchto procesů. Pokud se vytvoří kritéria pro hodnocení ředitelů, budou jednoduše měřitelná (formální). Je riziko, že lidé pak dělají jen to, za co jsou hodnoceni.
· Měla by existovat resortní spolupráce ve vytváření metodik pro ředitele ZŠ a MŠ.
· Resort školství musí stále brát ohledy na zájmy ostatních resortů – mělo by to být naopak. Reforma financovaná jen z vnitřních rezerv dopadne špatně.
· Zřizovatelé by měli mít povinnost prokazatelně deklarovat svá přání.
· Výkazy je dobré občas nevyplnit – málokdy se to zjistí.
· »Vždycky se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat v době tropických veder,« uzavřela kulatý stůl citátem Mgr. Hana Stýblová.
Diskusní setkání u kulatého stolu jsou spolufinancována ESF, státním rozpočtem ČR a rozpočtem hl. m. Prahy.
Články
web o změnách ve vzdělávání
