Tato místnost plní specifickou diagnostickou funkci právě při vyšetřování podezření na syndrom CAN. Přitom hlavním cílem je zabránění sekundární viktimizaci oběti. Takové vyšetření se tak odehrává v prostředí, které není pro dítě stresující a vyšetřování vede psycholog. Celý diagnostický proces je též zaznamenán na digitální videokameru a může být využit později jako důkazní materiál, případně v místnosti za zrcadlem mohou být přítomni další zaangažovaní odborníci (policie, státní zástupce...). Krizové centrum má k dispozici i diagnostické panenky znázorňující celou rodinu.

Co může udělat škola v spolupráci s Krizovým centrem pro dítě, které je obětí týrání, zanedbávání nebo zneužívání?

Pracovníci škol a školských zařízení mají jedinečnou příležitost případ týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte zjistit, neboť jsou v porovnání s jinými odborníky v kontaktu s dětmi nejčastěji a nejdéle. Dále mají možnost trávit s dětmi čas i mimo vyučování během pobytů ve školách v přírodě či na školních výletech a to často i několik týdnů v roce. Můžou tak zaznamenat náhlé, ale i dlouhodobější změny v chování a jednání dítěte. Proto je velmi důležité neustále zvyšovat povědomí o projevech domácího násilí a o možnostech pomoci právě na školách – mezi učiteli a žáky. V každém kraji České republiky je Krizové centrum pro děti a rodinu, na které se škola může obrátit se žádostí o pomoc při organizování primární prevence domácího násilí nebo i přímé, akutní pomoci.

Je důležité, aby:

·        byly dobře přístupné informace jako letáky, brožurky s kontaktními údaji na viditelném místě v chodbách školy. Krizové centrum může škole tyto materiály dodat. Taky může po dohodě organizovat besedy pro žáky nebo i návštěvu prostor Krizového centra. Je důležité, aby děti věděly, kdo a kde jim může poradit či pomoct.

·        probíhalo průběžné proškolování učitelů a výchovných poradců. Důležité je, aby učitelé byli dobře vzdělaní v problematice ochrany dítěte. Nevyhnutná je taky dobrá znalost možných projevů a příznaků, které se u dětí fyzicky nebo psychicky týraných či sexuálně zneužívaných objevují. Tyto projevy mohou sloužit jako varovné signály naznačující jistou pravděpodobnost výskytu některé z forem domácího násilí. Doškolovací kurzy či semináře poskytují zejména odbornou a metodickou přípravu, která zvyšuje kompetentnost a jistotu v roli učitele a vychovatele.

·        probíhaly programy primární prevence, v rámci kterých se dětem zdůrazní možnost osobní návštěvy, emailového poradenství a že pomáhající organizace jsou povinné zachovat jejich anonymitu. Případně, kdy musí poskytnout informace dále, např. policii. Vedou žáky k uvědomování si práva na svoji bezpečnost, zvyšování citlivosti na projevy a následky násilí, rozpoznání skutečného nebezpečí, adekvátní reakce a schopnost se nebezpečí vyhnout, umět říct »ne«, atd. Ukázalo se, že zejména u sexuálního zneužívání je nejúčinnější ochranou dítěte jeho informovanost. Jenom dostatečně informované dítě dokáže rozpoznat skutečné záměry dospělého.

·        byla problematika domácího násilí, dětských a lidských práv a sexuální výchova začleněna do předmětů jako např. rodinná a občanská nauka.

·        měla škola zmapovanou místní sociální síť ( kde lze hledat pomoc, jak postupovat). Za tímto účelem doporučujeme, aby školy aktivně navazovali spolupráci s pomáhajícími organizacemi.

·        škola udržovala dobrou spolupráci s rodinou resp. rodiči žáků. Často jsou právě rodiče důležitým pomocným vodítkem při odhalování příčin problémů, které žáky trápí.

Co dělat, když se vám dítě svěří:

·        Sdělení dítěte přijměte pokud možno v klidu a věřte mu!

·        Dítě musí cítit, že jste na jeho straně a že to, co se stalo, není jeho vina.

·        Postarejte se, aby ten, kdo dítěti ublížil, již k němu neměl přístup.

·        Je užitečné nabídnout kontakt na odborníky.

·        Poraďte se sami s odborníky, jaké kroky je nezbytné učinit.

Učitelé se v případě podezření na syndrom CAN u některého z žáků můžou obrátit na Krizové centrum pro děti a rodinu. Krizové centrum pro JČ kraj má pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. V případě podezření může učitel se žákem Krizové centrum navštívit a to i bez vědomí rodičů, protože se nejdřív musí vyloučit, zda nejsou právě tito pro dítě ohrožující. Krizové centrum dítě vyšetří a neprodleně kontaktuje odbor sociálně-právní ochrany dětí. Sociální pracovnice (OSPODU) rodinnou situaci prošetří, nabídnou informace, podporu, možnosti náhradního ubytování, kontakty na odborníky. Důležitý přitom je samotný fakt, že se o domácím násilí někdo dozví. Když se výskyt domácího násilí nepotvrdí, kontaktuje Krizové centrum rodiče dítěte a informuje je o průběhu a výsledcích vyšetření. V takovém případě následuje spolupráce zahrnující celou rodinu.

S žádostí o pomoc je možné se obrátit na:

·        linky důvěry – volat lze anonymně, na některé linky i bezplatně,

·        krizová centra – Krizové centrum má každý kraj České republiky, s řešením takových problémů mají mnohaleté zkušenosti a poskytnou potřebné informace,

·        orgány sociálně-právní ochrany dětí (např. OSPOD) – poskytnou přímou, okamžitou a praktickou pomoc v rodině,

·        školní psychology a výchovné poradce ve školách – poradenství pro žáky, ale i učitele,

·        pracovníky pedagogicko-psychologických poraden – diagnostika, doškolování, osvěta,

·        pediatry, dětské psychology a psychiatry – v případě nutnosti ošetření, záznam o zranění,

·        službu kriminální policie a vyšetřování Policie ČR – v případě přímého ohrožení zdraví nebo života, taky v případě podezření na páchaní trestního činu.

PhDr. Nina Kurz, Krizové centrum pro děti a rodinu v Českých Budějovicích