Děje se tak i v rámci péče o rozvoj lidských zdrojů, v zájmu ekonomické prosperity státu. Proto jsou v těchto zemích učitelé připravováni pro práci s nadanými, jak pregraduálně, tak formou mezinárodně platného postgraduálního vzdělávání, garantovaného společností ECHA (European Council for High Ability), která je poradcem Rady Evropy. 

Každá země má svoje specifika v péči o nadané a způsob této péče se mění v souvislosti s rostoucími zkušenostmi, které trvají v USA už více než celé století a v západní Evropě, ale i v některých asijských zemích, už několik desetiletí.  Postkomunistické země mají v tomto směru zpoždění, které se však většina z nich snaží rychle dohánět, mimo jiné opět v zájmu své budoucí ekonomické prosperity. Chceme-li udržet krok s ostatními, je na čase zapojit se do tohoto proudu a využít nabídek spolupráce s našimi zahraničními partnery.

Mezi nejdůležitější kroky vedoucí k zahájení systematické péče o nadané patří seznámení učitelů s charakteristikami nadaných, jejich identifikací a zásadami výchovy a vzdělávání nadaných. Nadaní žáci se vyskytují ve všech formách a stupních vzdělávání a ač někteří z nich odcházejí do výběrových škol a tříd, mnozí z různých důvodů zůstávají, někteří z nich neidentifikováni (např. tzv. underachievers – ti, jejichž výkon neodpovídá schopnostem).

Uvádí se, že nadaných dětí jsou 2–3 %. Odborníci, kteří se zabývají dlouhodobým výzkumem nadání, však došli k závěru, že kdyby měly všechny děti šanci na úplný rozvoj svých schopností, dokázalo by 20–25 % z nich vyniknout v některé z oblastí lidské činnosti.

Je proto zapotřebí, aby učitelé dokázali rozpoznat nadané žáky a byli vybaveni pro práci s nimi. Zejména má-li být realizován záměr společného vzdělávání žáků všech úrovní nadání ve stejné třídě, je nutné připravit učitele pro úspěšné zvládnutí tohoto náročného úkolu. 

Definice nadání

Zakladatelka mezinárodní společnosti ECHA, psycholožka prof. Joan Freemanová, uvádí v jedné ze svých nejvýznamnějších publikací Vzdělávání vysoce nadaných současné mezinárodní výzkumy (Joan Freeman: Educating the Very Able, Ofsted 1998, Londýn), tuto definici nadání:

„Vysoce nadaní jsou zde definováni jako ti, kteří buď vykazují mimořádně vysokou úroveň své činnosti, ať už v celém spektru nebo v omezené oblasti, nebo ti, jejichž potenciál ještě nebyl pomocí testů ani experty rozpoznán. Je rozdíl mezi zjevným nadáním dětí,  nebo adolescentů a dospělých. Nadání dětí je obvykle vnímáno jako rychlejší vývoj v porovnání s jejich vrstevníky, nadání dospělých  je spatřováno ve vysoké úrovni činnosti, založené na mnohaleté usilovné práci ve zvolené oblasti.

Nadání se může týkat současně více oblastí, např. intelektu, umění, tvořivosti, pohybových a sociálních dovedností, nebo může být omezeno na jednu či dvě z nich. Ale potenciál, ať už je jakýkoli, se může rozvinout do mimořádně vysoké úrovně činnosti pouze v podmínkách poskytujících přiměřené vybavení a psychologické příležitosti k učení.

Diskuse o přesných definicích a identifikaci takových dětí probíhají už téměř celé století a budou bezpochyby pokračovat.  Pro vzdělávání je však produktivnější (a vědečtější)  posuzovat úspěšnost z hlediska dynamických interakcí mezi jedincem a vzdělávacími příležitostmi, kterých se mu v životě dostalo. Děti, které mají potenciál pro mimořádné vysokou úroveň činnosti, mohou potřebovat takové vzdělávací podmínky, jaké nespecializované školy nabídnout nemohou.“

Postoj ke vzdělávání nadaných

Ochota zabývat se vzděláváním nadaných úzce souvisí s informovaností a postojem těch, kteří o něm rozhodují, tedy řídících pracovníků, učitelů i samotných rodičů. Malá obeznámenost s problematikou  dává velký prostor mýtům a pověrám (viz Eva Vondráková: Mýty o nadaných, přednáška pro Českou pedagogickou společnost, PedF UK, 27. 2. 2001).

V současné době u nás zastávané názory laické veřejnosti, ale i odborníků z oblasti vzdělávání se podobají těm, které zmiňuje zahraniční odborná literatura popisující počátky péče o nadané. Změna postojů souvisí se stoupajícím rozsahem zkušeností, výzkumů a informovaností o problematice.

Mýty, které jsme zaznamenali v našich sdělovacích prostředcích, mezi učiteli, rodiči, ale i v navrhovaných školských dokumentech, uvádíme zhruba rozdělené do následujících čtyř kategorií. Závažná je zejména poslední, nazvaná „výchovná doporučení“, protože se jimi mnozí lidé, přesvědčení o jejich pravdivosti, důsledně řídí a, byť možná  v dobré víře v pravý opak, brání nadaným dětem ve zdravém vývoji.

1) Jeden z nejčastějších mýtů předpokládá, že nadaní nemohou mít žádné problémy:

• Nadaným není třeba pomáhat, pomůžou si sami.
• Věnovat zvýšenou pozornost vzdělávání nadaných je neetické, už takhle mají nespravedlivě víc, než ostatní – není třeba ten rozdíl ještě prohlubovat.
• Jsou zároveň schopní a úspěšní i v „praktickém“ životě.
• Jsou úspěšní ve všem (pokud jde o školní předměty), pokud ne, nejsou nadaní.
• Mají výborný prospěch a/nebo se umisťují v soutěžích.
• Jsou u učitelů oblíbení.
• Učitelé dokáží identifikovat nadané a rádi s nimi pracují.
• Nadané děti jsou poslušné a spořádané, „umějí se chovat“.
• Rády se učí, rády chodí do školy.
• Rády soutěží.

 2) Jsou jim automaticky přisuzovány negativní osobnostní charakteristiky:

• Mimořádně nadaní jsou bezcharakterní, zneužívají své nadání k obohacení se na úkor druhých a manipulaci s nimi (V. Kožený…). 
• Jsou sociálně nepřizpůsobiví.
• Potřebují dávat najevo, že jsou „lepší“.
• Budeme-li jim věnovat pozornost, budou nafoukaní.
• Podporujeme-li jejich rozvoj k mimořádnosti, budou osobnostně patologičtí.
• Jejich soustřeďování (do škol, tříd, programů pro nadané) vede k elitářství.  

3) Původ a výskyt nadání:

  Všichni jsou nadaní.

• Nadané děti mají nadané rodiče a naopak:                                                

1. nadaní rodiče mají nadané děti
2. nenadaní rodiče mají nenadané děti

• Nadané děti pocházejí pouze ze střední a vyšší vrstvy (z dobrých, případně „lepších“ rodin), jsou to běloši (Evropané, Češi)…..
• Nadané děti jsou „výtvorem“ ambiciózních rodičů, případně dalších nerozumných dospělých.
• Nadání se v 10 či 12 letech ještě nedá poznat.
• Z nadaných dětí se stávají géniové.

4) Z výše uvedených „obecně známých pravd“ vyplývají výchovná doporučení:

• Neměly by se jim dělat žádné výjimky, měli by se učit totéž, případně týmž způsobem a tempem, jako ostatní.
• Jsou přetěžováni = nedávat jim zbytečně další podněty, oni si stejně sami něco najdou a rozvinou se a prosadí. Nedovolit jim moc činností nebo vyučovacích hodin (ani když to chtějí).
• Ono (jejich vývojový náskok) se to časem srovná.
• Nespěchat s výukou jazyků, neučit je v předškolním věku.
• Potřebují se nejdřív naučit poslouchat.
• Je především třeba je socializovat, to je to, co nejvíc potřebují.
• V běžné třídě se nejlépe socializuje.
• Jen v běžné třídě získá cit pro sociální rozdíly a handicapy a naučí se pomáhat slabším.
• Nebudou-li v běžné třídě či škole, nenaučí se např. kupovat jízdenky.
• Potřebují jiný způsob vzdělávání, ale až po absolvování ZŠ.
• Nadaný se v běžné třídě rozvíjí tím, že dělá pomocníka učiteli.

Charakteristiky nadaných

Nadané děti nejsou homogenní skupinou. Liší se nejen druhem a mírou svého nadání, ale např. i vytrvalostí, zájmem a ochotou podřídit se autoritě.

Nadané lze rozdělit zhruba do dvou kategorií:

a) výrazně nadprůměrní – obvykle se snadno a rychle učí, bývají konformnější a jsou-li motivovaní, bývají úspěšní. Tato skupina nejvíce profituje z možnosti vzdělávat se ve výběrových školách, třídách a na víceletých gymnáziích.

b) mimořádně nadaní – tvoří ji asi 2% dětí. Mívají větší problémy v přizpůsobivosti. Jejich ostré vnímání pravidel a rozporů jim často brání chovat se konformně, což jim činí problémy ve vztahu k autoritám. Těmto žákům nestačí pouhé přeskupování v rámci třídy. Potřebují pracovat se staršími, či zcela individuálně.

Pro tuto skupinu žáků je nezbytná horizontální i vertikální prostupnost vzdělávacího systému, bez ohledu na jejich věk a stupeň školy.

Ellen Winner (manželka u nás populárního a často citovaného Howarda Gardnera, autora knihy Dimenze myšlení) uvádí 3 atypické charakteristiky (mimořádně) nadaných (E. Winner: Gifted Children – Myths and Reality):                                                 

1. Předčasnost – první kroky ve zvládání určité oblasti činí dříve než je běžné
2. Trvání na vlastním tempu a postupu – učí se rychleji (a také jiným způsobem) než průměrné nebo i chytré děti. Potřebují minimální pomoc dospělých, většinou se učí samy. Objevy, ke kterým docházejí v jejich oblasti zájmů, je uvádějí v nadšení a motivují k dalším krokům. Nezávisle objevují pravidla a zákonitosti dané oblasti a tvoří nové svérázné způsoby řešení problémů. Znamená to, že jsou tvořivé.
3. Mimořádná vnitřní motivace. Zarputile usilují o zvládnutí dané oblasti („zakousnou“ se do problému). Projevují intenzivní a neutuchající zájem a maximální schopnost soustředění, jsou „posedlí“ svým úsilím zvládnout problém.

Těmito třemi způsoby se kvalitativně liší od „normálních“ dětí, motivovaných k usilovné práci.

„Zázračné dítě“ je extrémnější verzí mimořádně nadaného dítěte – jeho výkon je v určité oblasti na úrovni dospělého.

Chytré, zvídavé děti, podrobené mnohahodinovému tréninku a vedené dospělými k plnému rozvoji potenciálu, nejsou ten případ.

Přehlednou informaci o vlastnostech nadaných podává Iva Pýchová (Iva Pýchová: K výuce nadaných a talentovaných žáků, Pedagogika 4/96):

„Osobnostní rysy nadaných a talentovaných jedinců byly námětem dlouhé řady výzkumných prací i longitudinálních výzkumů v době, kdy se věřilo, že talent lze odhalit převážně na základě osobnostních charakteristik. …Ze soudobých monografií vyniká historiometrická studie světových osobností D. K. Simontona (1988). Hypotéza o přímé souvislosti nadání, talentu  a určitých osobnostních rysů se však ukázala jako nepodložená. Místo konkrétních osobních vlastností však lze rozlišit obecné osobnostní charakteristiky, které jsou pro nadané jedince zpravidla typické:

1. Nadaní a talentovaní jedinci vlastní silnou osobnost. Působí většinou dosti suverénním dojmem, avšak někdy se ve škole mohou jevit jako skromní a tiší jedinci. V jiném prostředí však vystupují dominantně a je patrné jejich pozitivní sebehodnocení.
2. Mají silnou motivaci a zájem o určitý obor činnosti. Tento rys, pokud je spojen se školou, je většinou zřetelně patrný. Avšak někteří jedinci mohou ve škole působit neutrálním dojmem a přitom ve volném čase to mohou být velcí znalci historie, což učitel odhalí zcela náhodně.
3. Typickým rysem je rovněž nonkonformismus. Nadaní žáci patří často mezi rebely a vůdce nespokojenců. Vlivem výchovy nebo působením rodiny se někdy stává, že se někteří z nich podřídí příkazům, se kterými vnitřně nesouhlasí. Jakmile je to však jen trochu možné, volí svůj vlastní, vlastními argumenty zdůvodněný způsob jednání.
4. Nadaní žáci pracují cílevědomě. U některých je tato vlastnost zjevná u jejich zájmů o předměty ve škole, jiní se cílevědomě věnují svým zájmům mimo školu.
5. Cílevědomost úzce souvisí s angažovaností, se kterou se nadaní žáci plně věnují i obětují činnostem, které je zajímají. Jak uvádí Cropley (1967), „nadaní žijí svůj život naplno“.
6. Typickým rysem nadaných jedinců je rovněž jejich zvídavost. Nadaní žáci cítí neustálou potřebu informací, proto někteří doslova sužují učitele neustálými dotazy.
7. V oblasti svého nadání a některých příbuzných oblastech produkují nadaní žáci originální myšlenky, podávají výjimečné výkony nebo vytvářejí neobvyklé, originální produkty.“   

Simonton uvádí vlastnosti nadaných jedinců, kteří se v dospělosti stali vynikajícími osobnostmi a díky tomu jsme se o nich dověděli. Jak upozorňuje definice uvedená v úvodu, nadaní mohou být i ti, jejichž potenciál nebyl ještě rozpoznán. Mnozí z nich jej ani v životě nerealizují a jejich počet se dá velmi těžko odhadovat. Zahraniční výzkumy uvádějí, že minimálně 10–15 % nadaných má výrazné problémy ve školním výkonu a přizpůsobivosti.

Bariéry rozvoje nadání

Na rozvoj nadání dítěte mají největší vliv dospělí kolem něj, tedy rodina a škola.

Izraelská psycholožka Dr. Nava Butler-Por (ECHA konference, Nijmegen 1994), zabývající se výzkumem underachievers, tedy neúspěšných nadaných, uvádí 8 nejrizikovějších skupin dětí:

1. vysoce tvořivé děti
2. vysoce tvořivé dívky
3. děti z odlišných kulturních prostředí
4. nadané dívky
5. omítané děti
6. děti rozvedených rodičů
7. děti s poruchami učení
8. děti bitých matek

Známý, ale velmi nedoceněný, je vliv vrstevníků. Projevovat se jako nadaný vyžaduje určitou dávku odvahy i ve společnosti dospělých. Odlišnost ohrožuje sociální zařazení  dítěte, zejména jeho přijetí spolužáky.       

D. a R. Clasenovi uvádějí 5 variant vztahu mezi úspěšností nadaných a jejich přijetím skupinou vrstevníků (Underachievement of Highly Able Students and the Peer Society, Gifted and Talented International, 1985):

1. popření schopností – aby byl přijat vrstevníky, žák popře nebo odmítne své nadání
2. ponoření se do schopností – aby zmírnili bolest z odmítnutí vrstevníky, ponoří se do svého oboru a vyloučí všechno a všechny ostatní
3. ambivalence – nemohou se rozhodnout mezi přijetím a popřením svých schopností, jejich výkon kolísá
4. odcizení – nechtějí být úspěšní, ani se připojit ke skupině. Někteří jsou tak odcizeni, že opustí školu, buď doslova, nebo alespoň psychicky
5. rozhodnost – žáci, kteří úspěšně zvládnou tento konflikt, jsou nezávislí, mají svůj  okruh přátel a často se aktivně zúčastňují školních činností. Obvykle mají vysoké sebehodnocení, důvěru ve své schopnosti a jejich vztahy s vrstevníky  jsou bez problémů.

Všechny tyto typy nadaných žáků se vyskytují i v našich školách. Mnozí z nich zůstávají neidentifikováni, a tedy i bez potřebné pomoci a šance na rozvoj svých schopností.

Pro ilustraci uvádíme některé zkušenosti nadaných žáků a jejich rodičů v ČR:

Otec nadaného chlapce, který nastoupil rovnou do druhé třídy:

„Štěpán neměl ani tolik problémů zařadit se do kolektivu třídy. I když je tam nejmenší a přezdívají mu „špunte“. Paní učitelka potvrzuje, že se tam neztratí. Problém je spíš opačný – sleduji na něm (nerad), že s nástupem do školy, do kolektivu třídy, značně klesl jeho zájem o „studování“ (myslím tím to jeho nadšené čtení a vyhledávání si nových věcí, slovíček cizího jazyka atd.). Značně se soustředil na to, aby dohnal to, co v jeho očích mají spolužáci navrch = aby se jim vyrovnal. Chápete však asi, že to nejsou vždy právě žádoucí věci. Od jakési roztěkanosti a otrávenosti z povinností až po způsoby chování.“

Matka početné rodiny, učitelka na mateřské dovolené, která původně nebyla přesvědčena o potřebnosti péče o nadané:

„Ondřej (žák 4. třídy) je, pokud jde o školu, bez vědomostních problémů, ale rozhodně ne s přílišným zájmem a úsilím. Známky má většinou dvojky (já cítím nedostatečně pevné znalosti malé násobilky a českého pravopisu). Zájmy: příroda, skauting, sport (ne organizovaně), hudba, četba, dokumentární filmy v televizi.

Třída je velmi průměrná, žádný trvalý přátelský vztah, většinou osamocen. Údajně terčem posměchu, možná i pro nerovnost hmotného zajištění (projevuje se ve vztahu k oblečení). Kamarády vyhledává spíš mezi mladšími chlapci, zřejmá snaha být vůdčí osobností.

Ve fázi nespokojenosti dochází až na pozice absolutní neposlušnosti a vzdoru vůči rodičům. Někdy se odreaguje hrou na klavír.“

I činorodý, dobře společensky přizpůsobený a studijně úspěšný gymnasista měl na ZŠ problémy:

„Kdysi ve třetí třídě byl zhodnocen psycholožkou jako „systémově a gymnasiálním způsobem myslící dítě“. Měl s tímto nadáním ovšem v reálném prostředí výuky „potíže“ – bolesti hlavy z důvodu „nevytíženosti“, stížnosti, že je nesoustředěný a doprovází si výklad učitele „kreslením malůvek“ atd. Obtížně hledal kamaráda, protože by si býval chtěl povídat o počítačích, vynálezech atd. atd. a bylo málo ochotných uší.

Jako dítě prakticky stále něco vynalézal, ovšem nikdy si nehrál s jednou hračkou, vždy to byly systémy a celky. V muzeu, v ZOO, ve vlaku – vždy objevil „technické prvky“, kterými byl fascinován více, než vlastním účelem těchto návštěv. Jakmile se však začali ve škole učit fyziku „v tempu spolužáků“, jeho zájem o tento obor bohužel dosti ochladl. Znovu se probudil až nyní, kdy již jako student gymnasia prožil část prázdnin v letním táboře , organizovaném matematicko-fyzikální fakultou. Tam našel lidi blízké krevní skupiny. …O fyziku je zájem oživen, ale jen mimo školu….“

 (Pokračování příště: Současné problémy vzdělávání nadaných v běžných třídách)