Ani jsem netušil, jak brzy po svém příspěvku na České škole o školské administrativě se budu muset zabývat další administrativní novinkou. To jsem si ještě myslel, že výstupní hodnocení žáků je problém základních škol. Jenže v dokumentu Informace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k vydávání a obsahu výstupního hodnocení mě zaujal hned první bod:

(1) V souladu s § 51 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., vydá škola žákovi v posledním roce plnění povinné školní docházky výstupní hodnocení o tom, jak žák dosáhl cílů vzdělávání stanovených v § 44 školského zákona. Kromě toho vydá škola v 5. a 7. ročníku základního vzdělávání výstupní hodnocení žákovi, který se hlásí k přijetí ke vzdělávání ve střední škole.

A ten bohužel chápu tak, že výstupní hodnocení na žáka není problém pouze základních škol, ale taky problém víceletých gymnázií, kde bude výstupní hodnocení zpracovávat třídní učitel kvarty. Ostatně obdobně se vyjádřila naše paní ředitelka na poradě.

Pod tímto dokumentem je podepsán Mgr. Svatopluk Pohořelý. Zajímavý rozhovor s tímto pánem na stejné téma najdete v Týdeníku Školství č. 37. Polemizovat s ním raději nebudu, ale myslím, že tento rozhovor učitele určitě „potěší“. Minulý týden jsme měli možnost přečíst si i na České škole dva příspěvky, které se věnovaly výstupním hodnocením žáků. Oba určitě vyvolaly celou řadu otázek a možná přispěly k tomu, že se u Kulatého stolu SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání) a SVP UK (Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy) pořádaného 24. 11. 2005 na téma „Výstupní hodnocení žáků ZŠ – vize a realita“ sešlo nebývalé množství učitelů.

Nějaké informace o tomto setkání najdete na webu Učitelských novin. Osobně mě zaujal tradičně milý přístup zástupce MŠMT ke svým podřízeným. „Chcete dát veřejnosti najevo, že jako profesionálové nejste schopni své žáky zhodnotit?“ prohlásil náměstek ministryně školství J. Müllner. Domnívám se, že profesionálem bych měl být v oborech, pro něž mám aprobaci (v mém případě matematika a fyzika), nikoli v psaní hodnocení a posudků. Kdybych chtěl být vůči „vrchnosti“ ještě kousavější, doporučil bych kolegům (třídním v kvartě jsem byl naštěstí loni) psát hodnocení stylem, který jsem objevil na webu naší paní ministryně. Mimochodem při hledání hesla „Petra Buzková“ Googlem objevíte i jiné zajímavosti.

Raději se však znovu pokusím o věcný tón. V závěru aktuality Učitelských novin věnované Kulatému stolu je popsána reakce učitelů na výrok pana Müllnera:

„Ministerstvo nám dalo šach-mat,“ oponovali učitelé, „poslalo nás na průzkum bojem. Se záměrem souhlasíme, ale za těchto podmínek výstupní hodnocení nikomu nepomůže, jen všechny zažene do úzkých. Nejvíc ohrozí samotnou reformu.“ Aby bylo možné přistoupit k výstupnímu hodnocení odpovědně, musí se na ně všichni připravit – učitelé, žáci i rodiče. Což lze za jediné podmínky – při odložení termínu účinnosti zákona. Přítomní se proto shodli, že nejen SKAV, ale i jednotlivé školy se s touto prosbou obrátí na své poslance.

K tomuto závěru se téměř přikláním a doporučuji tedy všem kolegům přidat se ke snaze, která by vedla k odložení termínu účinnosti zákona, ať již oslovením příslušných poslanců nebo jinak.

Nedokážu se bohužel opět na tuto záležitost dívat jinak než svým přízemním učitelským pohledem, takže se nemohu zbavit dojmu, že psát výstupní hodnocení v kvartě na žáka, který po prázdninách bude pokračovat na stejné škole v kvintě, je mírně řečeno scestné. A i když jsem si na toto téma leccos přečetl, příliš velký rozdíl mezi tímto novým výstupním hodnocením, které nám ukládá zákon, a předlistopadovými posudky, kterých jsme se tak rádi zbavovali, nevidím. Pro učitele to znamená nesmírné množství času a práce s naprosto pochybným výsledkem, zatímco by tento čas mohl věnovat např. svému profesnímu růstu. Osobně bych osobní hodnocení odložil „dočasně“ – na „furt“. 

A taky se nemohu zbavit dojmu, že každá novinka ve školství se řeší naprosto chaotickým způsobem. Kolik slov už bylo v posledních letech napsáno třeba jen ohledně Indoše. A začínám se bát, že i další novinka – „školní vzdělávací programy (ŠVP)“–  nás od původního chvályhodného záměru zavede zas někam do horoucích pekel. Ostatně  jeden kolega tu na České škole interpretoval v diskusi zkratku ŠVP jako Škola v p… Což pochopitelně můžeme chápat pouze jako neslušný vtip, ale kdo ví, co nás ve školství ještě čeká...