Motto: „Ne všechno lze změnit, o co se člověk snaží, ale určitě se nezmění nic, dokud se člověk snažit nezačne.“ (James Baldwin)

Učitel by měl mít dovednosti sebereflexe a sebehodnocení, které by měl používat každý den. Měl by se umět kriticky podívat na svou vlastní práci, znát své silné a slabé stránky. Měl by vyhledávat také zpětnou vazbu od svých žáků, jejich rodičů a od kolegů. Pokud shledá, že ne všecko se daří tak, jak by si představoval, mělo by to pro něho být signálem a motivací ke změně. Měl by začít jinak přemýšlet o svém učení, měl by se začít učit novým dovednostem. Kámen úrazu je právě v tom MĚL BY.

Většina z nás nemá ráda kritiku, reaguje obrannými postoji a všechno si bere velice osobně. Jestliže tito lidé slyší nebo čtou, že české školství potřebuje změnu, mají pocit, že je znevažována jejich celoživotní snaha o dobrou práci. Tak to ale není. Jen je potřeba se na to podívat z jiného úhlu – pozitivně. Je přece logické, že svět a společnost se velmi rychle mění a způsob vyučování, který byl dobrý pro žáky před deseti, dvaceti či třiceti lety, dnes už nevyhovuje potřebám současných žáků. Požadovaná změna přináší pro všechny nové příležitosti. Obnáší to sice práci a učení, ale může to učiteli přinést místo rutiny zcela novou radost z jeho práce.

Jenom nesmíme chtít na všechno návody a „kuchařky“. Musíme se podívat přes bariéry svého předmětu a snažit se porozumět vazbám a souvislostem. Učitelské listy se snaží přinášet svým čtenářům právě takovéto materiály. Nedávno se nám stalo, že jedna kolegyně si objednala časopis a napsala nám: „Se zaujetím jsem si přečetla čtyři čísla Učitelských listů, ale pak jsem usoudila, že to nemohu uplatnit ve svém vyučování. Objednávku ruším.“ Její očekávání návodů opravdu splnit nemůžeme, ale nemyslím si, že by nic z informací v Učitelských listech nemohla využít. Ba právě naopak. Její vyučování se přece odehrává v rámci dění, které se Učitelské listy snaží postihnout.

Jiná kolegyně na jedné dílně PAU dávala najevo známky netrpělivosti a pak se přihlásila: „To je všechno hezké, že tady pracujeme ve skupině, ale já jsem se přišla dovědět, jaká je to kompetence, když učím přívlastek neshodný.“ Také její očekávání dílna naplnit nemohla. Její otázka prozradila, že učivo o přívlastku neshodném je pro ni stále cílem, že dosud nepřijala obrácený pohled: správné užívání přívlastků může obohatit písemné i ústní vyjadřování = vést k dobré komunikaci žáka.

Mluvíme o nedostatečné prestiži učitele, ale někdy se na ní sami podepisujeme. Jako ta kolegyně, která dala pětku z písemky z rodinné výchovy žákovi sedmé třídy, protože nevěděl čtyři fáze menstruace (je to opravdu vhodné učivo k písemnému prověřování?). Nebo jiná, jež dala pětku žáčkovi třetí třídy, který vypočítal sloupeček dělení od třetího místo čtvrtého příkladu. Měl to správně, ale paní učitelka kontrolovala jen výsledky. Jsou to zdánlivé maličkosti, ale svědčí o přístupu k žákům. Možná na to už nikdy nezapomenou (a jejich rodiče také ne).