Keogh, B.: Temperament ve třídě. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1504-9.

Jedno však mají všichni společné – cíl. Žáci jsou ve škole proto, aby získali nové znalosti a dovednosti, a učitelé jsou ti, kteří se snaží děti nové věci a dovednosti naučit. Ne všichni však ve škole stráví spokojené a šťastné chvíle. Pro některé žáky i učitele jsou to dny plné stresu a napětí a pro jiné pohody a spokojenosti. Čím to je, že zkušenosti ve škole se mohou značně lišit? Autorka knihy Temperament ve třídě se domnívá, že podstatný vliv zde sehrává temperament. Kniha Barbary Keoghové se plně věnuje temperamentu v kontextu třídy a přitažlivou formou seznamuje čtenáře s obsáhlou problematikou temperamentu.

Publikace je přehledně rozčleněna na deset stěžejních kapitol. Každá hlavní kapitola obsahuje několik podkapitol, které nejsou číslovány, ale vyznačeny tučným písmem. Kapitoly jsou prokládány příklady z praxe a čtenáři si tak mohou učinit lepší představu o dané problematice. V knize dále najdeme úvod, věcný rejstřík a rozsáhlý seznam literatury, který je rozdělen na odbornou literaturu v českém a slovenském jazyce a na odbornou zahraniční literaturu.

Na otázku, co je to temperament, autorka odpovídá v první kapitole. Temperament spojuje s určitým způsobem chování a problematiku začleňuje do prostředí školní třídy.

V další kapitole jsou popsány jednotlivé temperamentové typy na podkladě základních dimenzí temperamentu a stručné definice pojmu. Velkou důležitost autorka přikládá přítomnosti a nepřítomnosti souladu, jinak řečeno, jak atmosféra ve třídě, učitelovo očekávání a jeho temperament je v souladu s temperamentem dítěte, jeho očekáváním, intelektem a individuálním talentem. Ve škole přikládá míře souladu velice důležitou roli. Očekávání učitele nemusí vždy ladit s temperamentem dítěte a následný nesoulad vede k řadě problémů a neporozumění. Z tohoto důvodu považuji kapitolu »Proč je důležité porozumět temperamentu?« za jednu z hlavních v této knize.

Čtvrtá kapitola obsahuje krátké pojednání o tom, jak temperamentové dimenze přístupnosti, vytrvalosti a přizpůsobivosti korespondují s inteligencí dítěte. Autorka se domnívá, že právě tyto dimenze mají velký vliv na úspěšnost dítěte a zabývá se hypotézou, že temperament může mít větší dopad na úspěch než na inteligenci. Rozebírá biologickou podmíněnost temperamentu a jeho stabilitu pod vlivem vnějšího sociálního prostředí.

Není pochyb o tom, že úspěšnost ve škole je ovlivněna temperamentem. Touto myšlenou se zabývají i jiní autoři a dokládají to množstvím výzkumných dat. Kapitola 5 je zaměřena na temperament a školní úspěšnost, včetně toho, jak jednotlivé individuální rozdíly v temperamentu ovlivňují hodnocení učitelů a výkon dětí ve standardizovaných testech. Seznámíme se s třemi hlavními charakteristikami temperamentu, které mají vliv na učení ve třídě – efektivita, roztěkanost a vytrvalost. Zmíněné dimenze přímo i nepřímo ovlivňují chování dětí ve škole a následkem toho i úspěšnost či neúspěšnost.

Každý učitel musí denně provést množství rozhodnutí různé povahy – koho vyvolat, koho pochválit nebo pokárat, jakým způsobem vyzkoušet látku, jaký čas dát na dokončení úkolu, přesadit neposlušného žáka nebo jeho chování ignorovat atd. Naskýtá se otázka, do jaké míry temperament dítěte ovlivňuje rozhodování učitelů. Šestá kapitola se zabývá učitelovým pohledem na děti a vlivem temperamentu žáků na vnímání, chování a rozhodování učitelů.

Následující kapitola dává do spojení temperament a problémové chování. Autorka nejprve definuje problémové chování, jeho příčiny a projevy. Uvádí, že každý učitel má jiný pohled na problémové chování dětí. Důležitou roli zde opět hraje osobnost učitele, jeho očekávání, požadavky a výše zmíněná míra souladu.

Kapitola »Temperament a handicapované děti« prezentuje vliv temperamentu u dětí s poruchami učení, pozornosti a aktivity a pojednává o temperamentu dětí s mentální retardací.

Předposlední kapitola přináší čtenářům informace, jak poznat a hodnotit temperament. Mezi nejběžnější způsoby hodnocení temperamentu patří rozhovor, dotazník, hodnotící škály a pozorování. Barbara Keoghová se ke každému způsobu stručně a srozumitelně vyjadřuje a poukazuje na problémy, které mohou při použití těchto metod nastat.

Poslední kapitola shrnuje celou problematiku a dává ji do spojení se školním prostředím. Snahou je poukázat, jak lze využít znalosti o temperamentu a následně je aplikovat ve třídě. Další důležitá témata kapitoly jsou například revidovaná teorie míry souladu, programy pro rodiče týkající se temperamentu, přerámování vnímání a posuzování a jiné.

Po deseti hlavních kapitolách následují tři přílohy – »Longitudinální studie temperamentu«, »Škály a dotazníky pro hodnocení temperamentu« a »Publikace a programy vztahující se k temperamentu«.

Celou knihu považuji za velmi přínosnou a zdařilou. Je zde mnoho odborných informací, které se autorka snaží čtenářům předat přístupnou formou. Zvláště oceňuji množství příkladů z praxe, které pomohou čtenáři učinit si lepší představu o problematice temperamentu v daném kontextu. Jednadvacáté století klade vysoké požadavky na osobnost učitele a myslím si, že tato kniha může učiteli přinést mnoho cenných a odborných rad, které mu umožní lépe posuzovat osobnost žáka a zvolit optimální přístup pro efektivní práci.

Mgr. Simona Juřičková

Katedra psychologie a patopsychologie

Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci