Praxishauptschule v hlavním městě Tyrolska Innsbrucku je jednou z mnoha škol, na kterých je možno takové hodiny shlédnout. Je součástí tamní vysoké školy pedagogické (Pädagogische Hochschule) a odpovídá našemu druhému stupni základní školy. Na škole vyučuje 25 pedagogů ve 4 ročnících s celkovým počtem 200 žáků.

Během svého týdenního pracovního pobytu na výše uvedené vysoké škole (Pädagogische Hochschule) jsem měla možnost spolu s tamními studenty takovou demonstrační hodinu shlédnout. Jednalo se o hodinu německého jazyka, jejíž cílem byl rozvoj řečových dovedností a mluveného projevu žáků, na příkladu popisu praktické činnosti. Tou byla příprava jednoduchého pokrmu, který si žáci mohou připravit i sami doma.

Vyučovací hodina byla realizována ve třetím ročníku (odpovídá naší sedmé třídě základní školy). Začala motivační fází – navozením tématu, pro který si paní učitelka zvolila řadu obrázků, které nalepila na tabuli. Jednalo se o rozmanité pokrmy, které žáci postupně pojmenovávali a popisovali.

V další fázi byli žáci navedeni k objevení koše zakrytého utěrkou. Předpokládala jsem, že žáci budou hádat, co je v něm ukryto. Paní učitelka zvolila jiný postup, který se mi velmi líbil. Nechala vždy jednotlivého žáka do košíku sáhnout s cílem vytáhnout předmět v něm ukrytý. Následně musel žák popsat, co vytáhl a na co se tento předmět používá. Paní učitelka důsledně dbala na to, aby se každý z žáků dostal ke slovu. Jakmile byl košík prázdný, všichni již věděli, že se jedná o kuchyňské potřeby. Tato fáze byla prvním momentem, kdy bylo možno odhalit, že mnohým žákům chybí slovní zásoba, či některé předměty vůbec neznají.

Poté obdržel každý z žáků obrázkový materiál, na kterém byl vyobrazen postup při přípravě pokrmu, konkrétně tvarohového krému. Následovala opět fáze popisu jednotlivých dílčích obrázků.

Již v této fázi bylo zcela znatelné, že někteří žáci neumí používat či dokonce neznají konkrétní výrazy jako »halbieren« (rozpůlit), »zugeben« (přidat), »…Esslöffel…« (polévková lžíce – ve spojení s konkrétní přísadou) aj.

Po teoretické části následovala část praktická. Paní učitelka přinesla přísady pro přípravu výše zmiňovaného krému. Žáci se shromáždili kolem učitelského stolu, jednotlivci byli postupně vyzýváni k tomu, aby po krocích realizovali přípravu pokrmu, avšak s podmínkou, že krok, který učiní, musí popsat.

Toto spojení praktické činnosti s upevňováním mluveného projevu vzbudilo u žáků velký ohlas. Navzájem každého velmi napjatě pozorovali a byla vidět i snaha vzájemně si špatná spojení či chybná vyjádření spontánně opravovat. Po dokončení dostal každý trochu krému na ochutnání.

V poslední fázi paní učitelka pomocí zpětného projektoru promítla na plátno opět obrázkový postup. Všichni si jej ještě jednou zopakovali, samozřejmě byl kladen velký důraz na problematické výrazy. Za domácí úkol bylo znovu si celý postup přípravy krému zopakovat, napsat do sešitu, ovšem s možností doplnění či vylepšení receptu o možné nové přísady. Vznikl zde tedy prostor pro možné rozšíření slovní zásoby o nové výrazy.

Takto pojatá vyučovací hodina se mi velmi líbila, měla jasně promyšlený cíl. Při nácviku specifických výrazů, které se používají při přípravě pokrmů, byly použity příklady z každodenního života – praktická příprava pokrmu. Došlo ke kombinaci frontální i skupinové výuky.

Zcela jistě není možné v každé vyučovací hodině veškerou činnost takto prakticky a názorně demonstrovat. Není to mnohdy možné z časových či jiných důvodů realizovat. Ve svém příspěvku jsem chtěla pouze ukázat, že vyučovací hodinu lze pojmout i takto netradičně a zpříjemnit ji tím jak sobě, tak i žákům.

Mgr. Ivona Dömischová

Katedra německého jazyka PdF UP Olomouc