O slunném víkendu 13. – 14. října 2006 se na Malé Straně v Praze 1 v Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici sešlo 44 mužů a 130 žen na v pořadí již IV. konferenci Etického fóra ČR, aby společně hledali odpověď na otázku, již si kladou mnozí z nás, ať už pedagogy jsme či nikoliv. Ona klíčová otázka zní: »Má škola vychovávat?« Konference byla spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Zcela jistě budete souhlasit se závěrem účastníků, tedy: ANO. Ale jak? Jak oslovit, vychovávat a zaujmout mládež v dnešní přemedializované, uhoněné a mnohdy takřka odlidštěné době, kdy klasická hierarchie morálních hodnot je jakoby na ústupu?

Etiku jako problém současné společnosti poutavě ve svém vystoupení objasnil první přednášející konference EF ČR prof. PhDr. Petr Piťha, CSc. Připomněl, že se zdá, že řešení problémů dneška při výchově mladé generace je nasnadě. A zdá se být tak prosté…

Využití etické výchovy v oblasti primární prevence společensky nežádoucích jevů představili v prezentaci svého projektu »Máme k sobě blíž« manželé Haisovi.

Druhý den jednání konference EF ČR, na niž se sjeli pedagogové ze všech oblastí školství z celé republiky, zahájila přednáška doc. PhDr. Soni Hermochové, CSc., Možnosti a meze etické výchovy na škole, která vzbudila ve zcela zaplněné aule gymnázia velkou vlnu ovací. Vyvolala však také jednu naprosto konkrétní otázku: »Jaká platforma by mohla sjednocovat různé dobré snahy o lepší školu?« Mezi účastníky konference došlo k jednoznačné shodě, neb diskuse, upřímná a živá, propukala zcela spontánně i během přednášky, čemuž se paní doktorka Hermochová nijak nebránila (a tím sympatičtější bylo její vystoupení). Mínění vyústilo v potřebu jisté neutrální platformy, jakéhosi »ombudsmana pro školství«, který by hledal cestu k porozumění mezi všemi názorovými proudy ve školství.

Antropologii výchovy a vzdělávání představil ve své přednášce prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Poutavě a způsobem zcela srozumitelným vyprofiloval osobnost pedagoga, jaký by měl být. Učitel musí vědět, proč bude říkat to, co bude říkat. Pakliže to neví, desinfikuje tím školu od jakéhokoliv zájmu žáků.

A byl to právě profesor Jan Sokol, který zcela po právu z rukou předsedy EF ČR pana Jiřího Drejnara, obdržel Cenu EF ČR 2005 za účinné šíření etické osvěty, za podporu idejí občanské společnosti a zejména za příklad morální osobnosti.

Se sympatickým a zcela neformálním příspěvkem předstoupil před účastníky konference také současný ombudsman JUDr. Otakar Motejl, který potvrdil staré známé rčení, že »slova učí, ale příklady táhnou!« Jak velký vliv může učitel na žáky mít! Umí-li to. A umí-li jej využívat k dobrému! Že se setkáváme s praxí zcela opačnou? Změňme to. A začněme každý u sebe! Neschovávejme se za nářky na nevychovanou mládež. Je taková, jací jsme my, dospělí. Ani horší, ani lepší.

O tom, že »kvalita života není přímo úměrná úspěchu a majetku« přesvědčila přítomné ve svém vystoupení na téma Etické postoje studentů a úloha školy v jejich formování Dr. Ing. Marie Gabryšová.

S Uplatněním etické výchovy ve školní praxi na druhém stupni ZŠ seznámila všechny přítomné hluboce lidským způsobem paní Anna Vaňková z Brna, vycházejíc tak ze svých konkrétních čtrnáctiletých bohatých zkušeností s výukou etické výchovy na základní škole. Její osobnost je živoucím povzbuzením pro všechny pedagogy, kteří se nezaleknou aplikace nových metod a způsobů do školství. Je jen dobře, že právě tato Základní škola v Brně obdržela již 2x cenu Nadace Josefa Luxe, která výuku etické výchovy také mj. podporuje, jak účastníkům konference osobně potvrdila ředitelka této nadace, paní Luxová.

Bohatý program konference pokračoval vystoupením Mgr. Jaroslava Fidrmuce, Mgr. Pavla Polcra a Mgr. Jaroslava Němce s představením Programu osobnostního rozvoje studenta na Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově pod názvem DJJPRAVDY. Nemohl být zvolen příhodněji. Pestrá počítačová prezentace doprovázená fundovaným verbálním výkladem nenechala nikoho na pochybách, že učitelům z Moravy je jejich povolání posláním, že je berou prostě »doopravdy.«

V závěrečném vystoupení poslední přednášející, jímž byl za Pedagogickou sekci Etického fóra ČR Mgr. Pavel Motyčka, hledal odpověď na otázku, jež se jako červená niť táhla všemi příspěvky obou jednacích dnů konference – »Má škola vychovávat?« Jak vychovává etická výchova? Dle průzkumu bylo zjištěno, že žákům se na učitelích nejvíce ze všeho líbí demokratický přístup (svoboda, ale důslednost), porozumění pro jednotlivce, trpělivost, široké zájmy, charakternost, osobní vzhled, přívětivé chování, učitelské mistrovství. Buďme tedy tací. Výchova je přece výstavbou cesty k tomu, aby byl člověk šťastný. Cílem není štěstí samo o sobě, cílem je výstavba cesty. Buďme tedy staviteli cest. Pro naše děti a mládež. Stojí za to naplňovat toto poslání bezezbytku.