Vážený pane Kulhánku,

díky za odpověď a mohu se k Vašemu tvrzení přidat. Jsou místa, kde netřeba již dalších slov.

 Pouze bych přidal ještě jeden typ na exkurzi. Dlouho jsem totiž zpracovával domu Mnichova. Moc se mi to nedařilo. Před několika lety jsem se ale zatoulal k Náchodu do zrekonstruovaného izolovaného pěchotního srubu Březinka, který je v těsné blízkosti pevnosti Dobrošov.

  Parta nadšenců dala ten srub do stavu těsně před II. světovou válkou, včetně zbraní a dalšího zařízení. Srubem nás provázel člověk, který nejenom uměl, ale který byl přímo tou historií "prosáklý" a z kterého sálalo zaujetí. Inu strávil jsem na tom poměrně malém plácku 3 hodiny a teprve tam jsem pochopil, co to pro tehdejší vojáky znamelo ODEJÍT a KAPITULOVAT. Upřímně řečeno, takový pocit bezmocnosti, zmaru, ponížení a deprese jsem už dlouho neměl.

  Pokud tedy můžete, izolovaný pěchotní srub Březinka navštivte.

                                                    Zdeněk Brom

Něco podobného jsem chtěl napsat.

Jedním z nedostatků (podle všeho záměrných) našeho školství je, že neučí aktivním prožitkům, ale jen biflování. Je-li tomu jinak, není to zásluhou systému, ale jemu navzdory díky výjimečně kvalitním pedagogům.

Před několika lety jsem byl v polských koncentračních táborech. Byly tam současně i výpravy izraelských žáků a studentů. Jeden z nich vložil do výhybky hned za branou papírovou izraelskou vlaječku. Tam jsem pochopil, že (a proč) tento národ je neporazitelný.

V příkrém kontrastu je přetrvávající snaha našich politiků odnárodnit občany a národnostně, vlastenecky, je vykořenit. Kdo má rád svou zemi, a odmítá se alespoň tvářit, že je internacionalistou (dnes euroobčanem), je označen za xenofoba, nacionalistu a pod. Snahy po omezení či dokonce zrušení výuky dějepisu (co se týká Moravanů, tam je tato praxe uplatňována dokonce už od vzniku Československa v r. 1918: přestože moravská zemská samospráva trvala až do r. 1918 a po staletí byly moravské dějiny odlišné od českých, oficiální moravské dějiny končí počátkem 10. st. a i do té doby jsou zkreslené minimálně titulováním moravských králů knížaty, přestože Rastislav byl králem od r. 854 a Svatopluk od počátku vládnutí, naopak spíše rodoví náčelníci čeští jsou nazýváni knížaty. 

I u nás by bylo možné již od základní školy učit děti osobně poznávat napřed nejbližší okolí (včetně historie a souvislostí) a se stoupajícím věkem okruh rozšiřovat. Málokdo z těch, kteří perfektně znají exotická letoviska poznal oblasti v okruhu větším než 50 km od bydliště. Většina lidí nezná ani dějiny vlastní obce.

         Vážený leoku,

přeji pěkný den a díky za komentář.

  Dovolil bych si polemizovat s jeho závěrem. Souhlasím s tím, že vzpomínka časem vybledne. Někdy mám pocit, že je záměrně "vybledávána". Význam ale nezmizí. Víte, morové epidemie byly strašné a ničivé, ale byly způsobeny jaksi nevědomě nebo přírodně. Šoa byl produkt cílený a vědomý. Proto, bohužel, opakovatelný a , bohužel, opakovaný a, bohužel, stále spíše vynechávaný.

       Vážený leoku,

dík za to upřesnění.

  Vážený saldo,

dík za příspěvek. Bohužel ale nesdílím Váš optimismus ohledně IKT, ale respektuji ho.

  Také Vás mohu ujistit, že setkání s pamětníkem vypadá poněkud jinak, než líčíte.

  Malé doplnění bych chtěl ale  uvést ke knihám pana Glazara a Vrby. Pochopitelně nechci, aby z nich učitelé předčítali žákům. Mně by bohatě stačilo, kdyby si je přečetli a s žáky potom pracovali na rozboru některých pasážích. Velmi efektivní a silně emocionální při vyučování také bylo, když jsem část příběhu převyprávěl a pak jsem nechal žáky buď samotné nebo ve skupinách hledat řešení situací, důvody atd. Mohu Vás ujistit, že i největší "drsňáci" rychle opustili pózu a prožívali tyto aktivity velmi intenzivně.

                                 Zdeněk Brom 

Autor požaduje, aby dějepisné učivo nebylo pouhým ,,tabulkovým" přehledem faktů, ale aby bylo žáky dostatečně prožito, pochopeno a aby jim pomáhalo při správném chápání přítomnosti a při ,,prognózování" možné budoucnosti. Krásná idea a jediná možná. Popravdě řečeno, propojení učiva s reálným světem je požadavek dneška. Co to ale konkrétně předpokládá ?

1) Zvýšení počtu hodin dějepisu na škole. Zažil jsem situaci, kdy v 8. třídě byla hodinová  týdenní dotace. V takovém systému opravdu nejde nic jiného než sestavit  faktografickou kostru dějin. V tom případě by to chtělo silnější lobbing ve prospěch dějepisné výuky, který nepředpokládám. Dějepisáři mají zkrátka slabší ,,drive". Někdy mi jejich nářky připomínají ,,psa, který štěká u stokrát občuraného plotu".

2) Zvýšení prestiže dějepisu jako takového. V poslední době mám pocit, že se ,,křižácké" tažení proti údajnému ,,biflování se" údajů svezlo právě po dějepisu. Sám autor akcentuje současný úzus, který dnešním žákům přisuzuje roli ,,pasivních konzumentů dějepisných přehledů". Situace je taková, že snadněji společnosti vysvětlíte potřebnost matematických a jazykových znalostí než znalostí dějepisných. Dějepisné učivo je stále více rozmělňováno do nejrůznějších výchov, jak konstatuje již Prohlášení sdružení historiků ČR  z roku 2003.

3) Zvýšení počtu aprobovaných dějepisářů. Historický přehled dokáže odučit kdekdo. Ale pro to, abyste žáky zaujali a abyste byli schopni vyučovat v souvislostech a s důrazem na současnost, potřebujete člověka s hlubšími znalostmi. Mám pocit, že v současné době je dějepis na základních školách (stejně jako třeba ,,občanky" a nejrůznější výchovy) vyučován ve velké míře lidmi ne právě dostatečně erudovanými. Kdo chce vyučovat souvislosti, musí mít o daném oboru přehled.

4) Očekávané výstupy RVP jsou velice podrobné. Vpodstatě se jedná o dosud fungující osnovy. Bylo by záhodno osnovy přepracovat, stanovit dejme tomu 10 základních témat (náboženství, ekonomické systémy, kultura, války, společnost atd.) a ty rozpracovat do korelujících bodů, které umožní vidět historii společnosti v souvislostech s důrazem na současné, z historie vyplývající problémy. Bylo by možné také uvažovat o opuštění dogmatu, kterým je chronologický způsob výuky, a- jak vyplývá z předchozího - zaměřit výuku více tematicky.

5) Postupovat systémem diferenciace výuky. Vyučovat historii zajímavě předpokládá také žáky, které dějepis baví. Je zde možnost na základě poptávky zakládat specializovanější dějepisné semináře, kde pak můžeme jednotlivá témata rozebírat do hloubky. Je naivní předpokládat, že bude v normálních hodinách čas a prostor k průniku do psychiky Heinricha Himmlera nebo ke srovnávání technokratických přístupů Alberta Speera k výrobě  s představami současných průmyslových magnátů a manažerů.

Obvinění učitelů dějepisu z toho, že neprotestovali proti výrokům p. Dalíka, považuji za demagogické (i když autor to tak zřejmě nemyslel). Jednak p. Dalík srovnával svou pozici v ODS s pozicí M. Bormanna v NSDAP (i když se mi nelíbí, že se v poslední době v mluvě našich politiků roztrhl pytel s termíny evokujícími dobu nacismu - viz např. ,,noc dlouhých nožů"), jednak z výše uvedeného vyplývá, že dějepisáři mají před sebou mnoho důležitějších věcí na práci než komentovat výroky každého politika. V současné době je jejich pozice taková, že by takový komentář zaznamenalo jen minimum lidí.

       Vážený pane Horálku

děkuji za obsáhlý komentář.

 1) Domnívám se, že pouhé zvýšení počtu hodin nic neřeší. Cesta spíš vede přes propojování předmětů, protože pak dojde k výraznému navýšení času, který se může dějepisu věnovat. Vypadá to paradoxně, ale zkušenosti ze světa a některých pilotních škol to dokazují.

2) Zvýšení prestiže dějepisu je pouze v rukách historiků a učitelů dějepisu. Nepsal jsem o všech učitelích dějepisu paušálně, to by byla lež, ale je pravdou, že výrazný počet hodin dějepisu žáky do role pasivní konzumentů a následných odříkávačů staví. Myslím, že to je místo pro debatu a průzkum stávajícího stavu.

  Bohužel i současná česká historická knižní produkce je poměrně v nedobrém stavu. Oproti zahraniční produkci je to dost mizérie. Výjimku tvoří několik málo historiků, kteří nejenom že jsou fundovaní odborníci, ale umí své vědomosti napsat čtivou a srozumitelnou formou - např. Petr Sommer, Michal Lutovský, Martin Wihoda.

3) V tomto bodě s Vámi plně souhlasím. Tady je velký dluh PF.

4) I v tomto bodě souhlasím a velmi se nad tím, co jste napsal raduji. S kolegy jsme již mnohokrát debatovali přesně o podobných věcech a zkoušeli tzv. nelineární dějepis, který stojí na Vámi napsaných myšlenkách.

5) Opět souhlasím. Jen s malou výhradou, že z vlastní praxe mohu potvrdit, že i u žáků, kteří dějepis příliš mít nemusí, lze vzbudit hluboký zájem a dosáhnout dobrých výsledků.

6) Ta zmínka o tragickém výroku pana Dalíka byla opravdu zlomyslným šťouchnutím. I mě děsí, kolik se toho z nacistického slovníku v politice objevilo a považuji to za velmi nebezpečné. Proto si myslím, že by stálo za to, říci pánům politikům jasně, že si zahrávají s ohněm. Tedy pokud se rovnou nemýlí - viz výrok o tom, že nacismus vyrostl ze sociální demokracie.

   Je vidět, že možnost hlubší debaty o dějepisu a dějepisářích je možná. Je tedy jen na nás, zda se staneme předmětem diskuse.

                                  Zdeněk Brom

   Vážená paní Jansová,

nad odpovědí na Váš příspěvek jsem dlouho zvažoval, jak do toho. Tož to zkusím, ale nevím, zde se mi to povede. Za případné nedorozumění se předem omlouvám.

  Váš návod je zajímavý a sám jsem se kdysi coby  dítě k dospělosti dozrávající s podobnými aktivitami setkal. Bohužel ne při čtrnáctidenním školním výletu, ale při prázdninových aktivitách. Nejprve díky schopným vedoucím dětských oddílů, posléze díky hnutí Brontosaurus a Prázdninové škole v Lipnici. Nikdy na to období nezapomenu a pořád z něj čerpám.

  Velká potíž je ale u posledního bodu: "Vyberte z dětí dozorce a dejte jim absolutní moc nad svými spolužáky", ale to Vy asi víte sama dobře, protože důsledně před tímto varujete.

 V západní Evropě proběhl v minulosti podobný experiment simulace vězení s dospělými a skončil tragicky. U dozorců se probudily takové negativní vlastnosti, že došlo ke zraněním a k napadení vedoucích experimentu. Pokud vím, byl na to téma natočen i poměrně faktograficky přesný film - dost otřesné svědectví. Bohužel zároveň i upomínka na to, co C.G.Jung uvedl již dávno:  "Pod tenkou slupkou kultury se skrývá dravé zvíře."

  Proto bych byl rozhodně proti takové aktivitě s dětmi a spolu s Vámi vyslovuji důrazné varování před skutečně velkým nebezpečím. Jinak bych ale uvítal, kdyby na PF a v rámci dalšího vzdělávání byly učitelům více nabizeny nácviky prožitkových aktivit s dětmi, protože, jak sama píšete, pak už není co vysvětlovat. Dobrý nácvik k takovým aktivitám je ale bezpodmínečný.

  Je také ale možné využít služeb již existujících středisek, které podbné aktivity pro žáky všech možných věkových kategorií nabízejí vyškolení odborníci.

  Přeji slunečný víkend.

           Vážený pane Gawlasi,

díky.  O tom bychom měli dál debatovat. Namáháte se správným směrem, protože se dostáváme k podstatě.

       Vážený Tondo,

je pochopitelné, že bez znalosti faktů nelze vyvodit závěry a získat souvislosti. Znalost faktů je při vyučování v souvislostech považována za naprostou samozřejmost, bez které se nedá pracovat. Např. před debatou o konkrétním tématu si žáci samostatně seženou potřebná fakta, v případě mladších žáků učitel připraví materiály, ze kterých se dá čerpat. Žáci se prostě připraví. Na školách je dnes k dispozici běžně internet, CD encyklopedie, klasické encyklopedie, třídní  knihovny, multifunkční učebny atd., pomocí kterých je možné přísun faktů získat.

    Získávání faktů tedy učení v souvislostech neodmítá a ani nepotlačuje. Naopak. Pouze si ho neklade za svůj nejvyšší cíl, kterým je na základě faktů vybudovaná souvislost, vlastní poznání, vlastní závěr atd. Z vlastní praxe Vám mohu potvrdit, že při vyučování formou nelineárního dějepisu měli žáci větší znalost faktů, než když jsem učil formou předávání učitel- žák. Možná to bylo zapříčiněno tím, že žáci fakta získávali sami a museli pro to udělat něco víc, než jen sedět a poslouchat.

  Bohužel se debata o změnách ve školství svezla na spor fakta x debata, ale tak to prostě není.

 S Vaším tvrzením:  "Nejen nedostatek času, ale i věk a nedostatek zkušeností a znalostí dětí brání tomu, aby se skutečně dalo učit v souvislostech." si dovolím nesouhlasit, ale to je věc názoru. 

         Přeji vše dobré a děkuji za reakci.