Nedávné referendum o vstupu ČR do Evropské unie nenechalo nikoho na pochybách, co si většina národa přeje. Vstup České republiky do spolku evropských zemí je tedy téměř na spadnutí. Večerní adrenalinové zprávy o potížích živnostníků a firem v souvislosti s novými evropskými legislativními předpisy nechává většinu pedagogické veřejnosti téměř chladnou. Jich se to přece netýká! Je to jen zdání nebo skutečnost?

Multikulturní třídy

Tak, jak se firmy musejí s novým stavem věcí co nejzdárněji vypořádat, aby v tvrdém konkurenčním prostředí uspěly, také na učitele čeká nejedno úskalí, a to např. v podobě složení žáků ve třídě, kteří již dnes často pocházejí z odlišných etnik, ale především si s sebou přinášejí odlišné kulturní vnímání. Je učitel pedagogicky připraven nebo bude i nadále pokračovat podle jedné šablony a automaticky předpokládat, že žák bude ten, kdo se s tím vyrovná?

Mýty nebo skutečnost?

Pokud patříte mezi ty, kteří se domnívají, že se kolem této problematiky dělá příliš mnoho povyku pro nic, zde je pár příkladů.

Vnímání jazyka

Víte, jak Angličan s největší pravděpodobností vyjádří nesouhlas s vaším stanoviskem? Oh, yes, that´s very interesting! (Ano, to je velmi zajímavé!). Ano, Angličan je ve svém vyjadřování velmi zdrženlivý a slušný. A což teprve Japonec? Zajisté, ten s vámi bude dokonce slovně „bezvýhradně souhlasit“. Je totiž superslušný. Zdalipak jsme jejich „souhlasu“  porozuměli?

Vnímání barev

Víte, jak vnímají červenou barvu příslušníci asijských národů? Zcela jednoznačně pozitivně – je pro ně barvou dobra, naděje. Jak myslíte, že tito žáci budou vnímat červeně podtrhané hrubky v diktátu? Bude to osvícený pedagog, který tyto žáky upozorní, že v evropském vnímání červená znamená problém? Nebo si snad zakoupí čtyřbarevnou propisovačku? Přiznávám, že sama nevím, co je v této situaci správné. A což teprve japonská „bílá smuteční“ barva? Zde by opravdu mohl nastat problém.

Vnímání vtipů

Klasickým příspěvkem k této problematice je pak vnímání vtipů (i kreslených). Zde musíme být vskutku opatrní. Pro někoho obrovská legrace může být pro příslušníka jiného národa urážlivá arogance.

Personifikace vzdělání

K napsání tohoto článku mě inspirovaly snahy západních společností přizpůsobit design a strukturu e-learningových vzdělávacích kurzů pro své klienty a maximálně při tom zohlednit případné kulturní odlišnosti. Např. společnost Nestlé, o jejímž globálním působení není sporu, ale i řada jiných, přizpůsobuje své e-learningové kurzy podle koncového uživatele. Odborný obsah kurzu je, samozřejmě, z 80% stejný, ale zbylých 20 % se liší podle kulturních zvláštností daného místa na zeměkouli. Je-li klientům uživatelské prostředí blízké, odpovídají tomu i jejich studijní výsledky.

A jak to bude s vnímáním kulturních odlišností v české škole? (import žáků)

A jak to bude s vnímáním kulturních odlišností v Evropské unii? (export učitelů)

Co myslíte? Máme dostatek „just in time“ dostupných a správných informací?