Především reforma člověka
Jsem přesvědčená, že reforma ve školství musí zasáhnout především člověka a musí vyjít z jeho potřeb. Tuto skutečnost zdůrazňuji proto, že každá reforma, která je administrativně předepsaná, je vždy více orientovaná na potřeby organizace než na zúčastněné osoby. Musíme se však uvědomit, že reforma může mít úspěch pouze tehdy, když se odrazí v životě jednotlivého žáka a jeho rodiny, v činnosti každého učitele.
Potřebuje reforma školy specificky připravené učitele?
Samozřejmě, že odpověď je pozitivní, protože pouze připravený učitel je ochoten uskutečňovat reformu, vytvářet pozitivní školní klima a naplňovat tak »Sokratovu přísahu«, která vyznívá v duchu humánní školy, o kterou také usilujeme.
Sokratova přísaha učitele
Jako učitel a vychovatel se zavazuji:
· dbát na individuální zvláštnosti každého dítěte a bránit je vůči všemu zlému
· ručit za nepoškození jeho tělesného a duševního vývoje
· dbát na jeho vývoj, naslouchat mu, brát ho vážně
· hledat jeho souhlas ke všemu, co činím s jeho osobou tak, jak bych to činil u dospělých
· vykládat zákonitosti jeho vývoje v jeho prospěch a umožnit mu tuto zákonitost akceptovat
· rozvíjet a akceptovat jeho vlohy
· přijmout jeho slabosti a stát při něm při překonávání strachu a viny, zloby a lži, pochyb a nedůvěry, nedůtklivosti a sobectví všude tam, kde to potřebuje
· nepodlamovat mu vůli i tehdy, když se zdá jeho jednání nesmyslné, ale pomoci mu ovládnout vůli rozumem
· připravit ho pro převzetí zodpovědnosti ve společnosti
· nechat ho poznat, jaký je svět, bez toho, že by ho podrobil
· umožnit mu dozvědět se, co je dobrý život
· dát mu vizi lepšího světa a jistotu, že je možné jí dosáhnout
· učit ho pravdomluvnosti.
Tím se zavazuji také:
· starat se podle svých možností o to, aby také následující generace našly svět, ve kterém se vyplatí žít a aby nebyly zatíženy našimi starostmi a těžkostmi
· zdůvodňovat veřejně svá přesvědčení a činy, vystavit se věcné kritice, svědomitě zkoumat své úsudky
· vystupovat proti všemu, co by bránilo uskutečnění tohoto slibu.
Lidé nejsou loutky
V případě, že učitel má pracovat podle těchto požadavků a tak plnit svůj slib, musí být akceptován jako osobnost, která se spolupodílí na životě organizace.
Potom se může také předpokládat, že učitelé budou ochotni realizovat reformní opatření, spolupracovat při změnách a zkoušet je. Jen tak je totiž možné, že reformní představy a požadavky nebudou v praxi zvráceny a neutralizovány, ale naopak povedou k vytvoření pozitivního školního klimatu. Musíme vyjít z toho, že lidé v organizaci nejsou »loutky«, které plní jen naprogramované role, ale utvářejí a mění svobodný prostor. Starají se o vývoj a dynamiku systému, kde se vzájemně setkávají potřeby lidí a požadavky a očekávání organizace, které musí být sladěny.
Učitelovo desatero
Je patrné, že institucionální podmínky školy, zákonná opatření, učitelské tradice, situační podnětové struktury nejsou často příznivé pro podporu učitelova chování, které by mělo být orientované na žáka. Z této skutečnosti vychází také německý pedagog Hentig, který formuluje pro práci učitele s dětmi »desatero přikázání«:
1. Uctívej děti jako sebe sama.
2. Neodpírej dítěti nic, co je důležité: prospěšnou práci, zodpovědnost disponování majetkem a časem, možnost vybrat si přátele.
3. Neuč dítě to, o co nemá zájem, nevyvolej svým přístupem nudu.
4. Nedělej pro dítě nic, aniž by ses ho zeptal.
5. Neodvracej zrak a nebuď lhostejný, když dítě dělá chyby, nemluví pravdu, činí pošetilosti a je kruté.
6. Neodmítej dítěti svou lásku a důvěru, zajímej se o jeho zármutek, strach a obavy, zvědavost a fantazii.
7. Nesnaž se dělat z dítěte někoho jiného, než je, ale pomoz mu stát se jiným, když chce.
8. Dej dětem do života druhé »desatero«.
9. Pečuj o životní prostředí tak, abys ho jednou mohl dětem beze studu předat.
10. Neměl bys mít děti, když si nemůžeš představit, že také ony mohou vést důstojný a vážný život, že dětství je plnohodnotné období samo o sobě.
Jak je vidět, také tato přikázání omezují učitele určitým směrem, ale v duchu humánní školy a zároveň dávají učiteli dostatek svobodného prostoru pro jeho realizaci v životě školy.
Postupujeme-li třídu od třídy, můžeme zjistit, zda se učitel o vyučování a lidi, kteří proti němu sedí, skutečně zajímá, nebo zda dodržuje pouze oficiální rámec. A zrovna tak to platí i pro komplex školy.
Tlaky na učitele
Ve vyučování a kontaktech se žáky se odráží často tlak, kterému jsou učitelé ze strany byrokracie, ale mnohdy také svých kolegů vystaveni. Předpisy často omezují názorovou pluralitu a originalitu myšlení těch učitelů, kteří mají touhu dělat věci nově a samostatně na základě vnitřního přesvědčení.
Vedle oficiálních ustanovení podléhají učitelé také ve velké míře neformálním požadavkům, které se tvoří v učitelském kolektivu (např. nekritizovat kolegy v přítomnosti žáků, nedávat známky »zadarmo«). To všechno může jako nepříznivá situační podmínka vyvolávat sociální zkraty, redukovat sociální vztahy mezi učiteli a dětmi, učiteli a rodiči, učiteli navzájem. V takovém případě jsou mnohdy podrobná zdůvodňování nahrazována strohými příkazy a úsilí o reverzibilitu sociálních vztahů je porušené »hašteřením« a nadávkami a stále častějšími »ztrátami nervů«. Na místo argumentování se objevuje rozkaz.
Výsledkem je rezignace
Sociální vztahy se stávají neuspokojivými. Tento stav může eskalovat v autoritativní přístup, ale také do situace, ve které nikdo neví, jak dál a jestli má všechno ještě smysl. Podle úsudku učitelů je v případě vysokého sociálního a organizačního zatížení mezi nimi menší souhlas, dochází k větší tvorbě skupin a stoupá rezignace mezi učiteli. Výsledkem toho je zhoršení školního klimatu.
K těmto negativním jevům dochází také tehdy, když se učitelé s reformou neztotožní nebo když reforma přináší příliš velkou zátěž, která je pro učitele neúnosná a bere chuť a sílu vůbec něco měnit. Za reformními snahami musí náš učitel vidět výsledek, pokud možno úspěch, který ho motivuje do další činnosti.
Odkazy na literaturu
1. Hentig, H.: Die Schule neu denken. S. 259 (bližší bibliografické údaje není možné zjistit)
2. Hentig, H.: 3 Vorträge, 7. Auflage. Carl Hanser Verlag 1987 (bližší bibliografické údaje není možné zjistit)
Další použitá literatura
1. Bessoth,R.: Organisationsklima an Schulen. Frankfurt 1989
2. Fend, H.: Schulklima: Soziale Einflussprozesse in der Schule. Weinheim und Basel 1977
3. Oswald, F.: Schulklima. Wien 1989
PhDr. Helena Grecmanová, PedF UP Olomouc
Učitelské listy 1994/1995, č. 9, str. 2–3