Jak to ale pro všechny začalo? Na školy přišel písemně nebo mailem dopis, který obsahoval nabídku pro učitele matematiky a přírodovědných předmětů. Podle něj zájemci o pobyt v kosmickém centru mají vyplnit dotazník a napsat esej o způsobech a problémech výuky matematiky a přírodovědných předmětů, vyjádřit názor, jak žáky přivést ke studiu těchto předmětů. Pak už nezbývalo než čekat, jak to dopadne.

Ve výběru, který prováděla ředitelka pro vzdělávání Katrine Balch, uspělo osm Čechů. Vzhledem k tomu, že jsem byla účastnicí 2. turnusu, ráda bych se více věnovala tomuto pobytu.

Jednotliví členové před odletem o sobě věděli, protože z USA obdrželi elektronickou mapku, kde byli všichni účastníci zaznamenáni. A tak jsme se sešli v Praze při letu do Atlanty přes Frankfurt. Let byl klidný, vše probíhalo dle scénáře. V Atlantě jsem byla ráda, že necestuji sama. Společně jsme našli podzemní vlak, který nás převezl na správný terminál, kde jsme přestoupili na letadlo domácí linky. Let z Atlanty do Hunsville byl jen zanedbatelnou částí celé cesty – pouze hodina letu. Na letišti nás čekal jeden z lektorů Dan Oates. Kromě nás přicestovali učitelé ze všech koutů USA celkem kolem 100 účastníků. Autobus nás odvezl na ubytování v kampusu Alabamské university. Jen co jsme si odložili věci na pokoje a vyzvedli si letecké kombinézy (náš pracovní oblek), pokračovali jsme do raketového centra na večeři a první seznámení s vedoucími skupin a organizací celého pobytu.

První den jsme již pracovali po skupinách – každá nesla svůj název a měla dva vedoucí. Prohlédli jsme si areál kosmického centra, kde nás ohromovalo množství kosmických raket, obrovský raketoplán, muzeum plné modelů a animací – vše spojeno s kosmickým výzkumem. Vrcholem tohoto dne byla beseda s jedním z amerických astronautů Story Musgravem. Jeho fascinující vystoupení zaujalo úplně všechny. Aplaus nebral konce a všichni chtěli získat jeho podpis a fotku s ním. To byl první z velmi vzácných »úlovků« pobytu. Tento den také naše skupina začala pracovat na emblému skupiny, ve které byly tři Češky, jeden Španěl, jeden Brit a dvanáct amerických učitelů a učitelek.

Další dny byly naplněny zážitky tak, že čas běžel jako voda. Pracovali jsme v učebnách, přednáškovém sále, laboratořích, muzeu, sledovali projekci IMAXu, vše se společným jmenovatelem – kosmos, rakety, kosmický výzkum Měsíce, Marsu, raketoplány. Součástí byl také výcvik astronautů – simulace řízení kosmického letu, práce v kosmickém centru, na orbitální stanici, v kosmické raketě, výcvik na trenažérech. Učitelé si vyzkoušeli pohyb při působení menší přitažlivosti, 4g-přetížení, cestu po Marsu, na jezeře se zachránili z potopeného trupu letadla nebo se spustili z věže do vody připoutáni na laně.

Čekaly nás i další zajímavé besedy a setkání. Nejprve to bylo setkání s konstruktérem raket Konradem Dannenburgem, který přišel do NASA v 50. roce se skupinou německých vědců, a posléze beseda s americkým spisovatelem Edem Buckbee, který píše dlouhé roky o astronautech a kosmickém výzkumu. I z těchto setkání mám fotku s každou osobností a jejich podpisy.

Po celou dobu nás provázela výborná organizace celého pobytu učitelů, neustálá dobrá nálada všech lektorů a účastníků.

Ve Space and Rocket Centru probíhaly souběžně pobyty amerických dětí, kteří sem jezdí na prázdninové pobyty, spojené s leteckým s astronautickým výcvikem. Američané jsou hrdí na své úspěchy při objevování kosmu a vedou k tomu i své děti od útlého dětství. Několikrát jsem si pomyslela, kde je naše národní hrdost nad našimi dějinami a úspěchy.

Nakonec přišel den, kdy byla udělána poslední tečka – absolvovali jsme všechny části výcviku, vypustili všechny balóny a typy raket, které jsme vyrobili, vytvořili emblém skupiny a prohlédli si všechny části muzea – dostali jsme odznak absolventa výcviku se jmenováním, řadu písemných materiálů, fotografií a CD. Naposled jsme se vyfotili před naší vlajkou, rozloučili jsme se se všemi účastníky,kteří byli z Indie, Velké Británie, Španělska, Rumunska, Kanady, Hondurasu, Irska, Jihoafrické republiky a USA, s nejbližšími přáteli jsme si vyměnili mailové adresy. S přáním šťastné cesty jsme se rozjeli do svých zemí, plni zážitků, vzpomínek a nápadů pro práci se žáky. Dojmů je tolik, že až po nějakém čase si je dokáži utřídit a srovnat tak, abych se o ně mohla podělit s kolegy a žáky. Již dnes ale vím, že tento zážitek stál za to a přála bych kolegům z naší republiky, aby ho mohli také prožít.

Mgr. Vladimíra Zakrevská, zástupkyně ředitelky ZŠ Zlín, Okružní 4685