• Po absolvování techniky jste učil na střední průmyslové škole, 7 let normalizace prošel jako topenář. Čím vás tato praxe vybavila do funkce ředitele ŠÚ?

Kantořina mi pomohla porozumět škole po stránce pedagogické i provozní. Řemeslo zbavit se malosti, předpojatosti, strachu – chovat se jako občan (»nedržet jen pusu a krok«).

• Už ve své nástupní řeči jste nastínil koncepci regionálního školství na Mlado­boleslavsku. Co jste chtěl tehdy změnit především?

Učitel byl před revolucí pod stálým tlakem nadřízených orgánů, vedení školy, někdy i rodičů – jaký div, že chtěl »šéfovat« aspoň dětem. Chtěl jsem přispět k rozbití téhle vzta­hové i komunikační nesvobody. Dát kantorům pocit, že jsou svobodnými lidmi, ne vazaly svých ředitelů a nadřízených úřadů. Z téhle znovu nabyté svobody pro ně vyplývá nejen možnost volby vlastní vyučovací cesty, ale i odpovědnost za výsledky směrem k veřejnosti a partnerský vztah k dítěti i k nadřízenému. K tomu je nezbytně nutné vzájemné pochopení řídících pracovníků, učitelů a žáků. Jejich společná činnost nemůže mít konfrontační charakter, když cíl je totožný: maximální vzdě­lávání za svobody učitelova projevu a zájmu dětí.

• Co se z, toho povedlo?

Většina učitelů má ke školskému úřadu důvěru, úřad jim pomáhá, slouží jejich potře­bám. Jde tu o proces vzájemné výchovy, proto­že i učitelé se pak takto chovají k dětem – i oni jsou službou pro vzdělávání. Změně myšlení a postojů výrazně napomáhá činnost střediska pro další vzdělávání učitelů SIT (vzniklo transformací z bývalého OPS). Díky okruhu vynikajících spolupracovníků se stalo iniciá­torem a koordinačním centrem transformace školství na Mladoboleslavsku. Metodické semináře a didaktické dílny se uskutečňují z vůle učitelů, kteří se chtějí nechat inspirovat přední­mi teoretiky a praktiky, vyměnit si zkušenosti s kolegy, rozvíjet se dál.

• Co se nedaří?

Neustálé zpochybňování smysluplnosti exi­stence ŠÚ nám bere chuť jít dál. Proto školské záležitosti teď nejdou dopředu tempem, kterým se rozjely. I já někdy klesám na duchu. Jsem bohužel přesvědčen, že ministerstvo školství, zejména jeho špičky, a také parlament v podobě výboru pro školství, nepochopili možný význam ŠÚ právě pro to nejdůležitější, pro transformaci škol. Transformace nepro­běhne díky změněné legislativě, protože záko­ny ji nezpůsobí, ale uskuteční ji lidé zapojení do dění škol. Těmi jsou a budou v prvé řadě vždy učitelé. Ve svém snažení však nemohou být osamoceni, potřebují citlivou pomoc.

Někde ji sice mají od ředitelů škol, někde, i když výjimečně, od obcí, ale vždy by ji mohli mít od svého profesního orgánu. A usměrnit Školské úřady k citlivému vedení škol i peda­gogů tak, aby vzdělání bylo skutečně pro děti, je snazší, než čekat, že na základě legisla­tivních úprav tomu napomohou stovky obcí, ředitelů škol nebo rodiče.

• Slovo úřad v názvu instituce, kterou řídíte, sugeruje představu byra. Práce vašeho ŠÚ je však určitě založena na jiných principech?

Uvědomujeme si především, že jsme službou. Chceme být slušní, vstřícní, pohotoví a kdykoliv dosažitelní k jednání. Převážně vedeme dialog. Když občas vydáme příkaz, je to buď na základě příkazu MŠMT nebo v dobré víře, že díky němu se někdo nedostane do průšvihu z neznalosti. Snažíme se nedělat nic bez účasti lidí a necháváme si vidět do karet.

• Kamenem úrazu bývá spolupráce s partne­ry na úrovni okresu. Jak je tomu u vás?

S okresním úřadem i obcemi se vždycky dohodneme. Berou nás jako fungující úřad, který má své opodstatněné místo na slunci. Přednosta OÚ je ochoten s námi kdykoliv a o čemkoliv jednat, netlačí na zrušení ŠÚ a pova­žuje za nepříliš šťastné ho včlenit do OÚ. Pokud k tomu dá popud legislativa, věřím, že to proběhne v duchu dosavadních velmi korektních vztahů. S obcemi se vzájemně respektujeme. Svědčí o tom i skutečnost, že když ŠÚ připraví pokyn, obce se jím zabývají a berou ho. O školní inspekci ani nehovořím, vždyť tu jsme oba proto, aby školství v okrese fungovalo lépe. Je nutná vzájemná podpora a ne nějaké podrazy.

• Kandidátů na funkci transformátora naše­ho školství je mnoho. Kdo ho podle vás opravdu změní?

Školu změní učitel – tvořivý, neuvěřitelně pracovitý a svobodný, respektující snad jen obsah učiva v podobě závazných výstupů. Kdo změní celé školství, v této chvíli nevím. Ale vnitřně transformované školy si už určitě poradí.

• Jaký by tedy měl být budoucí vzdělávací systém?

Svobodný, prostupný a nekonfrontační ve volbě vzdělávacího programu (viz návrh skupiny Idea) a reálný v rovině řízení se zacho­vaným středním článkem (viz návrh MŠMT).

• Dnešní ředitel školy (zejména s právní subjektivitou) je nejprve ekonomem, právní­kem, manažerem a teprve potom pedagogem. Kým by měl být především?

Vynikajícím pedagogem, který dokáže sladit mnoho individuálních vyučovacích stylů tak, aby to většině dětí v jeho škole vyho­vovalo. Když na to budeme mít, zaplaťme mu manažera. Když ne, musí to za něj zajistit úřad. (Ředitel Tomášek z Brandýsa je jen jeden.) Organizační a provozní činnost by ředitele neměla zahltit, 70 % svého pracovního času by měl věnovat řízení a kontrole pedagogického procesu. Všechna servisní střediska by mu v tom měla pomáhat. Přestože se o to na okrese snažíme, nemají to ani u nás ředitelé škol jednoduché. Zvlášť ne ti, co chtějí dělat školu jinak.

• Dnes jste ředitelem ŠÚ. Jakým byste chtěl být učitelem?

Z toho, že stojím na stupínku, ještě nevyplý­vá, že jsem king. Dítě je originální a indi­viduální osobnost – musí to být pro mne partner. Při každém hodnocení žáka vycházím ze své vlastní práce. Jestliže ho budu respekto­vat a něco ho naučím, změní se nutně i vztah rodičů ke škole.

• Opravdu vidí ředitel školského úřadu ze svého postu i dítě?

Ano, do škol se dostanu dost často a při setkáních s řediteli a učiteli se o těchto věcech mluví. Názor si koriguji i prostřednictvím psychologické poradny, kde pracuje moje žena. A hlavně: jako dítě jsem neměl školu příliš rád, rád bych udělal něco pro to, aby naše děti měly svou školu rády.

Učitelské listy 1993/1994, č. 9, str. 4, Galerie osobností školství