Význam Jana Amose Komenského dalece přesáhl rámec období jeho života. Rozsáhlé dílo, na jehož principech byl založen výchovně vzdělávací systém, jistě není třeba v periodiku tohoto typu detailně rozebírat. Chci se však podělit o krásný zážitek. Dostala se mi do rukou jeho přednáška, která mě zaujala nejen nádherným slohem, ale především hloubkou myšlenek. Jejich poselství je naprosto nadčasové a hlavně v dnešní době bych neváhala doporučit četbu tohoto dílka všem pedagogům i studentům.

„Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělávání“ je název přednášky, se kterou J. A. Komenský vystoupil v „síni potocké školy" 28. listopadu 1650. Dílo malého rozsahu má nedozírnou hodnotu tím, co je předmětem jeho zájmu. Jsou to knihy a způsob, jak k nim přistupovat, užívat je a jakým způsobem z nich získávat poznatky.

Dnes, kdy jsou knihkupectví přeplněna závratným množstvím knih - často skvosty, stejně jako brakem - je myšlenka této přednášky zcela aktuální. Oslovila mě a přinutila přemýšlet a srovnávat velké změny, které mi při čtení vystávaly před očima: dnešní dobu charakterizovanou výrazným odklonem od čtení knih a dobu před 355 lety, kdy jeden z našich moudrých předků přednáší - ani nevíme jakému obecenstvu - myšlenky, které bychom měli vzít za své i nyní, po několika stoletích.

V úvodu poznáváme autora, vlastně mluvčího, který si je vědom toho, že musí posluchače zaujmout, a pozorujeme již v začátku přednášky dramatické prvky, které jistě přiměly auditorium k pozornosti: „...pozorně poslouchejte slova určená k vašemu poučení, aby nebyla mluvena do větru. Chci totiž mluvit k vám, nikoliv k těmto stěnám, protože zamýšlím mluvit o věcech vám prospěšných." Komenský následně rozvíjí hlavní myšlenky o tom, jaký má být vztah ke knihám, co pro nás znamenají, jak obohacují náš život.

Přednáška je rozdělena do čtyř částí, z nichž první uvádí: „Kdo se chce stát vzdělaným, musí si nad zlato a stříbro vážit knih." Nechci vám předkládat příliš mnoho citátů, ale jak reprodukovat tuto prostou a zároveň velikou myšlenku lépe? Není genialita Komenského právě v tom, jak prostým a krásným jazykem dokáže sdělit něco podstatného?

Dále hodnotí cenu materiálních prožitků ve srovnání s „pokrmy moudrosti", které poskytují dobré knihy. Znáte heslo „Kniha je nejlepší přítel člověka"? Asi jsem objevila autora tohoto bonmotu. Komenský tvrdí, že „Knihy jako nejvěrnější přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně, jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí i věci našemu zraku velmi vzdálené." Přisuzuje knihám podivuhodnou moc, vznešenost, přímo božskost. Bez nich bychom neměli vědomosti o světě kolem nás. První část je ukončena těmito pozoruhodnými myšlenkami: „Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost" a „Nejsou-li školy oživovány knihami, jsou mrtvy."

V druhé části hovoří o tom, že nestačí knih si jen vážit jako pokladů. „Ale k čemu je nám ukrytý poklad?" Knihy je třeba číst, aby se tyto poklady dostaly na „světlo boží" a užívalo se jich. Žádný člověk není moudrý sám od sebe. Proto čerpáme moudrost i od druhých - čteme další autory, knihy si půjčujeme, nestydíme se tak čerpat z výsledků cizí práce. I když nepřečteme všechny knihy, musíme se seznámit s co největším množstvím, protože v každé z nich se najde něco pro naše obohacení a poučení. Autor radí, aby čtenář začal nejdříve knihami praktickými, které uvádějí příklady a cvičení z oblastí, které zná, a aby nečetl jen ty, které obsahují pouhá pravidla.

Již první myšlenka třetí části je tak aktuální a praktická, že nás může napadnout, jestli snad autor nebyl vizionář. Píše totiž, že knihy nestačí jen číst, ale musí se číst pozorně, radí podtrhávat důležitá místa a vypisovat podstatné myšlenky. Viděl snad obraz z budoucnosti - studovny různých universitních knihoven s hlavami studentů skloněných nad skripty, stránky podtrhaných pasáží, bloky s excerpcemi? Myslím, že vysvětlením není jeho schopnost věštit. Je za tím spíše jeho genialita, fundovanost a kompetentnost k tomu, aby formuloval rady, jejichž platnost je možno ověřit v době, kdy se létá na Měsíc a pyšníme se pokroky ve všech oborech vědy a techniky.

Důležitý je i jeho komplexní přístup k vědění a vzdělání. Doporučuje výpisky, protože „svěřovat věci pouhé paměti znamená zapisovat je do větru, neboť naše paměť je prchavá, přijímá mnoho věcí, ale hned je zase pouští a ztrácí, není-li podporována zábradlím písma". Chtěla bych upozornit na krásné metafory v tomto citátu a vracím se ještě k myšlence komplexnosti. „Zapisuj všechno, co je pro tebe nové, dosud neznámé, o čem soudíš, že je krásné a že se ti může někdy k něčemu hodit...a vůbec všechno, co vidíš, že se třpytí jako drahokam." Tedy čtenář si nemá všímat jen toho, co se týká jeho oboru. Bylo by chybou nevnímat ostatní hodnotné myšlenky a nové poznatky, které jej mohou obohatit. V tom vidím řešení problému, jak „neprodukovat" absolventy zaměřené a vzdělané pouze ve své specializaci, ale bez rozhledu a schopnosti orientovat se v jiných oblastech života. Předkládané rady nezahrnují jen teoretickou oblast. Prakticky si můžeme pomocí deníku utřídit rozsáhlé bohatství svých zápisků. Ten by měl obsahovat všechny významné myšlenky, se kterými se čtenář ten den setkal. Je však nutno jej opatřit rejstříkem pro jednoduchou a rychlou orientaci.

Poslední část shrnuje důležitost a výhody správného přístupu ke knihám a ke zpracování výpisků. Člověk, který přemůže lenost a usilovně pracuje na svém duševním vývoji, potom využívá výsledky své práce. Je schopen vyjádřit se k problematice z pohledů různých autorů, může psát přednášky na různá témata, je schopen posoudit názory a stanoviska autorů, může tím prospívat druhým, bude se vyjadřovat duchaplně a bude považován za moudrého a sečtělého znalce.

A závěrečná myšlenka? Doslova šok! Co říká autor - tedy velký J. A. Komenský na rozloučenou svým posluchačům? Dnes jim tedy ukázal cestu, kudy jít k velkému vzdělání a jak mohou něco významného dokázat. Lituje však, že jeho toto umění nikdo nenaučil před čtyřiceti, třiceti nebo aspoň dvaceti lety. „Co jsem mohl dokázat při tomto svém věku!" Tento geniální a přitom tak skromný učenec evidentně netušil, že za 350 roků bude horkým kandidátem na to, aby byl zvolen „Největším Čechem", tedy nejvýznamnější osobností v historii svého národa. A uvážíme-li význam i rozsah jeho díla, myslím, že by to bylo ocenění zcela zasloužené.

Literatura:

KOMENSKÝ, J. A. Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělávání, Žďár nad Sázavou, Okresní knihovna M. Sychry, 1991