Na druhé straně vím, že v naší republice existuje celá řada základních škol, které se ekologickou výchovou vážně zabývají, sestavují si velmi zajímavé roční plány a zpestřují tím svůj vzdělávací program natolik, že se stávají atraktivnější, než jiné školy v okolí. Mnohdy se jedná o ekologickou výchovu se všemi jejími aspekty, která výrazně napomáhá všestrannému rozvoji osobnosti dítěte a vytváření žádoucích postojů a hodnotové orientace a vnímání estetických kvalit našeho prostředí. Znám také osobně řadu učitelů, kteří se ekologické výchově věnují s velkým úsilím, a to i přes nepřízeň svých ředitelů, pro něž zase metodický pokyn celkem pochopitelně není dostatečně silnou právní normou, která by jim něco závazně přikazovala. Ekologická výchova, nebo chcete-li environmentální výchova, jak se ve světě říká, i když v Čechách se tento pojem zatím moc neujal, je bezesporu jednou z celé řady výchov nezbytných pro rozvoj osobnosti. Podívejme se proto na její realizaci ve škole trochu podrobněji. 

Legislativa

Pro zdůvodnění realizace různých forem ekologické výchovy totiž nepotřebujeme ani žádný pokyn, protože její začlenění do vzdělávacího programu a do ročních plánů jednotlivých předmětů v základní škole je stanoveno přímo zákonem. A ne zákonem lecjakým. Jedná se o tzv. školský zákon, tedy zákon č. 29/1984 Sb. o soustavě základních škol, středních škol a vyšších škol ve znění pozdějších zákonů, část druhá, §5, odst. 1, kde se definuje základní škola takto: „Základní škola poskytuje základní vzdělání; zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie a poskytuje mravní, estetickou, pracovní, zdravotní, tělesnou výchovu a ekologickou výchovu žáků; umožňuje též náboženskou výchovu“. Zdá se vám po přečtení tohoto odstavce ekologická výchova stále jako zbytečná záležitost ve vaší škole?

Protože pro správné naplnění litery zákona potřebuje řada z nás podrobnější instrukce, tak hlavní zásady ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO) ve škole stanovuje metodický pokyn MŠMT ČR č.j. 32 338/2000-22 ze dne 14. 12. 2001(Věstník MŠMT ČR, ročník LVIII, sešit 2, únor 2002, str. 36–37). Základní škola je zde uvedena jako jedna z institucí, které zajišťují plnění státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), který je stanoven usnesením vlády České republiky č. 1048 ze dne 23. 10. 2000.

Po tomto malém legislativním úvodu je na řadě objasnit si, co pojem ekologická výchova vlastně znamená. Tak tedy zde nabízím definici: „Ekologická výchova směřuje k harmonii cítění, myšlení a odpovědného chování člověka k vnějšímu prostředí, živým organizmům, ostatním lidem i vůči sobě samému.“

Ekologická výchova se dnes většinou realizuje jako součást tzv. globální výchovy, která se snaží rovnoměrně využívat rozumu i citu, rozvíjet intelekt, představivost, analýzu, intuici, schopnost komunikovat, spolupracovat, sdělovat názor a rozhodovat. Globální výchova se snaží formovat postoje mladého člověka přímou zkušeností a prostřednictvím různých pohledů na problém.

Globalita má čtyři základní roviny:

Prostorová rovina – snaží se vytvořit vědomí neustále rostoucího propojení současného světa. Snažíme se pochopit změny v nejbližším okolí, abychom pochopili svět jako mnohovrstevný dynamický systém.

Časová rovina – je potřeba si uvědomit, jak minulost určuje naši přítomnost a jaké důsledky může mít pro budoucnost naše dnešní chování.

Rovina problémů – ukazuje, jak jednotlivé problémy dnešního světa, jako jsou porušování lidských práv, terorizmus, chudoba, narušování životního prostředí apod., jsou spolu vzájemně propojeny. A to nejen v čase a prostoru, ale i svojí podstatou.

Vnitřní rovina – uvědomění si světa souvisí úzce s uvědoměním si sebe samého. Není vnější cesty bez vnitřní. Neexistuje žádný problém v makrosvětě, který by neovlivňoval vnitřní svět každého jedince.

Ekologickou výchovu v základní škole realizujeme tak, že v souladu s výše uvedenými principy globální výchovy provádíme se žáky takové aktivity, které přispívají k formování kladného vztahu k životnímu prostředí a k přírodě. Již při prvním pohledu na čtyři roviny globality je patrné, že ekologická výchova prostupuje do celého vzdělávacího programu, do všech předmětů a nemusí být orientována pouze na tzv. nosné předměty, kterými jdou především biologie, chemie a občanská výchova. Ekologické prvky lze s úspěchem zařadit i do vyučování všech ostatních předmětů. A právě to, jak zařadit tuto výchovu přímo do vyučování jednotlivým předmětům, bývá často problém, protože tyto aktivity se chápou spíše jako mimoškolní a nadstandardní. Princip realizace školní ekologické výchovy je v zařazení této výchovy a aktivit s ní spojených do celé řady školních předmětů a využití probíraného učiva pro ekologickou výchovu prováděnou v rámci výchovy globální.

Sestavení ročního programu ekologické výchovy ve škole

Metodický pokyn MŠMT ČR doporučuje ve škole zpracovat program ekologické výchovy jako součást koncepce školy a pověřit jednoho pedagogického pracovníka školy koordinací ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty ve škole.

V naší Základní škole Libice nad Cidlinou v okrese Nymburk je program ekologické výchovy součástí koncepce rozvoje školy a již čtvrtým rokem se na začátku školního roku vytváří roční plán ekologické výchovy. Význam plánu, který má písemnou podobu, je především v tom, že každý ví, co si na školní rok naplánoval, na nic se nezapomene a je možné průběžně kontrolovat, jak se naplánované úkoly a aktivity plní. Rovněž je možné při sestavování plánu lépe koordinovat jednotlivé aktivity v rámci mezi jednotlivými předměty a v souladu s ročními tematickými plány předmětů. Při sestavování ročního plánu si každý učitel znovu zrekapituluje učivo, které ho v daném předmětu a ročníku ve školním roce čeká, znovu zhodnotí možnosti předmětu pro ekologickou výchovu a u jednotlivých témat předem posoudí jejich vhodnost pro začlenění EVVO. Význam písemného plánu je též v tom, že aktivity naplánované na začátku školního roku dále nezbývá, než splnit, neboť plán je veřejný.

Program začíná každoročně v září sestavovat školní koordinátor EVVO tím, že stanoví čtyři témata na školní rok (každé téma na dva měsíce) a potom si pedagogové naplánují do jednotlivých témat v rámci své třídy (na 1. stupni) nebo svého předmětu (na 2. stupni školy) různé problémy, aktivity, praktické činnosti atd., které budou v rámci vyučování s dětmi řešit nebo provádět. Vše se volí tak, aby to korespondovalo s ročním plánem vyučování a s probíranou látkou. Plánují si nejen učitelé, ale také vychovatelky školní družiny a školního klubu. V plánu jsou obsažena jednak témata k probírané látce, jednak praktické činnosti, samostatné aktivity žáků, exkurze apod.

Pro lepší orientaci uvádím názvy některých dvouměsíčních témat: Znečišťování vody a půdy, Význam lesa v krajině, Chráněná příroda ČR, Doprava a životní prostředí, Ekologicky šetrné výrobky, Ekosystémy Země, Jaderná energie – hrozba či naděje?, Péče o vlastní zdraví a životní prostředí, Odpady, aj. Ukázka z ročního programu je připojena k tomuto článku. Aktuální plány si můžete též přečíst na www.zslibice.cz

U každého tématu je stanoveno, kdo bude mít na starosti nástěnku k aktuálnímu tématu (to neznamená, že ji bude dělat). Plán je rozdělen na slohové práce, výtvarné práce, výrobky a aktivity. Není podmínkou, aby v každém tématu byla zastoupena vždy každá třída a každý předmět a ani k tomu nedochází. Všude jsou ale uvedeni konkrétní učitelé a konkrétní předměty a třídy.

Realizace ročního programu EVVO

Při různých aktivitách v rámci programu jsou využívány různé projekty, které nabízí sdružení pro ekologickou výchovu Tereza Praha a které se velmi dobře hodí do vyučování a školám se prodávají za přijatelné ceny.

Rovněž klademe důraz na to, aby si žáci řadu informací vyhledávali sami (školní internet, knihovna, CD ROM) a aby některé práce měly dlouhodobější charakter alespoň malého projektu a nebyly pouze jednohodinovou záležitostí. Za tím účelem je informační centrum školy zahrnující počítače s celodenní možností internetového připojení a odbornou knihovnu otevřeno pro žáky každé odpoledne. Žáci dopředu vědí, která témata či aktivity je ve vyučovacích hodinách v rámci celoročního programu EVVO čekají. Mohou se na ně tedy včas připravovat a samostatně zpracovávat některé problémy, vyhledávat si určitá fakta, čísla a jiné údaje vztahující se k chystané aktivitě. Učí se tak využívat moderní informační technologie. Tyto úkoly žáci plní buď samostatně nebo ve skupinách.

Výstupy ze všech činností, které žáci prováděli v rámci ročního programu EV, jsou průběžně vystavovány na centrální nástěnce na chodbě školy. Objevují se zde různé výtvarné práce, výrobky, tabulky, referáty, vyplněné pracovní listy, slohové práce, vyhodnocení praktických úkolů, písemná zpracování různých problémů nebo úkolů, aktuální informace a čísla, dojmy žáků z probíraných témat atd. Každý se tak může seznámit s tím, co která třída a ve kterém předmětu prováděla a jak tato aktivita skončila. Žáci, jejichž výstupy jsou vystaveny, se tak mohou pochlubit před ostatními spolužáky, ale i rodičům, kteří navštěvují školu.

Na konci každého dvouměsíčního období (tedy na konci každého jednotlivého tématu ročního plánu) se provede vyhodnocení, kdo se svého úkolu nejlépe zhostil, komu se některý výrobek nebo samostatná práce nejlépe povedly. To je pro žáky velmi důležitá zpětná vazba. Hodnocení provádí porota složená z učitelů a žáků. Vyhodnocení jednotlivci obdrží knihu a jsou uvedeni na nástěnce. Tím jsou žáci motivováni k aktivní účasti v programu EVVO.

Nutno poznamenat, že při některých hodinách žáci ani nepoznají, že se právě provádí nějaká aktivita, která je naplánována v rámci ročního programu EVVO. To je samozřejmě ideální situace. Zmiňovaný roční plán je ovšem veřejný dokument, který je umístěn tak, že si ho může kdokoliv přečíst, tedy i žáci.

Roční program EVVO ve škole je podpořen ještě tím, že na druhém stupni školy se předmět přírodopis vyučuje jako tzv. ekologický přírodopis (např. ve vzdělávacím programu Základní škola se jedná o alternativní osnovy č.j. 18 357/92-21). Dále jsme do školního vzdělávacího programu zařadili volitelný předmět biologické a ekologické praktikum, ve kterém je možné realizovat zejména dlouhodobější aktivity a projekty.

Ke konci školního roku v květnu nebo v červnu pořádáme pro žáky týdenní pobytový přírodovědný a ekologický kurz v některém atraktivním území naší republiky (Krkonoše, Orlické hory, jižní Čechy), kterého se zúčastňují zájemci z řad žáků druhého stupně školy a ve kterém se propojuje učivo z různých předmětů a žáci se v terénu často naučí více, než by tomu bylo ve školních lavicích. O tento kurz je mezi žáky velký zájem a kurz je přirozeným zakončením celoročních aktivit v rámci ekologické výchovy ve vyučování.

Důležitým činitelem v plněním ekologického programu školy je ředitel školy. Ten vytváří nezbytné podmínky pro práci svých podřízených a může finančně a morálně stimulovat zaměstnance v jejich aktivitách. Řada případů, kdy se ekologické výchově ve škole nevěnuje taková pozornost, jakou by si zasloužila, se dá zdůvodnit právě tím, že pro ředitele školy tato oblast výchovy a vzdělávání není tak atraktivní jako jiné, nebo jí tak dobře nerozumí nebo k ní nemá vztah.

V naší škole nikoho nenutíme, aby se do ročního plánu EV zapsal a zpočátku to také nedělali všichni pedagogové. Jsme si vědomi, že ve škole neexistuje pouze ekologická výchova a že jiní pedagogové se třeba více realizují v jiných oblastech. Časem si ale roční program ekologické výchovy získal určitou popularitu u žáků a tím pádem i u učitelů. Za roční program ekologické výchovy získala naše škola titul Ekoškola roku 2002.

Předchozí řádky popisující způsob realizace ekologické výchovy v naší škole jsou jen popisem jedné formy přístupu k naplňování EVVO a metodického pokynu. Víme, že existují i jiné formy, které s úspěchem provádějí v jiných školách. Někde se třebas více orientují na střediska ekologické výchovy, která mají v dosahu. V některých školách má ekologická výchova již takovou popularitu a dostává se jí takové podpory ze strany vedení školy, že školy se prostřednictvím těchto aktivit významně profilují. V České republice např. existuje síť škol s ekologickou orientací pod patronátem Pedagogické fakulty UK Praha. Koordinátory této sítě jsou Dr. Kocourek z katedry biologie uvedené fakulty a dále autor tohoto článku. V síti je zaregistrováno přes sto škol z celé České republiky.

Desatero pro ekologickou orientaci školy

1.      Rozhodnutí o ekologické orientaci školy nemůže být nikým přikázáno, musí se s ním ztotožnit vedení školy i pedagogický sbor.

2.      Ekologickou orientaci chápeme jako specializaci na ekologickou výchovu v rámci schváleného vzdělávacího programu.

3.      V ekologické výchově dbáme na čtyři základní roviny globality.

4.      V rámci ekologické orientace se snažíme spolupracovat s ostatními školami a se středisky ekologické výchovy.

5.      V rámci ekologické výchovy se snažíme do vzdělávacího procesu zařazovat projektové vyučování a často přesouvat výuku do terénu.

6.      Ekologická orientace by se neměla soustředit pouze na přírodovědné předměty, ale měla by mít integrační charakter.

7.      Nesnažme se organizovat některé aktivity za každou cenu pouze příkazem shora. Někdy méně aktivit, ale kvalitnějších, znamená více.

8.      Snažme se ve škole vytvořit ovzduší vzájemné tolerance a spolupráce. Naslouchejme názorům našich spolupracovníků a žáků.

9.      Nezapomeňme naše aktivity dokumentovat a jejich výstupy zpřístupnit všem žákům školy i veřejnosti.

10.   Ekologická výchova není negací technického pokroku, jak bývá často některými extrémisty chápána. Je to naopak výchova člověka, který bude využívat všechny vymoženosti civilizace, ale bude respektovat nutnost opatření vedoucích k zachování zdravého a kvalitního životního prostředí ne proto, že je k nim nucen, ale proto, že je přesvědčen o jejich účelnosti.

Ukázka části z aktuálního plánu EVVO

V plánu je uvedeno, kdo z učitelů má patronát nad tématickými nástěnkami, jejichž náplň vytvářejí žáci, dále které činnosti a  ve kterých třídách a předmětech se v rámci tématu budou provádět a který učitel je bude se žáky realizovat. Jména učitelů jsou zde uvedena ve zkratkách.