Vplujete do místa, vdáte či oženíte se, povijete (tedy – vaše žena povije) potomka, máte nějaký úvěr, pak přejdete na jiné místo do jiného podniku atd.a po pár letech – když už jste na začátku středního věku – přijde reorganizace. Oddělení, kde pracujete, je rozpuštěno. Protože jste člověk osobnostně celkem vyrovnaný, bez záště zamáváte jedinému kolegovi z oddělení, který ve firmě zůstává, a jste volný. Pár dnů si dáváte do pořádku různé osobní věci a trochu se poflakujete a pak se pustíte s vervou do hledání nové práce. O lidi vaší profese určitý zájem je, takže s vaším vzděláním, zkušeností a osobnostním profilem by to mohlo někde klapnout. Ale neklape…

Všude se na vás zubí a chválí vaše parametry. Po třetím konkurzu, když zvíte, že kýžené místo dostal pracovník s nižší kvalifikací a s menšími zkušenostmi, začnete větřit. A pak, když vám to zase u jedné firmy nevyšlo, potkáte kamaráda – personalistu, který vás vyslechne, vezme na kafe a řekne: „No jo, ty ouvrkvalifájt [overqualified] – prostě jsi překvalifikován.“ Ztiší hlas a řekne: „Máš moc škol, moc let praxe, máš věk.“ Ošijete se, protože do důchodu daleko. Mávne rukou. „Ty jsi riziko. Žádost o vyšší plat máš o co opřít. Leckterý manažer si rozmyslí, aby za tebe utrácel. Nepotřebuje takovou kvalitu. Potřebuje peníze. A na té pozici mu bude stačit jinoch, který přijme s nadšením každou nabídku. A navíc – bůh ví, koho bys ve firmě mohl ohrozit svým vzděláním a svou zkušeností. Třeba právě nejbližšího šéfa. Dá si pozor… Ty buď nakonec rád. Kdyby tě vzal, začal by možná dělat všechno proto, abys byl pro vyšší šéfy neviditelnej … no nic příjemného, to mi věř!“.

Ale nejsou jen tyto příčiny. Na důvody překvalifikovanosti (overqualification) existují různé názory. Zatím není zřejmě definitivně známo, zda je některá z příčin tou “generální“: zda tedy překvalifikovanost vzniká jen díky měnícím se potřebám na trhu práce; zda souvisí se zvládáním vstupů do dalších životně profesních cyklů a s nižší osobní motivací a ambicemi některých lidí při hledání práce; zda závisí jen na míře dovedností pracovníka. Nepochybně hraje vliv i vyšší „produkce“ vysokoškoláků.

Překvalifikovanost není jevem masovým. I když např. ve Velké Británii byla v 90. létech u některých ročníků až 60%. Ale podle výzkumů nebývá procento překvalifikovanosti v čase stabilní. Jiný výzkum¹⁾ zase (v r. 2000) ukázal 36% překvalifikovaných mužů a 41% takto postižených žen. Na překvalifikovanost Čechů zřejmě ukazují i začínající odchody některých zahraničních firem od nás směrem na východ.

Nicméně překvalifikovanost v posledních rocích poutá pozornost některých sociologů, ekonomů a … některých lidí hledajících práci. Podle definic hrozí riziko překvalifikovanosti tomu, kdo – má letitou zkušenost v profesi; – je příliš vzdělán (resp. též má více než právě potřebné dovednosti); – a byl v předchozím zaměstnání dobře zaplacen. Tedy: Lidé, u nichž je v souladu kvalifikace a práce, jsou adekvátně kvalifikovaní. Nekvalifikovaný je ten, jehož předpoklady nejsou v souladu s požadavky profese. A pokud někdo má předpoklady, které pro jejich „výšku“ nemůže v profesi využít, pak je překvalifikován.

Nevím dnes ještě zcela přesně, zda by překvalifikovanost měla poutat pozornost i nás, pedagogů, přesněji řečeno, „jak soustředěná“ by naše pozornost vůči ní měla být. Uvolníme-li trochu fantazii, můžeme si říci, že bychom měli děti varovat, aby se zas až tak moc neučily, neboť být „jen“ středoškolákem může znamenat menší riziko překvalifikovanosti, než být vysokoškolákem. Mohli bychom také celou věc obrátit sami k sobě, odfouknout si a prohlásit: „Kolegyně a kolegové, nebudeme se nadále už tak dřít – ještě bychom to těm dětem zkomplikovali …“. Realisticky viděno však ruku v ruce s pojmem „overqualification“ (pře-kvalifikace; pře-kvalifikovanost) v angličtině často kráčí pojem „overeducation“ – řekněme: pře-vzdělanost… Ba, oba pojmy se považují do jisté míry za zaměnitelné.

Považuji za nutné v tomto okamžiku upozornit, že otázka pře-vzdělávání není ve studiích tímto jevem se obírajících obvykle spjata se základním školstvím nebo všeobecným vzděláním. Není dost dobře možné se „překvalifikovat“ pro život v obecném slova smyslu. Převzdělanost se dnes pojmenovává hlavně ve vztahu k adekvátní uplatnitelnosti profesních kompetencí. Jako pedagogický problém týká se tedy spíše vzdělání starších žáků nebo dospělých a vzdělání odborného.

Připusťme ale též předpoklad, že v rámci pře-kvalifikovanosti/pře-vzdělanosti budou hrát roli i „parametry“, jichž jedinec nabyl mimo odborné vzdělání. Např. jeho osobnostní stabilita, komunikační dovednosti, hodnotové žebříčky atd. Ty jsou ovšem měřitelné obvykle mnohem obtížněji, než např. některé technické dovednosti atd.

Pře-vzdělanost (dále budu užívat zkratku OE) je zkoumána cca od 80. let XX. stol. D. Dorn a A. Sousa²⁾ z University v St.Gallenu píší: Převzdělán je ten, kdo získal více vzdělání, než vyžaduje jeho „job“ – lidé, jejichž „schooling“ (vzdělání, trénink) překračuje průměr standardu. Je to jedna z forem problematického vztahu mezi kvalifikací a zaměstnáním.

Kde se pře-vzdělanost bere? Existuje hned několik důvodů, proč společnost produkuje více vzdělání, než může sama spotřebovat.

Například ¹⁾:

Někdy kalkulaci týkající se skutečného uplatnění na trhu práce překryjí osobní představy jedince o (budoucím) sociálním statusu. Např. začátkem letošního roku proběhla naším tiskem zpráva, že pražská učiliště mají převis nabídky nad poptávkou – mladí lidé a jejich rodiče preferují jako symbol hodnoty vzdělání maturitu. Větší zájem je tedy o odborná učiliště maturitu poskytující. Nicméně zaměstnavatelé mají zájem o řemeslnické profese zajišťované nematuritními obory… OE tedy může být výrazem zájmu lidí o „vzdělání“, nikoliv však již o skutečné kompetence, které to či ono vzdělání nabízí!!!

Jindy hraje roli názor, že vyšší vzdělání rozšiřuje šance na získání dobrého místa, i když třeba nejsou podmínky na trhu práce ideální.

V dalším případě může být OE důsledkem toho, že společnost vnímá vyšší vzdělání svých členů jako zdroj ekonomického růstu.

Může jít také o snahu státu vyrovnávat sociální rozdíly podporou zvyšováním nákladů na vzdělání bez ohledu na to, jaká je reálná struktura a potřeba ekonomiky.

Zvýšený výskyt OE ovšem může dokonce ukazovat i na jisté plýtvání veřejnými prostředky v oblasti vzdělání (vytváření nepotřebných kvalifikací).³⁾

Jak se bránit, pokud na nás dopadne překvalifikovanost? Jak vidno, jedná se často o jev svého druhu systémový. Tedy bránit se jako jednotlivci můžeme poměrně těžko (“there’s nothing you can do…”, praví jistá odbornice). Jsme-li už ovšem overeducated, můžeme se řídit radami, jak se jako taková/ý prezentovat.

A v tomto ohledu nám může – paradoxně – pomoci i škola, kterou studujeme/kde se kvalifikujeme. Ať už je to škola základní věnující se Volbě povolání či jiné verzi oblasti Člověk a svět práce, nebo škola vyšší, kde nás také učí pohybu na pracovním trhu (a kde nás možná současně i činí potenciálně překvalifikovanými). Ta i ona škola nás může totiž trénovat v tom, jak se chovat, zjistíme-li, že jsme pro zaměstnavatele překvalifikováni.

Problém se tedy sice neřeší, ale komunikačními prostředky se zmírňují jeho dopady. Nuže, několik praktických rad: ⁴⁾

Tradiční pojetí personálního pohovoru svádí k tomu, aby se jedinec „šikovně prodal“ a ukázal, v čem je dobrý. Ale v případě, že jste ve vztahu k nabízené pozici překvalifikován/a, tradiční schéma věru není ideální cestou k jejímu získání!!

Základní strategie pohovoru za těchto podmínek má za cíl předejít námitkám a ukázat otevřeně, proč se ucházíte o nižší pozici. Námitky zaměstnavatele obvykle vyplývají z jeho obav o zajištění pozice. Je tedy dobré tyto obavy „rozpouštět“. Dále se většinou doporučují cca tyto čtyři taktické prvky:

začněte sami o své překvalifikovanosti: Překvalifikovaný zájemce je skutečně často pro zaměstnavatele problém. Hrozí např., že bude hledat stále jiné místo a brzy odejde. Překvalifikovanost můžete opatrně zmínit již v písemných podkladech.

nechvástejte se (kulantněji řečeno „hold back on your brilliance) – jasně definujte svůj skutečný zájem a buďte upřímní: Ujasněte si skutečné důvody, proč se ucházíte o práci na nižší pozici. Nevyprávějte šéfovi, který vede oddělení o třiceti lidech, že vy jste šéfovali třem stovkám… Neříkejte: „Nemohu najít nic vhodného…“, ale raději sdělte, že jste sice pracoval/a na vyšší pozici, ale teď si potřebujete vydělat na živobytí a tato práce by vám to umožnila... Podobně se můžete vyznat z toho, že máte zájem se naučit něco z jiného oboru, co vám volná pozice umožní, nebo přímo upozornit, že hledáte zaměstnání s dlouhodobou perspektivou. Máte-li např. též rodinné či jiné podobné osobní důvody, použijte je. Jde-li vám o práci, prostě mluvte o tom, že potřebujete pracovat. Snažte se zapůsobit dojmem člověka, který neopovrhuje žádnou prací. Zaměstnavatelé obvykle vědí, že jde o byznys a otevřenou věcnost ocení.

buďte flexibilní, pokud jde o PLAT: Jiná obava vyplývá z vašeho potenciálního tlaku na vyšší plat. Tady je prostě dobré nemluvit o tom, kolik „jste zvyklí brát“. Spíš zjišťujte možnosti a přizpůsobte se tomu, čemu se přizpůsobit můžete. A pokud chce zaměstnavatel či jeho personalista přece jen znát váš předchozí plat, pak zkuste: „Mohu říci, že byl velký. Zřejmě větší, než mohu dostat na této pozici. Ale peníze nejsou mou nejvyšší prioritou“. atd. Dejte najevo, že znáte i jiné hodnoty.

případně: JEDNEJTE O DÉLCE ZAMĚSTNÁNÍ: Toto jednání lze doporučit jen podle situace, optimálně tehdy, když zaměstnavatel otázku sám otevře. Někdy tak lze dospět k oboustrannému vyjasnění představ o tom, po jaké době by zaměstnavateli váš odchod nekomplikoval práci i o tom, zda máte svou představu vy. Pamatujte však, že vás zaměstnavatel vesměs nevezme s tím, že mu brzy odejdete.

Ale to je otevřené pole pro manipulaci a sehrávání divadýlek, řekne si teď možná některý ze čtenářů. Ano, je to tak. A co mravní aspekt? Co když překvalifikovaný pracovník naslibuje a pak bude opravdu hledat dál nové zaměstnání? Na to má jistě právo. Může to ovšem poněkud zkomplikovat dalším překvalifikovaným zájemcům o práci… Je to složité. Komunikace je „jenom technologie“, jejíž použití podléhá našim hodnotovým žebříčkům, morálce, slušnosti. Jiné dobré a uskutečnitelné formy řešení problémů OE však, jak jsem se díval do pramenů, zatím po ruce nejsou.

Josef Valenta, FFUK, DAMU

(Za upozornění na téma překvalifikovanosti děkuji Mgr. T. Valentovi z pojišťovny Generali)

¹⁾ Brynin, M., Overqualification in employment. [online] dostupné z: http://www.wallnetwork.ca/inequity/6brynin.pdf

²⁾ Dorn, D., Sousa-Poza, A., Overqualification: permanent or transitory? [online] – dostupné z: www.swisspanel.ch

³⁾ Chevalier, A., Graduate Over-Education in the UK. London: Centre for the Economics of Education 2000. [online] dostupný z: http://ideas.repec.org/f/pch207.html

⁴⁾Baril, T., Avert the 'overqualified' label in job interviews by facing it head-on. [online] dostupný z: http://techrepublic.com.com/5171-22-1038999.html

Lajoie, S., The Perils of Overqualification. [online] dostupný z: http://www.mediabistro.com/articles/cache/a563.asp