V roce 2003 schválila Evropská unie dokument pod názvem Podpora jazykového vzdělávání a lingvistické rozmanitosti: Akční plán 2004-2006 (Promoting Language Learning and Linquistic Diversity: An Action Plan 2004-2006) jako součást strategie, jejímž cílem je pro všechny obyvatele EU do roku 2010 dosáhnout – kromě mateřštiny – aktivního osvojení dvou cizích jazyků.

Součástí „Akčního plánu“ je i myšlenka integrace obsahového a jazykového vzdělávání (CLIL - Content and Language Integrated Learning). Díky pečlivě připravenému vzdělávacímu programu se žáci učí vybranému předmětu prostřednictvím cizího jazyka. Tato idea sama o sobě představuje jeden z hlavních směrů k dosažení jazykových výukových cílů Unie. Umožňuje efektivně využívat dovednosti získané při studiu nového cizího jazyka ihned, což je logicky mnohem lepší strategie, než získávat jazykové dovednosti nyní pro využití později.

Tato strategie otevírá pomyslnou bránu jazyků širšímu okruhu studentů, přispívá k větší sebedůvěře nejmladších žáků a všech těch studujících, kteří jen těžko hledají skutečnou vnitřní motivaci ke studiu cizího jazyka. Dále tato strategie poskytuje možnost přímého kontaktu s cizím jazykem, aniž by kladla dodatečné časové nároky na výuku v rámci daného kurikula. Tento fakt může být obzvláště zajímavý při tvorbě školního vzdělávacího programu.

Při zavádění přístupů CLIL – integrovaného obsahového a jazykového vzdělávání – v dané vzdělávací instituci mohou být nápomocni aprobovaní učitelé, kteří jsou rodilými mluvčími „zprostředkujícího“ jazyka. (viz kapitola > Actions I.2.4 to I.2.7).

Cizí jazyk nástrojem k dosažení dalších cílů

Vynikající způsob, jak dosáhnout rychlého postupu vpřed při učení se cizímu jazyku, je tedy situace, kdy se mu učíme za určitým účelem, naprosto „programově“. Jazyk sám o sobě se stává nástrojem k dosažení nějakého cíle, nikoliv cílem samým. Koneckonců, právě stejným způsobem používáme svou vlastní mateřštinu.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a cizí jazyky

Aktuálně schválený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání v kapitole věnované cizím jazykům razantní změny pro nejbližší období zatím nepřináší. I když ministerstvo školství počítalo s povinnou výukou dvou cizích jazyků již od září 2007, kdy všechny základní školy začnou povinně učit podle vzdělávacích programů, vzhledem k nepřipravenosti škol (potvrzeno některými pilotními školami) zavádí tuto povinnost až od školního roku 2012/13. První cizí jazyk se bude učit od 3. třídy a druhý cizí jazyk nejpozději od 8. třídy, avšak existuje možnost začít s jazykovou výukou i dříve. Žáci si budou muset jako jeden z cizích jazyků vybrat angličtinu.

Definice klíčových kompetencí pro cizí jazyk a stupnice modelových deskriptorů – čili „co student dokáže“ a „na jaké úrovni“ – jsou detailně rozpracovány v dokumentu Společný evropský referenční rámec pro jazyky (Common European Framework of Reference for Languages).

RVP pro ZŠ v kapitole věnované cizímu jazyku a dalšímu cizímu jazyku závazně stanovil dosažení úrovně s označením A2 pro „cizí jazyk“ a s označením A1 pro „další cizí jazyk“, přičemž definice požadované úrovně je poněkud lakonická, bez detailnějšího rozpracování na jednotlivé kompetence.

RVP pro ZŠ uvádí následující popis referenční úrovně A1 a A2:

A1 – další cizí jazyk: Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat.Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.