Nebude na škodu si připomenout, jak tento stav vznikl. Uvádí to zajímavá studie Střediska vzdělávací politiky PedF UK (SVP) z roku 2007 (J. Koucký a J. Kovařovic: Nová rizika a nové příležitosti. Perspektivy středního vzdělávání, příloha Učitelských novin 23–24, červen 2007):

»Stát až do 90. let odpovídal pouze za všeobecné vzdělávání a odborně teoretickou složku (MŠMT určovalo jejich cíle, obsah, strukturu výuky apod.). Za praktickou složku výuky odpovídaly podniky, resp. sdružení podniků. Učiliště byla většinou organizační součástí oborových ředitelství, která financovala nejen praktickou složku vzdělávání, ale i celý provoz a investice učilišť. Při privatizaci se sdružení podniků rozpadla a většina podniků přešla do rukou nových soukromých vlastníků. Aby se učňovské školství vůbec uchovalo, převzal roli zřizovatele a postupně i jeho financování stát (reprezentovaný střídavě ministerstvy hospodářství a školství). Tehdy vznikl fenomén tzv. státních učňů. Původně byl sice zamýšlen jen jako krátkodobé řešení, ale státních učňů přibývalo a podniky – procházející v té době velmi obtížným obdobím restrukturalizace – se postupně začaly spoléhat na stát a dnes již očekávají, že jim přípravu nových pracovníků zajistí.«

Tato studie i studie NÚOV obsahují celou řadu doporučení. Zdá se, že současné vedení ministerstva konečně podobné studie nejen čte, ale reaguje konkrétními kroky. Naposledy to bylo 10. října 2008, kdy byl na tiskové konferenci představen Motivační program spolupráce škol a zaměstnavatelů. Je součástí komplexního řešení problémů středního odborného školství v ČR, které má být do konce roku předloženo vládě. MŠMT diskutuje o návrzích jak se sociálními partnery, tak s ministerstvy financí, práce a sociálních věcí a průmyslu a obchodu. Ministr Liška by nejraději viděl realizaci opatření od 1.9. 2009, opatření daňové povahy od 1. 1. 2010. »Materiál není úzce resortní. Politika musí být vládní, aby byla účinná,« konstatoval ministr.

Odpověď MŠMT na demografický vývoj

Motivační program představil poradce ministra Martin Mach. V demografickém vývoji se očekává pokles počtu patnáctiletých o jednu třetinu (z letošních 120 000 na 90 000 během dvou let). Předpokládá se, že dojde k přesunu žáků do maturitních oborů, kde se uvolní místa. Studie SVP o tom hovoří jako o kaskádovém efektu: »Vždy se zaplní volná místa na typu preferované střední školy a pouze neúspěšní uchazeči přecházejí na další méně žádaný typ školy. Při demografickém poklesu to povede k výraznému snižování počtu uchazečů ve školách s nižším statusem. Předpokládaný úbytek počtu žáků vstupujících na učiliště je nevyhnutelný, pokud se nepřistoupí k zásadnějšímu řešení, nezvýší se jejich prestiž (což ovšem předpokládá zvýšení kvality a atraktivity) v očích žáků a rodičů (spolu s jejich odpovídající motivací).

Úbytek počtu žáků ovšem bude mít i řadu dalších významných doprovodných důsledků, na které bude muset vzdělávací systém reagovat. Za prvé se změní složení žáků na jednotlivých typech škol, a to jak z hlediska jejich rodinného zázemí, tak i osobnostních vlastností, studijních předpokladů a aspirací. Změní se tím i charakter výuky na jednotlivých školách, pravděpodobně i dosažené výsledky vzdělávání žáků, budou ovlivněny i kvalitativní vzdělávací standardy…

Navíc může dojít k tomu, že zatímco střední školy s maturitními obory se do roku 2015 zmenší v průměru jen na 80–90 % současného počtu žáků, u učilišť půjde o pokles na pouhých 30–40 % dnešního počtu žáků. V žádném případě nebude možné zachovat dnešní síť SOU…

Kolem roku 2015 bude maturovat dokonce až 85 % příslušné věkové kohorty. V průřezu celé populace přestane mít smysl celostátně usilovat o obsahové sjednocení maturity a garantovat stejnou kvalitativní úroveň. Maturita se proto pravděpodobně stane vícekriteriálním a víceúrovňovým výstupem ze středního vzdělávání.«

V prezentaci ministerstva uvedl Martin Mach i negativní vliv vyšší dostupnosti terciárního vzdělávání na trh práce. Řekl, že již dnes pokračuje ve studiu 70 % absolventů, situaci ovlivňují i možnosti práce a studia v zahraničí. Vzniklo 300 000 nových pracovních míst, ale ze středních škol v současnosti vychází cca 120 000 absolventů. Už nyní tedy není možné pokrýt požadavky trhu práce na kvalifikovanou pracovní sílu. Větší pozornost bude muset být zaměřena i na rekvalifikační programy a další vzdělávání.

Ministerstvo proto přichází s motivačním programem spolupráce škol a podnikové sféry. Součástí programu jsou opatření, která mají umožnit těm zaměstnavatelům, na jejichž pracovištích bude probíhat praktická část výuky, čerpat normativní finanční prostředky ze státního rozpočtu (na platy instruktorů, provozní náklady a materiál). To vše na základě smlouvy mezi školou a konkrétním podnikem, což by měla umožnit novela školského zákona a vyhlášky. Žáci by měli možnost pracovat s modernějšími technologiemi, škola jako odběratel placené služby pak bude fungovat jako garant kvality praktické výuky. Návrh počítá i se zvýšením minimální výše odměny za produktivní činnost pro žáky ze současných 30 % minimální mzdy nejméně na 50 %.

Součástí návrhu je také účast zaměstnavatelů na tvorbě obsahu vzdělávání (osvědčily se sektorové rady), povinná účast odborníků z praxe na závěrečných a maturitních zkouškách (odměna pro ně by měla být ze zákona) a podpora stáží pedagogických pracovníků v tuzemských i zahraničních firmách.

Nejkomplikovanější otázkou je posílení vícezdrojového financování odborného vzdělávání. K tomu je potřeba vytvořit motivační podmínky = daňové stimulace, aby investované náklady na vzdělávání a např. i na stipendia pro žáky se staly uznatelnými výdaji. K tomu je samozřejmě potřeba vytvořit spolu s ministerstvem financí a dalšími ministerstvy co nejrychleji právní rámec.

Střední školství je v pohybu

Signály vlivu demografických změn už jsou dávno tu – poptávka po řemeslnících na trhu práce, jiná kvalita studentů, kteří přicházejí do sekundárního, ale už i terciárního školství. Poplašné výzvy o klesající kvalitě vzdělávání a katastrofálním nedostatku vyučených na trhu práce situaci nezmění. Změnit ji mohou pouze konkrétní kroky zaměstnavatelů, škol i státu, který vytváří rámec pro změny. Mnohé firmy už to pochopily dávno a vychovávají si vlastní učně umožněním praktické výuky na nejmodernějších technologiích. Již před lety jsem měla možnost seznámit se s promyšleným systémem v mladoboleslavské Škodovce, podobný přístup např. zvolila i jihočeská firma Robert Bosch a další. Poskytují učňům takové výhody a perspektivu budoucího zaměstnání i profesního růstu, že o ně nemají nouzi. Vybavení svých vzdělávacích center používají i pro rekvalifikace a doškolování dospělých zaměstnanců. Doufejme, že komplexní materiál MŠMT bude vládou schválen a otevře tuto možnost i menším firmám.

Měli bychom se zmínit ještě o jedné cestě, kterou navrhuje citovaná studie SVP: »Vedle tradičního tématu rozšíření daňových pobídek a úlev, o nichž se mluví již od poloviny 90. let, je třeba začít uvažovat a diskutovat i o možné privatizaci části kapacit odborného vzdělávání. Cílená privatizace do rukou vybraných zájemců by za určitých podmínek totiž mohla rozhodujícím způsobem přispět nejen k zapojení podniků do odborné (profesní) přípravy, ale také propojit počáteční a další vzdělávání a tak vhodným způsobem naplnit kapacity škol, které se v příštích letech nepochybně uvolní… Je ovšem zřejmé, že k tomu všemu musí být dostatečně motivováni, že se vzdělávání musí stát integrální součástí jejich podnikatelských záměrů. Proto je třeba přijít s komplexním návrhem na financování odborné přípravy a dalšího profesního vzdělávání, který navzájem prováže a sladí různé zájmy partnerů ve veřejné a podnikatelské sféře.«