Autor v tomto dílu píše: »Upřímně nesnáším nářky některých starších lidí a jejich odsuzování „dnešní mládeže“. Naše děti jsou takové, jaké jsme je zplodili a vychovali. Jako všichni primáti se učí především nápodobou, a proto si velmi rychle a efektivně osvojují všechny naše (myšleno nás dospělých) postoje, rituály a zlozvyky. Nikoli děti, ale dospělí rozhodují o tom, že konzumují televizní programy plné hlouposti a bezcitné agresivity – děti pak zcela přirozeně ve škole markýrují (zaplaťpánbůh, většinou jen markýrují) vzájemné postřílení. Nikoli děti, ale my dospělí (např. při řízení auta) pojmenujeme stovky svých spoluobčanů slovy, která je zbytečné vypisovat – děti se pak naprosto samozřejmě takto vzájemně titulují ve škole. A tak dále. Problém je v tom, že děti ve škole reprezentují celou společnost, jejíž rozpětí tolerance se pokoušejí realizovat, zatímco učitelé představují výraznou menšinu s velmi úzkým rozpětím tolerance, neboť učitelé jsou (a je to samozřejmě dobře) mezi těmi, kdo určují a stanovují ony ideály a hodnoty a směřují k nim.«

Osmou část »Kdo má vštípit dětem hodnoty (kompetence občanské)« si můžete stáhnout ZDE.