Autor, významný odborník na pedagogický výzkum se v této publikaci zaměřil na problematiku pedagogických znalostí učitele jak z hlediska teorie, tak i praxe. Na úvod sám autor velmi vhodně uvádí, co jej vedlo k napsání této knihy. Jaké byly motivy jeho kroků, co je cílem vydání této publikace.

Tato kniha je členěna velmi přehledně a systematicky do celkem devíti kapitol. Každá kapitola je pak stejně členěna. Obsahuje výchozí otázky a podněty, které mají čtenáře vyburcovat k přemýšlení nad základními pojmy a okruhy, které se k dané kapitole mohou vyskytnout. Druhá podkapitola každé kapitoly je zaměřena na teoretické minimum a doplnění příklady. Třetí část každé kapitoly nabízí typy pro vzdělavatele učitelů a poslední čtvrtá podkapitola každé kapitoly nabízí pro čtenáře náměty, jak uvedenou problematiku může aplikovat na sobě samém v rámci sebereflexe a sebehodnocení.

Publikace poskytuje mnoho cenných příkladů v každé kapitole, které jsou vhodně graficky odlišeny, aby je nikdo nemohl přehlédnout. Na rozdíl od jiných publikací nepodává autor »vhodné návody« k utváření pedagogických znalostí, ale doporučuje praktické jednání, které vede k získávání konkrétních pedagogických zkušeností a následně s využitím sebereflexe a teoretické reflexe k budování pedagogických znalostí u každého jedince.

První kapitola je věnována pedagogickým znalostem a jejím druhům. Uvádí zde model znalostí, který v jedné rovině rozlišuje sociokulturní, obsahové a metakognitivní znalosti; v druhé rovině pozorovatelné a skryté znalosti a ve třetí rovině procedurální a deklarativní znalosti. V rámci sebereflexe a reflexe odkazuje autor čtenáře na vyplnění posuzovací škály CLIC a CLIC-DID a doporučuje posouzení i z hlediska pohledu kolegů a studentů a doporučuje jejich srovnání s vlastním sebehodnocením, což může být přínosem pro každého pedagoga.

Druhá kapitola je zaměřena na pedagogické znalosti jako klíčovou součást pedagogických kompetencí. Autor se věnuje vymezení profesních klíčových kompetencí učitele. V příkladě č. 5 jsou uvedeny profesní kompetence učitele všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni základní školy a na střední škole přehledně podle rozdílných druhů, které byly výsledkem řešení projektu rezortního výzkumu MŠMT Podpora práce učitelů. Vymezují co všechno musí pedagog znát, aby mohl úspěšně vykonávat svoji profesi.

V části pro pedagogy, námět pro práci na sobě samém, autor odkazuje na studium škály EMIT a posouzení významu hodnot P, R, U, které jsou vyjádřením hodnot poznávat vlastní emoce i emoce druhých, kontrolovat a regulovat vlastní emoce a využití pozitivně vlastních emocí při řešení praktických situací.

Následující třetí kapitola je věnována implicitní povaze pedagogických znalostí. Zde v teoretické části je vymezeno celkem patnáct teorií spolu s jejich výsledky, které byly řešeny v akčním výzkumu změn implicitní teorie učení a vyučování. Velmi inspirativní jsou zde náměty pro práci učitele na sobě samém.

Čtvrtá kapitola nabízí informace tykající se cesty od pedagogických znalostí k pedagogické kondici. Tato kapitola je malá svým rozsahem ale velmi významná svým obsahem a významem.

V páté kapitole autor upozorňuje na osobní zkušenosti jako zdroji utváření pedagogických znalostí. Zde mne zaujal obrázek zjednodušeného modelu zkušenostního učení a model vývoje pedagogických znalostí subjektu z jeho osobních zkušeností.

Velmi zajímavou a inspirativní pro každého pedagoga je šestá kapitola, kde se autor zaobírá úlohou sebereflexe v procesu utváření pedagogických znalostí. Zde na příkladu č. 14 jsem si uvědomila obdobné zkušenosti, které jsem získala z vlastního domácího prostředí se synem, který má LMD poruchu pozornosti, a pokud nemám čas se mu třeba jen na krátkou dobu věnovat, přenáším na něj svůj stres z pracovního zaneprázdnění. V podkapitole věnované pro pedagogy pro práci na sobě samém jsou velmi vhodně uváděny kompetence učitele z druhé kapitoly s příklady otázek, které si každý pedagog může klást pro vlastní sebereflexi. Pedagogické znalosti učitele: teorie a praxe

Sedmá kapitola je tvořena integrací teorie a praxe v procesu rozvíjení pedagogických znalostí. Zde se autor zaměřil nejprve na ujasnění a vymezení pojmů jako je pedagogická teorie, reálný svět, svět subjektů, svět idejí a teorií a pedagogická praxe. Zvlášť se zaobírá problematikou pedagogické teorie a praxe ve vzdělávání studentů učitelství a zvlášť v práci učitelů, které jsou doplněny celkem jedenácti příklady.

Předposlední kapitola je svým obsahem směřována k tvořivosti učitele a rozvoji jeho pedagogických znalostí. Zde mne zaujal dotazník v příkladu č. 28, na kterém si každý alespoň orientačně může odkrýt své implicitní teorie tvořivosti.

Stěžejním tématem poslední kapitoly je autoregulace procesu rozvíjení pedagogických znalostí.

Na konci je přehledně uvedena strukturovaná literatura na vybranou citovanou a další doporučenou a dále vybrané zahraniční monografie. Každý čtenář této publikace s potěšením uvítá věcný rejstřík, který se ne v každé odborné knize nachází. Je uveden před závěrečnými přílohami.

V přílohách pak můžeme najít posuzovací škálu CLIC včetně námětu k vyhodnocení výsledků, dále její modifikaci autorem CLIC-DID; posuzovací škálu EMIT včetně instrukce pro vyhodnocení výsledků škály a dotazník Implicite. Teorie U a V, kterou vypracoval autor pro pedagogy k posouzení jednak vlastního vyučovaného předmětu a k sebereflexi vlastních postojů a názorů.

RNDr. Jana Hrubá, katedra matematických metod v ekonomice, Ekonomická fakulta VŠB – TU Ostrava