Proto Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV) a Středisko vzdělávací politiky PedF UK Praha uspořádaly 16. 3. 2006 kulatý stůl ke vzdělávací politice na téma Spolupráce kontra individualismus aneb Umí naše škola učit žáky spolupráci?

Odborný vstup do problematiky zprostředkovala doc. PhDr. Hana Kasíková z FF UK. Řekla, že žádná inovace nebyla tak důkladně prozkoumána, jako učení se spoluprací (od 70. let v řadě zemí). Výzkumná data mluví pro spolupráci. Individualismus má u nás negativní konotace, ale je to jedna z možností, jak organizovat úkol (soutěživý způsob, kooperativní způsob a individuální způsob).

Důležité je porozumět podstatě spolupráce. Ze spolupráce musí mít prospěch i jedinec, nejen skupina. Na rozdíl od skupinové práce sezení a zadání úkolu ve skupině ještě nejsou kooperací. Důležité je provázání dětí, důraz na individuální odpovědnost, vědomá práce se sociálními vztahy a reflexe skupinové činnosti. Kooperativní učení není technologie, ale postoj (pojetí) učení. Učitel dobrovolně odevzdává pravomoc učební skupině s cílem, aby se každé dítě postupně umělo učit samo. I nadaní se mohou ve skupině učit efektivně. Spolupráce je motor učení.

PaedDr. Karel Tomek, externí spolupracovník VÚP, vysvětlil, jaké je místo spolupráce v legislativě a v Rámcovém vzdělávacím programu, a zamyslel se nad tím, zda jsou na to učitelé připraveni. Ve školském zákonu v cílech vzdělávání je definován úkol, že vzdělávání má vést k dovednosti spolupráce. To je zadání i pro vysoké školy, které musí zařadit přípravu do pregraduálního studia. Některé katedry jsou v tom výborné, jinde panuje těžký pravěk. Bohužel neumíme zajistit plošné zlepšení (jedině skrze akreditaci), takže vývoj bude postupný.

Každý učitel si nese vlastní zkušenost. Některý zažil spolupráci v dobře vedené škole, jiný ne. Důležitá je vnitřní atmosféra školy, navození potřeby a dovednosti spolupracovat. Zásadní úlohu v tom má ředitel školy.

V kurikulu jde o promítnutí cílů ze zákona do pravidel hodnocení žáků. Zásadní v RVP jsou klíčové kompetence. Nejtěžší částí ŠVP je stanovit, co uděláme pro to, aby žáci takoví byli (jaké použijeme vzdělávací a výchovné strategie). Učitelé by se měli radit o společných postupech, jak toho dosáhnout. Pouhé okouknutí metody na seminářích nefunguje – jde o dlouhodobou práci na sobě, je potřeba dopředu se zamyslet nad podstatou změn. Pomoc mohou učitelé nalézt v dalším vzdělávání, studijních materiálech, školeních. Po této přípravě osnovy pak napíší rychle.

Dr. Tomek vyslovil přesvědčení, že učitelé nemohou rozvíjet u žáků žádnou kompetenci, kterou sami nedisponují. Proto je důležité si nejprve ověřit, zda je sbor schopen pracovat jako tým. Pokud ne, pak neváhat hodit zpátečku a spolupráci se učit.

Mgr. Jakub Švec z o. s. Projekt Odyssea, který se zabývá školením týmů, popsal, jak může učitele na vedení žáků ke spolupráci připravit vlastní týmová práce. Nejprve vymezil pojem spolupráce jako řízenou spolupráci několika osob k dosažení téhož cíle. V každé skupině existuje skupinová dynamika a o řízenou spolupráci jde tam, kde se s ní vědomě pracuje. Učitelé by se měli učit pracovat s jednotlivými prvky skupinové dynamiky.

Závěrem promluvil na základě vlastních zkušeností s vedením lidí a s tvorbou ŠVP Mgr. Jan Korda, ředitel ZŠ Lyčkovo nám., Praha 8. Řekl, že tvorba školního vzdělávacího programu je ideální příležitost k rozběhu spolupráce učitelů. Klíčové kompetence jsou výbušné téma – při kurzech pro sbory naráží na averzi k tomuto pojmu. Je to proto, že lidé pojmu nerozumí. Ani tvůrci RVP se bohužel neshodli (tedy účinně nespolupracovali!) a všechny výstupy nebyly propojeny s klíčovými kompetencemi.

Při tvorbě ŠVP je spolupráce zásadní. Je realista: nečeká převratnou reformu, ale podstatné je, aby se něco posunulo. Cíle základního vzdělávání jsou dobře napsány – důležité je, zda je naplňujeme. Nikdo nedal ředitelům a učitelům nástroje, jak si s tím poradit. V týmech se mohou vyjasnit role 1. a 2. stupně, zodpovědět otázku, proč se dané učivo učí, jakou dovednost dává žákovi. ŠVP může pojmenovat, co se ve škole při učení děje. To se hodí, až bude inspekce chtít vědět, jak škola naplňuje cíle vzdělávání podle zákona. Je dobré jít postupnými krůčky – příliš teorie odrazuje. Je důležité naučit se formulovat své postupy a vhodně volit činnostní metody.. Hlavní součástí spolupráce je příjemná atmosféra - dobré klima nejen ve sboru, ale v celé škole. Je třeba, aby se změnili lidé – ale ne z musu. Vnitřní motivací ke změně by měla být tři S: smysluplnost, spolupráce a svobodná volba.

Diskusi řídil moderátor RNDr. Jindřich Kitzberger, předseda SKAV.  Na první otázku, jak dlouho trvá, než se ze sboru stane tým a jaká čekají při tom úskalí, odpověděli všichni panelisté.

Doc. Kasíková řekla, že by se nemělo čekat, až učitelé získají kompetence. Učí se souběžně s dětmi. Výzkumem zjistila, jak se učí učitelé. Potřebují si sami zkusit činnostní formy, číst, nové věci si vyzkoušet a s někým o tom mluvit. Proto je důležitá práce uvnitř školy, diskuse v malých skupinkách. Úskalím je, že to mohou rychle vzdát. Jen školení je málo – děti mohou jejich pokusy rozbourat. Učitelé potřebují podporu, např. konzultantů.

Dr. Tomek soudí, že to nejde zlomit za méně než několik let (3-5). Některé sbory se týmem nestanou nikdy. Klíčová osoba je ředitel. Měl by „před upotřebením zatřepat“ – provést iniciaci. Sbor někam o víkendu vyvézt a prostřednictvím zkušených trenérů navodit situaci a poskytnout vhled do problematiky. Může to odstartovat proces formulace společné vize – společného cíle (ideál dobré školy).

Mgr. Švec se domnívá, že naučit se řídit prvky skupinové dynamiky je úkol na celý život. Dobré je vždy reflektovat, co byste příště dělali lépe. Podle Soni Hermochové je na rozvoj dovednosti potřeba nejméně 30 hodin. Skupinová dynamika ale představuje řadu dovedností. 30-40 školicích dní a následný koučink může zajistit do dvou let posun. U každého by měly nastat fáze: rozhodnout se, nastudovat, zkusit sám, vyzkoušet v praxi, reflektovat, zavést.

Mgr. Korda dobu odhaduje na 2-3 roky. Klade důraz na společný cíl. Ředitel jako manažer si musí vybrat lidi a zajistit podmínky (např. spravedlnost).

Druhou otázkou položenou všem panelistům bylo, zda MŠMT počítá s tím, že by měl někdo učitelům vysvětlit podstatu reformy, motivovat je a podpořit.

Mgr. Švec uvedl svou zkušenost z projektů, že po jedné dílně změna nefunguje. Při negativních emocích lidé ani nemohou slyšet. Teprve po 4-5 navazujících dílnách, po opakovaném vysvětlování přichází ono AHA! Někteří lidé si stále myslí, že přednáška nebo e-mail, oběžník, befel nebo zákon změní postoje, ale to nefunguje. Zná dokonce případ ředitele, který doufá, že po volbách bude reforma odpískána.

Mgr. Korda vidí hlavní problém tam, kde vedení s reformou nesouhlasí. Pokud se s ní ředitel neztotožní, nemůže mít úspěch. Je třeba především vyškolit a hlavně přesvědčit vedení škol (ředitele a zástupce).

Doc. Kasíková konstatovala, že na začátku chybělo vystoupení paní ministryně, které by srozumitelně vysvětlilo důvody k nezbytné reformě. Rozhodující je motivace. Učitelé budou chtít spolupracovat, až zažijí úspěch, až zjistí, že spolupráce je méně energeticky náročná.

Dr. Tomek připomněl Věstník č. 3/2006, kde jsou vyhlášeny rozvojové programy, mj. na podporu vzdělávání ředitelů. V příštím období bude z ESF k dispozici desetinásobek peněz. Někteří ředitelé se ale bohužel nezúčastňují ani školení svého sboru. Ředitel musí dávat najevo, že změnu chce, a poskytovat lidem podporu.

Další náměty z diskuse:

·         Důležitá je při spolupráci role třídních učitelů.

·         Již před lety se osvědčila „sendvičová metoda“ – proškolení, vyzkoušení v praxi, prodiskutování zkušenosti, a společný závěr.

·         Tvorba týmu je nekonečná práce. Není hotova ani za 5 let. Většina ředitelů si lidi nemůže vybírat. Stačí jedinec, který rozloží fungující  tým. Zákonně se ho zbavit pak trvá dlouho.

·         V týmu se lze postupně zlepšovat. Podle Gaussovy křivky 5% změnu podporuje, 5% odmítá a s ostatními lze pracovat. (Mgr. Švec)

·         Po rozpadu školských úřadů se rozpadla také řízená spolupráce ředitelů, která teď chybí. Ředitelé mají obavy z konkurence a z přetahování dětí.

·         Jak optimálně dostat spolupráci do škol? S inovací seznámit celý sbor (lze rychle), vyzkoušet v praxi, poskytovat si podporu v malých týmech (vzájemné hospitace, reflexe). Ředitel by měl alespoň nezakazovat, když už nepodporuje. (Doc. Kasíková)

·         Osvojit si metodu kooperativního vyučování není snadné, ale nesmíme zapomínat, že základní jednotkou je dvojice. Dávat dětem na výběr zcela změní atmosféru.

·         Učitelé si myslí, že mají spolupráci vnucovat – tím vyvolávají obranu. Dávat dětem na výběr je klíčová věc!

Tento kulatý stůl byl prvním pokusem SKAV o jinou formu, než bývá obvyklý střet protichůdných názorů – charakter KS byl spíše vzdělávací. Účastníci přesto volbu tématu i panelistů ocenili a na dotaz moderátora si přáli občasné zařazení diskuse o dalších klíčových kompetencích. Volný cyklus by se mohl jmenovat například Zaklínadlo klíčových kompetencí, co říkáte?