Metodický pokyn MŠMT pro postup při poskytování dotací SIPVZ na takzvaný standard je stále v nedohlednu a školská veřejnost dosud netuší nic o jeho obsahu, protože nebyl podle dostupných informací v předstihu připomínkován například Unií CZESHA nebo Jednotou školských informatiků a dalšími jako v předchozích letech. Netransparentní postup odboru SIPVZ je nepochopitelný a zdá se, že informovanost odborné veřejnosti a komunikace s ní nepatří k prioritám jednotlivých pracovníků odboru SIPVZ ani jeho vedení. Před rokem publikovaný metodický pokyn MŠMT č.j. 27 419/2004-55 stanovující „Standard ICT služeb ve škole“ a náležitosti takzvaného „ICT plán školy“ přinesl první pokus o definici dosud chybějících kritérií pro vybavení škol informačními a komunikačními technologiemi. Bohužel byl pojat příliš mechanicky či technokraticky a řada jeho parametrů vyvolala oprávněnou kritiku, připomínám například „podměrečnou“ konektivitu nahrávající především Českému Telecomu, malou variabilitu dle typu škol, či nedomyšlený požadavek na publikaci ICT plánu. Požadavek na přípravu ICT plánu jako podmínky pro poskytnutí dotace SIPVZ měl za důsledek u velkého množství škol jeho pouze formální přípravu. Mnohem smutnější je fakt, že vedení několika stovek škol tento požadavek zcela odradil od podání žádosti o tyto dotace. Zde byla sice častým důvodem i chybná interpretace požadavku na termín splnění ICT standardu, odpovědnost ale stále zůstává na odboru SIPVZ, který podcenil potřebu informovanosti škol. Byrokratický přístup ke školám ale zůstal bez patřičné nápravy.

Změna pojetí ICT standardu je tedy evidentně potřebná, zvláště s přihlédnutím k tomu, že vznikl ještě před přijetím nového školského zákona. Odbor SIPVZ nyní publikoval první informace o změnách. Novela metodického pokynu je podle Radka Maci, vedoucího oddělení Projekty a metodiky, kosmetická, ale nemá nyní jít o množství techniky ve školách, ale především o to, jak jsou pedagogové schopni tuto techniku, programové vybavení a své znalosti využívat. To vše pochopitelně souvisí s novým školským zákonem a přípravou školních vzdělávacích plánů. Porada vedení MŠMT nový metodický pokyn schválila, doufejme, že ho paní ministryně v krátké době podepíše a bude publikován celý. Co by se mělo v novém metodickém pokynu podle článku na e-gramu změnit:

• Popisuje všechny nově kategorizované druhy škol, a také služby, které by tyto školy měly pro své žáky a pedagogy zajistit.

• Aktualizuje cílové ukazatele vybavenosti ICT pro jednotlivé druhy škol – překvapivě snižuje počty PC na 100 žáků:

  • MŠ, ZUŠ - 4 PC.

  • ZŠ, gymnázia, konzervatoře, jazykové školy - 11 PC.

  • Odborné SŠ, VOŠ - 15,5 PC.

• Cíle ICT vzdělávání se přiklánějí k obsahu výuky na jednotlivých druzích škol a budou upřednostňovány především disciplinární volitelné moduly a specifická školení DVPP včetně školení koordinátorů-metodiků ICT.

• V oblasti konektivity je za standard pro rok 2006 považován produkt Českého Telecomu P2C: min. rychlost připojení 512/128 kbps, agregace max. 1:10 (!!!), veřejná IP adresa, neomezený přístup a možnost vzdálené správy.

• ICT plán školy nemusí být samostatný dokument a není nutné ho zveřejňovat na internetových stránkách.

Pro zájemce jsou zatím k dispozici dvě prezentace s výše popsanými změnami (PDF 67 kB a PDF 353 kB). Z nemnoha podrobností můžeme upozornit na možné nedostatky:

1. Minimální konektivita je stanovena vysloveně směšně, ignoruje velikost škol a připomíná minulé století ve vyspělých zemích. MŠMT se tak vzdává tlaku na dominujícího dodavatele Český Telecom. Pokud se nyní ve Velké Británii nabízí v řadě lokalit domácnostem již 24Mbps ADSL linka, tak (pip)...

2. Požadavek na tvorbu ICT plánu v intencích pokynu je zřejmě pro malé školy do 150 žáků stále neúměrný, důsledkem bude přetrvávající formalismus. Požadavky byrokratů na všech úrovních od MŠMT po zřizovatele na školy jsou stále troufalejší: kolik času zabere školám příprava takovéhoto ICT plánu a je na většině škol skutečně kvalifikovaný odborník pro takovéto plánování?

3. Ignorují se moderní prezentační pomůcky jako interaktivní tabule, stanovené minimální počty dataprojektorů jsou nedostatečné.

4. Ignoruje se publikace výukového obsahu na webu a eLearning. V této souvislosti připomínám přetrvávající absenci Školského vzdělávacího portálu a jím původně plánovaných služeb. Kdyby odbor SIPVZ místo amatérských experimentů s proprietárním IS SIPVZ a stále nefunkčním evaluačním webem školám nabídl redakční systém či CMS a eLearningový server, které podobné služby poskytují prakticky více méně automaticky, udělal by lépe.

Co si myslíte o ICT plánu vy?