Středem zájmu evropských zemí v oblasti vzdělávací politiky je zlepšování kvality vzdělávání ve školách, neboť pouze tak lze udržovat a posilovat národní ekonomickou konkurenceschopnost a sociální kohezi. Myšlenka, že zlepšování kvality s sebou nese evaluaci vzdělávacích systémů, se dnes již předem předpokládá. Z tohoto důvodu je životně důležité, aby zákonodárci, stejnou měrou jako všichni, kteří se touto oblastí přímo zabývají, pečlivě zvažovali, jak se k evaluaci postavit, jak diskutovat o základních evaluačních kritériích a důkladně zkoumat prostředky k dosažení vytčených cílů. Komparativní analýza připravená v rámci Eurydice zdůrazňuje různorodost institucí a postupů, včetně odlišnosti jejich zacílení, které byly zakotveny evropskými vzdělávacími systémy. Záměrem studie je poskytnout jak stručný přehled všech evaluačních systémů, tak i popis, jak jsou jejich postupy vzájemně provázány. Studie analyzuje problémy, s nimiž se setkáváme, a navrhuje vzít v úvahu další oblasti za účelem jejich lepšího pochopení. Na základě Doporučení Parlamentu a Rady z 12. února 2001, týkajícího se evropské spolupráce v oblasti kvality evaluace ve školním vzdělávání, studie mapuje situaci z několika úhlů, obzvláště pak interní evaluaci a způsob jejího propojení s externí evaluací, identifikuje všechny ty, kteří jsou do oblasti evaluace zapojeni a transparentnost evaluačních procesů.

Zaostřeno na školy

Proč má být evaluace škol v centru hlavní pozornosti? První a nejdůležitější důvod je ten, že školy jsou stále ústředním místem z hlediska výzev, které stojí před naším vzděláváním, a to díky stále větší decentralizaci prostředků, které má vzdělávání k dispozici. Vskutku, vzdělávací systémy stále častěji volí variantu decentralizace, aby se přizpůsobily jak ekonomických požadavkům, tak aby se efektivně vypořádaly s heterogenním charakterem nově příchozích studentů do škol, tzv. »školní mix«. Na druhé straně, decentralizace velmi často jde ruku v ruce s definováním standardů – jež jsou samy o sobě mnohem centralizovanější – aby bylo zajištěno, že vzdělávací předpisy jsou spravedlivé ke všem a zcela logické.

Při zkoumání pozice škol v evaluačních systémech evropských zemí lze identifikovat dva základy modely (obr. A), V prvním případě je u podstatné většiny škol (u 23 ze 30 škol) evaluace škol umístěna v samém srdci systému. V tomto případě jsou školy evaluovány jak externím inspektorátem, tak i interně samotnou školní komunitou. Při zavádění tohoto postupu jsou v 16 zemích také individuálně hodnoceni učitelé. Ve zbývajících sedmi zemích jsou učitelé hodnoceni jen za výjimečných okolností, např. při možném povýšení.

Druhý model pracuje s evaluací na jiných úrovních, než je úroveň školy. V Belgii (francouzsky a německy mluvící komunity), Řecku, Francii (základní školství), Lucembursku a v Bulharsku jsou učitelé sami hodnocení externími inspektory. Avšak tyto země pomalu přecházejí k evaluaci školy jako takové. Severské země (Dánsko, Finsko, Švédsko a Norsko) jsou také příkladem stejného modelu. Tyto země se decentralizovaly směrem k samosprávným oblastem, které jsou zodpovědné za existenci škol, a tak zde máme klíč k evaluaci systému. Tudíž situace není nepodobná té, která zahrnuje evaluaci škol nebo po zásluze jejich ředitelů, neboť cílem je evaluace učení a administrativních opatření, atd., nikoliv individuálních učitelů.

Vzájemně se doplňující charakter vnější a vnitřní evaluace

Při existenci těchto dvou modelů, které představují evaluaci škol, se tážeme, jaký přístup byl přijat v těch zemích, v nichž jsou školy jako takové centrem evaluačních systémů?

Ve většině zemí, kterých se to týká, se evaluace vyskytuje v souladu obou dvou modelů, a to jako externí a interní. Oba systémy se od sebe odlišují v postupech, aktérech a cílech.

Externí evaluace – poradenství a monitorování

Ať již jde o místní, regionální či národní úroveň, externí evaluace je vedena aktéry, kteří nejsou přímo zapojení do aktivit škol. V několika zemích se minimálně dva orgány podílejí na povinnostech spojených s rozdělováním velmi často mezi evaluací výukových aktivit na jedné straně, a management a administrativou na straně druhé. Někdy se stává, jako např. v Rumunsku, že se dva orgány podílejí na jednom a témž typu evaluačních cvičení s různými cíli, převážně ve snaze poskytovat poradenství a monitorovat shodu se standardy.

Interní evaluace – mnoho různých hráčů

Na druhé straně je interní evaluace prováděna těmi, kteří mají přímé propojení na vzdělávací aktivity. To je nyní povinné ve 22 zemích a doporučené v šesti dalších zemích. Od 90. let to již není výhradní odpovědnostní ředitelů škol. Evropské vzdělávací systémy hledají cesty k zapojení mnoha dalších hráčů do procesu interní evaluace, včetně představitelů učitelů, rodičů, místní komunity a někdy i žáků samotných. Cílem je hlavně motivovat ty, kteří investují do vzdělání, aby se zlepšila jeho kvalita a přijala či způsobila změna, ale cílem také bývá získat větší pochopení podstaty celého komplexu záležitostí pozorováním škol z různých úhlů pohledu. Velmi často taková vnitřní evaluace pocházející od formálně ustanovených orgánů jako školní představenstvo nebo rada, speciální skupiny učitelů nebo shromáždění učitelů. I když je to velmi rozšířené, velmi málo se ví o tom, jak je to prováděno v praxi, když školám byla udělena v tomto ohledu autonomie. Například příspěvek školního představenstva může být limitován na pouhé odsouhlasení zprávy, která popisuje aktivity školy, či může zapříčinit vznik mnohem podstatnějšího zapojení prostřednictvím podrobných diskusí na téma vhodných postupů. Dále, navzdory tendenci podporovat počet stran, kterých se to týká, silná priorita se uděluje těm, kteří jsou nejblíže živým výměnám názorů na výukovou praxi, zejména ředitelům a samotným učitelům. Mimo těchto participujících orgánů pak rodiče a místní představitelé, kteří se obvykle zúčastňují vnitřní evaluace, tak činí v roli poradců.

Dvě vzájemně závislé formy evaluace

Tam, kde koexistuje interní a externí evaluace, jsou oba typy nezávislé či na sobě vzájemně závislé? Obrázek B ukazuje, že většina systémů plánuje vzájemnou závislost: interní evaluace často vytváří platformu pro externí evaluaci tím, že poskytuje zdroj detailního pohledu na specifické podmínky školy. V porovnání s tím jsou školy jen velmi zřídka vedeny k tomu, aby se zúčastnily externí evaluace, když již provádějí interní evaluaci. V některých zemích je vzájemná závislost interní a externí evaluace silnější v tom, že je formálně posuzována a pod dohledem společností odpovědných za vnější evaluaci.

Větší standardizace postupů

Evaluace znamená zavedení kritérií. První otázka je, kdo tato kritéria určuje a zda jsou přesně stejná pro každého či zda se berou v úvahu zvláštní okolnosti každé školy. V případě externí evaluace, stanovení kritérií závisí na úrovni orgánů, jimž jsou hodnotitelé odpovědní. Čím bližší je tato úroveň centru (nebo nejvyšší úrovni pro vzdělání), tím větší jednotnost kritérií s ohledem na standardní výčet. Toto je situace asi v deseti zemích. V případě interní evaluace existují dva možné scénáře. Tam, kde je cílem zlepšit kvalitu, je školní pedagogický sbor často zapojen do určování kritérií tak, aby jim mohli snadněji vyhovět. Ale tam, kde výsledky interní evaluace se používají jako zdroj informací pro vnější orgány, pak tyto orgány většinou samy stanoví kritéria.

Nevyhnutelně, stanovení kritérií také znamená zvažování obsahu evaluace. Jinými slovy, přesně co je hodnoceno? Ve většině zemí je odpověď ve dvou věcných rovinách. Nejprve procesy, nebo všechny ty prostředky a zdroje mobilizované v procesu aktivity školy, a za druhé, od 80. nebo 90. let 20. století – výsledky, které vypovídají v podstatě o dosažených znalostech a dovednostech. Evaluace procesů má také mnoho stránek. Nejprve, zcela jasně, přichází vyučování a učení, které přirozeně vyvolává otázku evaluace výukové praxe ve třídě (ne všechny země organizují návštěvy ve třídách z tohoto důvodu). Dále evaluace může soustředit zvláštní pozornost na kritéria vedení a podpory žáků, vztahy k vnějším osobám a někdy i celková ‚atmosféra‘ školy, čímž jasně poukazují na důležitost, která je jednotlivým dimenzím přikládána. Pokud se týká rozsahu daných požadavků, kterým školy musejí vyhovět, některé země to specifikují velmi jasně, zatímco jiné dávají v tomto ohledu hodnotitelům samým značný manévrovací prostor. Pokud se týká znalostí a kompetencí žáků, existují dva přístupy. První z nich znamená přesně stejně stanovenou úroveň pro každého – národní prostředek – zatímco druhý přístup znamená stanovení úrovně podmíněné specifickými charakteristikami příjímání žáků na danou školu. S touto poslední možností je možné vzít v úvahu specifické okolnosti škol, které přijímají velké skupiny znevýhodněných žáků.

K čemu by měla sloužit zjištění z evaluace?

Je-li celý evaluační proces – jak interní, tak i externí – dokončen, zbývá ještě rozhodnout o tom, co udělat se zjištěnými poznatky. To znamená zvážit jejich možné důsledky pro školy, a zda mají či nemají být publikovány. Ve velké většině zemí, kterých se to týká, školy dostávají doporučení, které je mohou, ale také nemusejí, zavazovat k vypracování písemného plánu na zlepšení. Následně pak tento plán zahrnuje sankce, pokud plán nepřinese výsledky. Určité země se rozhodly publikovat zjištění u každé jednotlivé školy (obr. C). Zatímco tento přístup umožňuje rodičům a žákům detailně srovnávat školy, může to také způsobit negativní důsledky, obzvláště různé formy segregace jako následek rodičovských strategií vyhýbat se určitým školám, nebo naopak, zaměřit se na ty školy, které jsou vnímány jako atraktivnější.

Přesto však publikované poznatky jsou důležitým informačním zdroje pro všechny, kteří jsou zapojeni do vzdělávání a leží jim na srdci zlepšení jeho kvality.

Co dodat...?

Je jasné, že jakékoliv posuzování kvality ve vzdělávání má za následek pronikavý popis evaluačních forem, které jsou používány. Otázka, kterou zbývá zodpovědět, je, jak tyto různé přístupy k evaluaci přispívají ke zlepšení kvality a jak ovlivňují výkon školních systémů. Další výměna zkušeností a odborných znalostí v této oblasti nepochybně přinese zajímavé vyhlídky spolupráce na evropské úrovni.

Reference

Název publikace: Evaluation of Schools providing Compulsory Education in Europe

Jazykové verze: angličtina, francouzština a němčina – viz webová stránka Eurydice s dalšími informacemi o dostupnosti elektronických verzí v jiných jazycích.

Online umístění: http://www.eurydice.org/Documents/EvalS/en/FrameSet.htm

Datum uveřejnění: březen 2004 Reference year: 2000/01

Viz také: National monographs (http://www.eurydice.org/documents/evaluation/en/frameset_eval.html)

© Překlad PhDr. Ladislava Knihová, duben 2006