Posun v diskusi s vysokými školami

»Nepřipadá v úvahu prosazovat tak důležité změny přes hlavy těch, jichž se mají týkat,« řekl ministr. Vzhledem ke kritice, která se na záměry reformy terciárního vzdělávání snesla z univerzit (např. Hradecké prohlášení akademických senátů) zapojil nyní do přípravy věcného záměru zákona celou řadu akademiků.

Nultou verzi zákona formuloval přípravný tým. Jeho členy jsou náměstek Vlastimil Růžička a dva úředníci z odboru VŠ Václav Vinš a Věra Koťátková, dále expertní skupina náměstka: Petr Kolář (UJAK Praha), Tomáš Kopřiva (GAČR), Miroslav Ludwig (U Pardubice), Jana Mačáková (UP Olomouc), Jiří Nantl (MU Brno) a Petra Peterková (Siemens) a za tým Bílé knihy František Ježek, Petr Matějů, Daniel Münich, Jan Slovák, David Václavík a Simona Weidnerová.

Tato verze dosud neprošla ani vnitřním připomínkovým řízením ministerstva, ale byla připravena jako podklad pro jednání rozšířené pracovní skupiny. Její práce se účastní šest členů nominovaných Českou konferencí rektorů: Jan Hron (ČZU Praha), Václav Cejpek (JAMU Brno), Petr Fiala (MU Brno), Václav Havlíček (ČVUT Praha), Václav Hampl (UK Praha) a Luboš Chaloupka (UJAK Praha) a dále šest členů nominovaných Radou vysokých škol: Vladimír Čechák (VŠFS Praha), Pavel Popela (VUT Brno), Pavel Ripka (ČVUT Praha), Jiří Zlatuška (MU Brno), Ján Říha a Marek Hodulík (studentská komora RVŠ). Jako externí pozorovatel byl ministrem přizván prof. Jan Švejnar z University of Michigan, který by měl vnést »mezinárodní rozměr a srovnání«.

Pracovní skupina absolvovala již dvě setkání, v březnu ji čeká ještě jedno. K 1. dubnu by měl být návrh věcného záměru hotov a předložen nejprve k vnitřnímu připomínkovému řízení na ministerstvu. 15. května by pak měla být zveřejněna 1. verze a projednána s reprezentacemi VŠ a VOŠ a představiteli praxe, upravená 2. verze pak ve vnějším připomínkovém řízení během června. S předložením 3. verze do vlády se počítá v červenci. Poté se rozvine debata nad paragrafovaným zněním zákona.

Ministr zdůraznil jako bezprecedentní, že se reprezentace VŠ podílí již na tvorbě podkladů pro věcný záměr a stává se tak spolutvůrcem zákona. 11. března chce ministr Liška zveřejnit první shrnutí debat. Řekl, že akademiků je několik desítek tisíc a nelze každého zapojit do debaty. Je odkázán na reprezentaci vysokých škol a na debaty s akademickými senáty a studenty. Zahájil proto také turné po vysokých školách a jejich akademických senátech – minulý týden se diskutovalo v Olomouci. 9. dubna se v Brně připravuje celostátní konference VŠ o postavení humanitních věd.

Podle ministra se diskuse o záměru zákona v mnohém odlišuje od Bílé knihy. Debata kulminovala u postavení správních rad vysokých škol, kde existují mezi akademiky obavy z uchvácení vlivu. »Cíl debaty vidím v odstranění nedorozumění a v nalezení dohody. O tom, že ji nalezneme, nepochybuji,« dodal ministr. Několikrát zdůraznil, že reforma může být úspěšná jen při navýšení prostředků na vysoké školy. Jeho cílem je dostat do veřejného vysokého školství 1 % hrubého domácího produktu. K tomu je samozřejmě nutná společenská smlouva o systémové změně, kterou provází relevantní navýšení prostředků.

Jde o pružné manévrování, nebo o konsensuálnost?

Ondřej Liška se jako první z dosavadních ministrů školství jeví jako mimořádně aktivní a komunikativní. Jeho PR je na úrovni. Nejen že vyvolává trvalý zájem médií o problematiku školství (a samozřejmě i o svou osobu), ale odpovídá bezprostředně na případnou kritiku v jednotlivých článcích a vyvrací nedorozumění. Jako jeden z mála komunikuje s partnery – s reprezentací pedagogů, s krajskými úředníky, s představiteli asociací, dovede vtáhnout renomované odborníky. Na jeho ministerstvu pracuje několik expertních týmů, které zpracovávají analýzy a vize. Dokonce si vysloužil od diskutérů na internetu přání, aby už raději žádné změny neprodukoval.

V širokém záběru pokračuje v rozpracovaných aktivitách (kurikulární reforma na středních školách, reformovaná státní maturita, reforma vysokých škol), nebo rozbíhá aktivity nové (standard učitele, novelizace zákonů, tvorba koncepce). Má to jeden háček: pro vyhlašované aktivity obvykle nejsou zajištěny podmínky ani finance (jako nyní na proklamovanou reformu terciárního vzdělávání). Z fondů ESF jsou zatím v realizaci jen nečetné projekty související s kurikulární reformou na středních školách. Podpora učitelů se (kromě portálu RVP) mezi nimi zatím nevyskytuje, ba ani zajištění diskuse k některým významným změnám jako je projekt profesního rozvoje a zlepšování kvality práce učitelů. Přitom management změn by měl být věcí úředníků ministerstva a ne expertů zvenčí.

Ministr Liška zdědil resort s velmi mnoha problémy a snaží se je řešit. Naprosto je třeba s ním souhlasit, že není dobré prosazovat změny přes hlavy těch, jichž se mají týkat. Dosahování konsensu je velkou slabinou naší politické scény a ve školství tomu není jinak. Je ale třeba vést debatu a připravovat podmínky včas a ne až tehdy, když se zvedne vlna odporu. Možná méně by bylo více a měl by existovat (možná existuje?) nějaký realizační plán, kdy, v jakém pořadí a v jakých souvislostech jednotlivé koncepční kroky provádět. Pak by nemuselo docházet k otazníkům, jestli jde o poziční manévrování, nebo opravdu schopnost dosahování konsensu. Ministr má politickou kariéru ještě před sebou a neměl by případné voliče nechávat na pochybách.