Zájem byl veliký, hlavní jednací sál byl plný převážně členů a příznivců odborů (soudě podle zaměření diskusních příspěvků), 250 zájemců prý bylo třeba odmítnout.

O čem hovořili řečníci?

Ministr Ondřej Liška konstatoval, že podmínky pro práci učitelů dobré nejsou. Problémem je, že ani zkušení pedagogičtí pracovníci nedosahují průměrného platu, nástupní platy jsou nemotivující, je nedostatek kvalifikovaných učitelů, nedostatek prostředků na pomůcky a vybavení (ICT), učitelé jsou konfrontováni s nespolupracujícími žáky a s kázeňskými problémy. Podporu učitelů označil jako jeden z nejdůležitějších úkolů MŠMT.

Odměňování považuje za nedostatečné, závisí ovšem na rozpočtu. Zatím se podařilo získat 4,5 mld na nenárokové složky, ale navyšování mezd musí pokračovat. Pokud se to podaří zajistit, bude to motivací pro mladé učitele »přijít a setrvat«. Pokračovat musí také tendence spojit zvyšování mzdy s kvalitou práce učitele.

Ministr informoval, že zadal zpracování analýzy Bílé knihy, Standardu profese učitele, novely zákona o pedagogických pracovnících a návrhu systému DVPP. V propojení všech těchto dokumentů a činností by měly být nejdůležitější problémy učitelů řešeny. Probíhající reforma by neměla být něco, co pedagogům komplikuje práci, ale co jim pomůže. Především ovšem jde o kvalitu škol. Mělo by dojít k dohodě s pedagogy o kritériích a o formulaci priorit. Chce pro tyto otázky získat zájem veřejnosti – konkrétnější bude začátkem března. Ministr sklidil aplaus a na žádost účastníků přislíbil, že jeho projev bude zveřejněn. Najdete ho ZDE.

O novele zákona o pedagogických pracovnících hovořil náměstek ministra RNDr. Jindřich Kitzberger. Měla by zvýšit prostupnost kvalifikací pro jednotlivé stupně škol, odstranit zbytečné bariéry, řešit problémy nekvalifikovaných učitelů a drobné formální nedostatky zákona. Podrobnosti najdete v jeho prezentaci ZDE.

O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků a jeho problémech informovala v zastoupení ředitele NIDV Mgr. Kateřina Bundilová. Hovořila o probíhajících projektech a připravovaném návrhu systému DVPP. Prezentace ZDE.

Hodnocení stavu personálního zajištění výuky ve školách bylo tématem pro ústřední školní inspektorku Mgr. Olgu Hofmannovou, ČŠI. Podala informaci o kvalifikovanosti ředitelů a učitelů a o vysokém věkovém průměru (např. v MŠ je 44 % učitelek nad 25–30 let praxe). Začínajících učitelů je jen 3,6 %. Alarmující je přes 50 % nekvalifikovaných učitelů angličtiny v základních školách a 20 % nekvalifikovaných v přírodopise a dějepise. (Podle ÚŠI je tu možná souvislost s výsledky TIMSS.) Nabídka kvalifikačního studia bohužel neuspokojuje poptávku.

Za rizikové faktory označila nízký podíl mladých učitelů, subjektivní pocity nízké společenské prestiže a nedostatečného finančního ohodnocení, velké územní rozdíly v platových podmínkách, nízkou počítačovou gramotnost u starších učitelů, která omezuje inovace výuky, nízkou cizojazyčnou gramotnost a nedostatečnou připravenost učitelů na práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Podrobná prezentace ZDE.

O financování platů pedagogických pracovníků v roce 2009 informoval Ing. Vlastimil Finke z MŠMT. Připomněl, že platy učitelů vzrostly od roku 2001 do r. 2007 o 50 % (v r. 2007 průměrný plat 23 000 Kč, nenároková složka 2 300 Kč = 10 %). Při normativním financování, jestliže sbory stárnou a ubývá žáků, je stále méně peněz na nenárokové složky. Rok 2009 je významný předěl – ředitel konečně ví dopředu, kolik na nenárokové složky dostane, což by mělo mít dopad do diferenciace podle kvality výuky.

Mgr. František Dobšík, předseda ČMOS, hovořil o pracovně právních podmínkách pracovníků ve školství. Odbory se soustřeďují na kvalitu pracovně právních předpisů (jednoznačnost výkladu), na kvalitu jejich uplatňování a na dostatek finančních prostředků k rozvoji. (Upozornil, že ing. Finke zapomněl uvést loňský propad mezd.) Při jednání s MŠMT o novele zákona o pedagogických pracovnících v některých bodech zástupci odborů nedospěli ke shodě (pracovní doba, přespočetné hodiny). Jeho projev si můžete přečíst ZDE.

O aktuálních otázkách postavení učitelů na Slovensku informovali Ján Gašperan, předseda OS pracovníků školství a vědy na Slovensku, a PhDr. Tatiana Rosová, poslankyně NR SR.

A o čem mluvili diskutující?

O přetížení ředitelů (nejen) málotřídek byrokracií, o problémech se zřizovateli škol–obcemi (litovali zrušení školských úřadů), o nedostatečné komunikaci ministerstva v minulosti, o ostudných tarifech (byl připomenut slib 130 % průměrného platu), navrhovalo se dát část z letošních 4,5 mld do tarifů, zazněla otázka, zda si někdo myslí, že 6 % nadtarifu zlepší práci učitele, tvrzení, že se z nadtarifů lepí mimoškolní aktivity, ne kvalitní učení, že novela zákona umožňuje nekvalifikovaným zůstat ve školství, ale měli by se raději zaplatit kvalifikovaní kvalitní učitelé, aby chtěl mladý kantor jít učit, mluvili o přijímání žáků se čtyřkami na střední školy, o postavení učitele ve společnosti, kdy dobrý vzor nedávají ani poslanci, o despektu rodičů, žádali o neprodlené řešení problematického chování žáků a vytvoření právních mechanismů, aby se učitelé přestali cítit ohroženi, o zajištění »důstojnosti člověka« pro učitele, zaznívala výzva »nechte nás konečně učit«.

Ne, že by diskutující neměli v mnohém pravdu a že by nebylo potřeba podmínky učitelů zlepšit. Ale forma byla často emotivní, hlasový projev někdy až na hranici hysterie, takže si nezaujatý posluchač musel pomyslet o učitelích své. Tarify, tarify, tarify, státe, zaplať, státe, zařiď nám kázeň a uznání ve společnosti! Jen jediný z diskutujících, které jsem měla možnost slyšet, řekl: »Přiznejme si, že všichni neučí stejně poctivě«, nikdo neuvedl upadající výsledky výuky, jen málokdo přišel s myšlenkou, jak práci s dětmi zlepšovat. Nikdo nevzal v úvahu, že svět je a ještě pár let bude v ekonomické recesi, roste zadluženost, hroutí se firmy a přibývá nezaměstnaných, že nikdo dnes neví, kdy a v jaké podobě společnost z krize vyjde. Jako by se přítomní pohybovali ve skleníku, do kterého nic nedolehne a spása musí přijít jedině shůry. Přitom budou muset se svými žáky (a jejich rodiči) projít jistě nejednou zkouškou a možná právě to, jak se k situaci změněné krizí postaví, jim zajistí úctu ve společnosti.

Zlepšení podmínek by mohl přinést nový zákon

S návrhem přišla v reakci na diskusi pořádající poslankyně Michaela Šojdrová: »Nároky na učitele jako na toho, kdo vzdělává i vychovává, rostou. Učitel má také zodpovědnost za morální vývoj dětí, i tyto nároky rostou, protože role rodin je oslabena. Učitel je vystaven velkému tlaku – na zvládnutí odbornosti a také na zvládnutí různých stresových a lidsky obtížných situací.

Myslím si, že je zde na místě uvažovat o samostatném zákonu o platu a náhradách za pedagogickou činnost. Dnes takový zákon mají ústavní činitelé, soudci, policie, armáda. Tedy ty profesní skupiny, které mají určité výjimečné postavení a zodpovědnost. Myslím si, že učitel má výjimečné postavení a zodpovědnost ve společnosti. Soudci a policie jsou represivními složkami, řeší následky nedostatečné výchovy a vzdělání. Jsou to právě učitelé, kteří jsou po rodině prvními a nebo dokonce jedinými, kdo může chování lidí celoživotně pozitivně ovlivnit.

Domnívám se, že přišel čas na to, abychom na zákon o kvalifikacích pedagogických pracovníků navázali zákonem o jejich odměňování. Předpokládám, že bychom tak daleko lépe odlišili specifika pedagogické práce a konečně realizovali efektivní kariérní systém.« (Celý příspěvek najdete ZDE.)

Ing. Šojdrová sama ovšem připustila, že zákon by vyžadoval velkou legislativní přípravu. Dodávám: nejenom, také dosažení konsensu ústavních činitelů. Umíte si představit, že by se dohodli napříč politickým spektrem, aby učitelé měli zvláštní zákon o platu a náhradách, jako mají poslanci a senátoři, soudci, policisté a vojáci? Že by prevence, výchova a vzdělávání byly u nás postaveny na roveň represe? V jakém časovém horizontu by takové dohody bylo asi dosaženo?