Co to je klima školy?

Jedním z výrazných faktorů, který ovlivňuje celkové výsledky práce školy, spokojenost pracovníků i žáků (stejně jako zprostředkovaně rodičů) se svou školou, pracovní výkonnost, ale i pověst školy, je její klima (atmosféra, vnitřní prostředí).

Klima školy tvoří jakýsi obraz svědčící o mezilidských vztazích, které ve škole existují. Dále se soustředíme zejména na problematiku klimatu učitelského sboru, protože právě ono má pro celkovou atmosféru školy prvořadý význam, který spočívá v jeho přímém dopadu na žáky, na to, jakým způsobem vnímají školu a prožívají svůj pobyt v ní. Vyplývá to z charakteru práce školy, jejíž cíle jsou uskutečnitelné až po rozložení do ohromného množství úkolů. Plnění jednotlivých úkolů pak klade specifické nároky na každého z vyučujících, ale i na jejich vzájemnou spolupráci a souhru. Snaha a úsilí jednotlivce nemůže před žáky nikdy zcela napravit dopad nezájmu a neochoty ostatních. Je proto jednou ze základních povinností každého ředitele školy dbát na utváření vhodného klimatu vlastního pedagogického sboru a současně působit tak, aby zájmem každého učitele bylo této činnosti aktivně napomáhat.

Při utváření klimatu školy hraje rozhodující roli styl řídící práce ředitele školy, to, jak dokáže rozpoznat zájmy a potřeby jednotlivých vyučujících, odhadnout jejich osobní aspirace a hodnoty, které preferují, jak těchto poznatků dokáže využít k motivaci a stimulaci učitelů, k utváření jejich profesních postojů a hodnot. Stylem řídící práce rozumíme určitý způsob jednání typický pro konkrétního řídícího pracovníka, jeho technologii řídící práce.

Nejrozšířenější klasifikace stylu řídící práce:

Vhodnost jejich užití však vždy záleží na konkrétní řídící situaci. (V případě nutnosti evakuace školy z důvodu požáru nelze demokraticky řešit, jak evakuace proběhne, ale je nutno užít autoritativního přístupu. Naopak v případě, že ředitel školy bude u svých podřízených usilovat o změnu pojetí osobnosti žáka, nemůže předpokládat, že k této změně dojde na základě příkazu.)

Schopný ředitel školy musí pružně reagovat na situace, které v jím řízené škole vznikají, a těmto situacím adekvátně přizpůsobit svůj řídící styl. Má-li však být styl řídící práce ředitele školy účinný, musí být zejména dostatečně tvořivý. Neznamená to, že ředitel školy musí nutně být autorem řady inovací, ale jde o to, aby svým způsobem řízení dokázal k inovaci inspirovat své spolupracovníky, umožnil jim jejich tvořivost projevit a realizovat a ocenil jejich snahu a přínos.

S otázkou stylu řídící práce souvisí i problematika delegování odpovědnosti a pravomoci na podřízené spolupracovníky, přidělování úkolů a funkcí (např. třídního učitele, správce kabinetu), vytváření podmínek pro práci podřízených. Sebelepší rozhodnutí řady ředitelů ztroskotávají právě proto, že svým podřízeným nevytvořili podmínky potřebné pro jejich realizaci. Nemáme zde na mysli podmínky ve smyslu materiálního zabezpečení, i když ani tuto oblast nelze podceňovat; za základní podmínku považujeme požadavek rovnováhy mezi odpovědností a pravomocí pracovníka pověřeného nějakým úkolem, funkcí. Např. jestliže ředitel rozhodne, že určitý učitel bude v novém školním roce vyučovat matematiku v určených třídách, přenáší na zmíněného učitele odpovědnost za výsledky, kterých dosáhnou žáci. K tomu daný učitel potřebuje řadu pravomocí (uzpůsobit učební osnovu a časově tematický plán reálným učebním možnostem žáků, aplikovat svůj systém hodnocení žáků, používat těchto forem a metod výuky, které se mu jeví pro danou situaci nejadekvátnější aj.).

Jakékoliv omezení rozhodovací pravomoci učitele, které vede k tomu, že tato pravomoc neodpovídá jeho odpovědnosti, lze označit za nevytváření podmínek pro práci učitele. Učitel je pak pod stálým tlakem hrozby negativního hodnocení své práce bez možnosti adekvátního ovlivnění situace.

(Přetištěno z publikace J. Solfronka a kol.: Kapitoly ze školní pedagogiky, UK, Praha 1993)

Pozitivní školní klima

Helena Grecmanová

Většina amerických výzkumníků, kteří v první polovině 80. let pracovali na výzkumech školního klimatu a studovali jeho kvalitu, se hlásí k myšlence, že bez pozitivního klimatu je velmi těžké vytvořit školy, které by efektivně pracovaly.

Proto nejen vědce, ale také učitele, rodiče a žáky stále zajímá otázka: jaké jsou znaky pozitivního školního klimatu, ve kterém učitelé rádi vyučují, a v němž se dobře cítí žáci, kde se dosahují požadované výkony a kde je málo disciplinárních problémů? A zvláště otázka, zda je vůbec možné vytvořit pozitivní školní klima?

Vymezením znaků pozitivního školního klimatu vzniká ideální představa o tom, jaké by mělo školní klima být.

A protože tato perspektiva vychází ze zkušenosti škol, v nichž se dá hovořit o pozitivním školním klimatu, vymezeném uvedenými znaky, předpokládáme, že podobné klima lze vytvořit také v jiných školách.

Na znaky pozitivního školního klimatu upozorňují např. publikace Havlínové a kolektivu – Jak měnit a rozvíjet vlastní školu (1994), materiály Nezávislé mezioborové skupiny – Svoboda ve vzdělávání a česká škola (1991) a Kotáska a kolektivu – Rozvaha o školství a vzdělanosti a jejich dalším vývoji v českých zemích (1991), příspěvek Tupého v časopise Komenský – K otázce vytváření příjemného školního klimatu (1985/86, č. 7) a od zahraničních autorů materiály Schaffera – Dobrá škola (Die »gute Schule«) (nepublikované texty) a příspěvky Haenische – Co je dobrá škola (Was ist eine »gute« Schule) (1986) atd.

Německá literatura (Schaffer, nepublikované texty) uvádí však také výsledky zajímavého šetření, které se zabývalo názory žáků, rodičů, učitelů a další veřejnosti na pozitivní školní klima. Jde o vyjmenování ideálních kritérií pozitivního školního klimatu tak, jak ho vnímají bezprostřední účastníci i další osoby nepřímo zainteresované na životě školy. Tuto charakteristiku pozitivního školního klimatu však musíme brát pouze jako názory respondentů, kteří postihují jen jeho určitou část. Vymezení pozitivního školního klimatu není v tomto šetření zcela přesné a vyčerpávající.

Znaky pozitivního školního klimatu

Pozitivní školní klima z hlediska žáků:

·        umožňuje samostatné objevné učení, ze kterého má žák radost

·        klade požadavky odpovídající individuálním schopnostem žáka

·        podporuje rozvoj osobnosti žáka

·        dává žákovi jistotu, že bude akceptován

·        umožňuje žákovi zažít úspěch

·        je pro žáka organizačně přehledné

·        zprostředkuje žákovi vědomí, že se k němu přistupuje spravedlivě

·        dává žákovi možnost tvořit školu jako vlastní životní prostor a jako takovou ji vnímat.

Pozitivní školní klima z hlediska učitelů:

·        obecně je chápáno jako pracoviště, na kterém učitel rád pracuje, dobře a adresně učí, rád spolupracuje se žáky, rodiči a kolegy

·        umožňuje učiteli prožívat: citový soulad a pocit sounáležitosti s ostatními učiteli, úspěch v oboru jeho působnosti a pocit seberealizace v práci, pocit svobody a samostatnosti v práci, radost z pochvaly a uznání i ze spravedlivého ohodnocení, spokojenost s daným stavem věci i s bezkonfliktní atmosférou.

Od pozitivního školního klimatu rodiče očekávají:

·        vstřícnost učitelů

·        spravedlivé hodnocení a spravedlivé zacházení s dětmi

·        transparentnost rozhodnutí (např. organizačních, výchovných)

·        vychovatelskou kvalifikovanost a vyučovací kompetentnost učitelů

·        vhodnou motivaci žáků k učení

·        individuální podporu každému dítěti

·        cílevědomou práci školy s ohledem na úroveň žáků v kognitivní a emociální oblasti.

Pozitivní školní klima z hlediska veřejnosti musí žáky připravit:

·        k úspěšnému zapojení do odborného a pracovního světa

·        k svéprávné a zodpovědné účasti na veřejném životě

·        k angažovanosti pro společenské záležitosti

·        k osobní a odborné mobilitě

Učitelské listy 1996–1997, č. 5, str. 19