Dostala tuto autentickou odpověď:

„K Vašemu dotazu sdělujeme následující:

Samostudium uvedené v § 24 odst. 4 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, je jednou z forem dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a proto jej ředitel školy bere na zřetel při sestavování plánu dalšího vzdělávání. Při sestavování plánu dalšího vzdělávání přihlíží ke studijním zájmům pedagoga, potřebám školy jakož i k jejím možnostem.

Podle ustanovení § 24 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů přísluší pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kraji a obcemi volno k samostudiu v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce. Tento rozsah přísluší pedagogickým pracovníkům i ve školním roce 2004/2005 a není jej třeba z důvodu pozdějšího nabytí účinnosti zákona alikvotně krátit. Toto volno na samostudium je dle ustanovení § 24 odst 1 a 2 zákona č. 563/2004 o pedagogických pracovnících určeno k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků, čímž se rozumí prohlubování, získání či rozšíření kvalifikace.

Na dobu čerpání volna nemůže ředitel pedagogickému pracovníkovi ukládat pracovní úkoly. Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů č. 563/2004 Sb. nestanoví pedagogickému pracovníkovi povinnost dokládat řediteli školy obsah (náplň) samostudia a taktéž nezakládá řediteli oprávnění toto vyžadovat.

Dobu čerpání volna na samostudium určuje ředitel školy, a to na dobu, kdy tomu nebrání vážné provozní důvody (žádný právní předpis blíže nespecifikuje pojem "vážné provozní důvody" - tyto je třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní podmínky jednotlivých škol a školských zařízení). Zároveň by měl vytvořit takové organizační podmínky chodu školy, aby pedagogický pracovník mohl volno na samostudium vyčerpat. Neurčení doby čerpání volna na samostudium aniž by tomu bránily vážné provozní důvody je porušením zákona ze strany ředitele školy. K nečerpání volna na samostudium by mělo docházet jen výjimečně, a to např. při dlouhodobé překážce v práci na straně zaměstnance, nebo z vážných provozních důvodů. Volno k samostudiu musí být čerpáno v celých dnech, čerpání volna v kratších částech (např. po hodinách či půldnech) zákon neumožňuje. Volno na samostudium je vázáno na školní rok. Nevyčerpané volno či jeho poměrná část bez dalších nároků zaniká (nelze jej proplácet ani převádět do dalšího roku).

Čerpání  volna k samostudiu je podmíněno existencí pracovního poměru. Z existence jiného pracovněprávního vztahu (některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) toto čerpání nevyplývá. V případě uzavření některé z dohod však nelze vyloučit, ani pro případ tohoto volna, aplikaci ustanovení § 233 odst. 2 písm. e) zákoníku práce, že „na základě uzavřených dohod jsou zaměstnavatelé povinni zejména dodržovat i ostatní podmínky sjednané v dohodě; případné další sjednané nároky zaměstnance nebo jiná plnění v jeho prospěch však nelze dohodnout pro zaměstnance příznivěji, než jsou obdobné nároky v plnění vyplývající z pracovního poměru“. V dohodě by tedy bylo možné sjednat poskytování volna k samostudiu, ovšem za podmínek a v rozsahu stanoveném v § 24 odst. 7 zákona.

Pokud pracovní poměr trval jen část školního roku, přísluší za každý celý měsíc trvání pracovního poměru jedna dvanáctina celkového volna, tj. jeden den. Uvedené volno je tedy zákonem vázáno na školní rok a na trvání pracovního poměru, jako jedné z možných forem pracovněprávního vztahu.

Volno k samostudiu přísluší také pedagogickému pracovníkovi, který vykonává ve škole nebo školském zařízení přímou pedagogickou činnost na základě vedlejšího pracovního poměru. Vedlejší pracovní poměr je zvláštní forma souběžného pracovního poměru, viz § 70 zák. práce. U souběžných pracovních poměrů se práva a povinnosti z nich vyplývající posuzují samostatně, pokud zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak. To znamená, že má-li pedagogický pracovník uzavřeno několik pracovních poměrů, čerpá volno na samostudium z každého pracovního poměru, tedy i z vedlejšího pracovního poměru zvlášť.

S pozdravem

Mgr. Pavel Pátecký, odbor 25“

Zbývá se ptát, jak si ministerstvo představuje, že bude na školách zajištěno vzdělávání pedagogů pro realizaci kurikulární reformy a nových způsobů evaluace? 

Nejen, že si MŠMT loni zrušilo síť pedagogických center, která mohla pro školy zajišťovat základní vzdělávací nabídku. Sice podle sdělení ředitele Bernarda uspořilo 150 pracovníků a 50 milionů korun, ale do Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV = bývalé PC Praha) nové (a nezkušené) pracovníky vesele nabírá.

Nejen, že MŠMT „včas nevyřešilo základní právní a ekonomické otázky v projektu Koordinátor mezi konečným příjemcem tohoto projektu, což je NIDV, a VÚP jako partnerem,“ jak vysvětluje ředitel Výzkumného ústavu pedagogického dr. Jeřábek v Učitelských novinách  č. 20 na straně 6. VÚP byl nucen rezignovat na některé plánované aktivity, například na vytvoření řady metodických a didaktických materiálů, které by zajistily jednotnou strukturu vzdělávání budoucích koordinátorů v celé republice. To vyžaduje ekonomické zajištění a tam nastal podle dr. Jeřábka klíčový problém.

Kromě toho MŠMT dalo do zákona samostudium, které na první pohled vypadá velmi progresivně. Předmětných 12 dní ale zabírá téměř všechny dny vedlejších prázdnin (zajímavá shoda, že?). Jak ředitel zajistí, aby v těchto dnech učitelé skutečně potřebné věci studovali? Bude jim ukládat vypracovávání domácích úkolů z doporučené literatury a vybírat je podepsané od manželů a manželek, případně dětí?

Kdy se potom budou společně vzdělávat pedagogické sbory škol, které k tomu zatím využívaly dobu vedlejších prázdnin? Odpoledne? O víkendech? Jak dokládají internetové diskuse, někteří učitelé to pociťují od svých šéfů jako šikanování, neboť za pracovní dobu považují pouze dobu, kdy vyučují. Co ředitel udělá, když to učitelé odmítnou?

Kdy se budou pro výuku podle školních vzdělávacích programů vzdělávat jednotlivci? S placením přespočetných hodin se ředitelé dostávají do situace, že je platí s 200 % příplatkem, aniž by si učitel odučil základní úvazek, protože mu hodiny z jakýchkoli důvodů odpadly nebo měl volno či dovolenou či samostudium. Že na suplování za vzdělávající se kolegy už nezbývá, je nabíledni.

Nemáte pocit, že nejde o podporu kurikulární reformy, ale o její sabotáž těmi, kteří by pro změny deklarované ve vlastních dokumentech měli vytvářet ty nejlepší podmínky? Je to úmysl, nebo neschopnost přemýšlet v souvislostech – nebo žijeme v Kocourkově?

Pokud máte co říci k těmto a dalším dopadům nové legislativy, jste zváni k diskusi na výroční konferenci SKAV 16. 6. 2005 v 10 hodin v konferenčním centru paláce Charitas na Karlově náměstí v Praze.